Pokojný bojovník

Mám ráda příběhy ze sportovního prostředí, ale tento rychle vyšuměl,aniž by měl šanci mě nějak obohatit - chladný jak ocel, se sladkým Scottem Mechlowiczem, který nedisponuje žádným charismatem a Nickem Noltem, jenž se na mentora nehodil, je mi líto. Mám - li se vyjádřit k moudrům, která si celý film uzurpovala, soudím, že bylo přemudrováno, za zamyšlení stála tak dvě tři z nich, ostatní byla sofistikovaná, že by si na nich vylámali zuby i vykladači bible, nevím, možná si scénárista zapomněl vysypat odpadky - kdyby si raději dali práci s náhradníkem závěrečného cvičení na kruzích, dublér byl jasný Asiat, počítám Japonec či Korejec, to mě vždycky namíchne, takové podceňování diváka, za víc jak dvě hvězdy to dnes nebude. Sympatický komentář - El-Barto. (06.07.2011)

,,ŘEKNI, ŽE CHCEŠ BÝT NĚKÝM, KDO POUŽÍVÁ TĚLO A MYSL ZPŮSOBEM, KE KTERÝMU VĚTŠINA LIDÍ NEMÁ ODVAHU. A JÁ TĚ BUDU TRÉNOVAT“...... /// Film o síle ducha a filosofii života, ve kterým zní téměř každá věta, jako poučka od neuvěřitelně chytrýho a zkušenýho filozofa. ŽIVOT JE VOLBA. Příběhu už z toho důvodu není moc co vytknout. Pod všechny ty ,,pravdy“ se podepíšu a jistě i všichni, kteří někdy sportovali (nebo aspoň chvilku žili). Ale všechno se mi to zdá takový…. cílený, tlačený na sílu. Jako že: ,,A teď si makej koupit knihu!“ Bylo to fajn, ale myslím, že hlavně ti mladší, by mohli bejt spokojenější. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Cesta pokojného bojovníka“, kterou v roce 1980, jako autobiografii napsal Dan Millman, jsem nečetl. 2.) Protože život je záhada! 3.) Myslím si, že mozková disketa se maže o víkendu v hospodě. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (19.02.2013)

Přiznám se, že miluju filmy jako tento - takové, které zkrátka mají co říct a dokáží inspirovat k lepšímu životu. Pokojný bojovník není jen film o síle přítomného okamžiku, ale je to film o vnitřní síle člověka a o životní cestě, na které můžeme narazit na zdánlivě nepřekonatelná úskalí, ale měli bychom pamatovat, že ve skutečnosti jsou to právě ta úskalí, které nás mnohdy dokáží navést správným směrem a nakonec nikdy nejsou nepřekonatelná. Film nabízí velkou spoustu drobných mouder, které se ve výsledku propojují v jednu životní filozofii. Co mi ale udělalo o to větší radost, je fakt, že tuhle tématiku zpracovává hodně kvalitně (včetně hereckých výkonů), bez zbytečných klišé a okatého podsouvání názorů divákovi. Často mě totiž mrzí, že filmy, které mají podobná skrytá moudra, jsou mnohdy zpracované tak, že je každý sebemenší cynik šmahem odsoudí, a to je škoda. Proto jsem měla radost, že Pokojný bojovník jen stěží spadá mezi podobné béčkové filmy. Rozhodně se zařadil mezi tituly, ke kterým se vždycky ráda vrátím. ~(4,7★)~ (15.02.2019)

Pokojný bojovník je vlastně velice prostý a předvídatelný film, ale způsob, jakým je vyprávěný, z něj dělá něco velice neobyčejného. Nezáleží na tom, co se skutečně stalo nebo nestalo. Důležité je, že tento příběh má obrovskou sílu měnit lidské životy, měnit pohled člověka na sebe samého a donutit ho dělat věci, na které si myslel, že nikdy nebude mít. (14.02.2010)

Cítím velký potenciál, co se týče knihy a se zájmem po ni sáhnu. Tolik na úvod. Snímek samotný není rozhodně špatný, ale zůstal (čistě podle mého subjektivního názoru), tak nějak na půl cesty. Snad nejmarkantnější je to v úplném závěru. Místo citlivého přístupu a přímo se nabízejícímu „obyčejnému“ zakončení, jsme svědky (tolik častému) americkému „srdceryvnému“ patetismu, který ve výsledku kazí dojem z minut předcházejících. Přičemž nejde o samotnou scénu jako takovou (ostatně příběh se honosí přívlastkem- „podle skutečné události“) a není tedy jediný důvod věřit, že tomu ve skutečnosti bylo jinak. Problém (a moje výhrada) se týká pouze následného způsobu provedení (natočení) závěreč. scény. Možná to vyzní krutěji, než si samotný snímek zaslouží, ale....myšlenka tentokrát o dost předčila následné zpracování. Nutno dodat (byť to možná ze snímku není zcela patrné (ikdyž určité náznaky nelze upřít), myšlenka nemyšlenka(byť odproštění se od všech nepatřičných a mysl vyrušujících elementů je zcela na místě), bez skutečného zápalu a tolik potřebné dřiny, která sakra bolí, kýženého výsledku nelze dosahnout. Tohle jednoduše nejde ošidit! Ještě jednu (pro mě podstatnou výhradu) mám ke snímku a to sice samotnému výběru hlavního hrdiny. Teď nemám tak na mysli ani samotný herecký projev. Cvičení na kruhách patří k fyzicky nesmírně náročné disciplíně. Potřebujete obrovskou sílu (nejen v pažích). S tím souvisí moje výtka k muskulatuře hlavního hrdiny. Je mi jasné, že tvůrci potřebovali především herce. Nicméně určitě se dalo dojít k lepšímu kompromisu (ne nutně si totiž člověk vždy musí asociovat spojení, které přímo nesnáším – velké svaly=malý mozek). Ty rozdíly (v postavě(ách),kdy kamera zabírá hlavního hrdinu v detailech a následně samotné cvičení (kdy se jedná o dvojníka), se na mne nezlobte, jsou do očí bijící a působí jako dosti rušivý element. P.s. nicméně přes všechny ty výhrady, kterými jsem snímek doposud zasypal, musím chtě nechtě přiznat určité příjemné překvapení. To bych, přiznávám, od člověka, který natočil Jeepers Creepers nečekal. Nutno podotknout, dalo by se to natočit určitě horším způsobem, na stranu druhou: zcela jistě i lépe a naprostý SOUHLAS: „smrt sama o sobě není smutná. Smutné je, že spousta lidí ani nežije“. Jak pravdivé a výstižné! Ještě bych za sebe dodal. Důležité je smířit se sám se sebou. Možná to zní jako navrčená fráze, ale je to začátek a podstata všeho....nicméně to není nic nového a rozhodně to není zásluha tohoto filmu. 3+1/2* (06.07.2011)