Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
Janne Hyytiäinen, Maria Järvenhelmi, Maria Heiskanen, Ilkka Koivula, Sergej Doudko, Andrei Gennadiev, Arturas Pozdniakovas, Matti Onnismaa, Sulevi Peltola (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Život nočního hlídače Koistinena se odvíjí v nudném koloběhu, který díky jeho čestnosti, dobrotě a soucitu občas naruší snad jen předem prohraná rvačka v zájmu spravedlnosti. Jednotvárná práce, osamělý domov a pivo u stánku po návratu ze služby jsou jeho každodenní rutinou. Jednoho dne ale Koistinen potkává ženu, která vplyne do jeho života s takovou přirozeností jako by jim setkání bylo souzené a vše náhle vypadá nadějněji. Dlouho ale netuší, že se mu stane osudnější, než by si sám dokázal představit. Namísto osudové lásky ho však čekají jen zločinecké intriky. Přes všechnu nespravedlnost si však Koistinen zachovává svou čest i naději. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (88)
Musím se přiznat, že Janne Hyytiäinen se mi v roli nočního hlídače Koistinena moc líbil a dokázal ve mně probudit spoustu různých emocí, ze začátku bych mu dala korunu, jak mi ho bylo líto, pak bych mu nejspíš vlepila pohlavek, aby se už probral a v závěru jsem měla sto chutí ho obejmout a říct mu, že zas bude dobře... ()
Vysvětlete někdo Kaurismakimu, že se život neskládá z žánrově provařených formulek a vypravěčských banalit, že až groteskní stylizace postav funguje u filmových tvůrců, kterým nejde výhradně o zprostředkování reality (Jarmusch, Lynch) a že diegetická hudba hraná z podřadných přístrojů je neposlouchatelná a obrazové metafory v podobě dlouhých táhlých chodeb nefunkční a ohrané. Těžko se můžu zajímat o hlavního hrdinu s neustále psím pohledem a snílkovskou odevzdaností, pokud jsou jemu a ostatním postavám vkládány do úst věty ze scénáristických pouček pro začínající autory a že se obtížně vychutnává promyšlená kompozice obrazu a výjimečný cit pro barevné ladění, když v záběru trčí mikrofon. Mísení tragiky s humornými pasážemi nezabírá, protože pointy jednotlivých scén jsou odhadnutelné až ostudně dopředu a že literárnost Světel v soumraku je pro filmové médium nepatřičná. Ale Kati Oukinen potěšila. ()
Koistinen! Celou stopáž jsem se chechtal nahlas. Způsob, jakým to Koistinen kupuje a nic s tim nedělá je na straně jedné velice úspěšnou komedií. Jeho jednotný neurčitý výraz, kdy plně upře do kamery mě s jistotou vždycky rozesměje. Akorát je mi zatím poněkud nepřístupný Koistinenův mikrokosmos, na jedné straně jeho hnací síla založit firmu nebo brousit kudly hrnečkem a na druhé straně jeho neprůstupnost a odevzdání se osudu, což by snad měla vynapravit další projekce. Kaurismäki mi už druhým filmem velice sedl, ať už je to chladivě atraktivní režijní styl, černohumorný fóry potažmo originální záběry společnosti redukované na jednoho stylově hrajícího Elvise a tím pádem i hudební složku věci. 4,5* ()
Samota vražená zrcadlem až do morku kostí. Mlčení oběti proniká do temnoty vymetených ulic. Osaměním povrzávají boty, bublá cigaretový dým. Pohledy trefované mimo doslech se tříští o zdi. Vláčné nic zavlečené do vyhrocených situací zalepuje život pustinami. Soumrak se tmaví a prohlubuje… Ale ruka Kohosi poplete tu opuštěnou a v nebi svitne naděje.// Jediný film z K. minimalistické trilogie, který se od celku (postavy) krouhá až k detailu, dlani; od „popisné“ metafory k metafoře „prosté“. ()
Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. ()
Galerie (31)
Zajímavosti (1)
- Finsko zamýšlelo nominovat film na Oscara, režisér Kaurismaki však účast z protestu vůči americké politice na Blízkém východě odmítl. (Hans.)
Reklama