Světla v soumraku

Kaurismäkimu je v novém filmu vyčítáno, že příběh životního ztroskotance nezjemňuje lehkým optimistickým humorem, jako to provedl třeba ve svém posledním autorském projektu Muži bez minulosti. Já si naopak mysím, že pouze takto mohl perfektně vyjádřit neutěšený životní stav - absolutní osamění pomocí filmového média. Kaurismäki kašle na nějakou klasickou výstavbu scenáře, postavy nám předkládá jaké jsou, bez psychologického vykrslení, bez náhledů do jejích minulostí. Zejména u hlavní postavy, jež je prototypem filmového antihrdiny. Nechává sebou vláčet, upne se na krásnou ženu, i když odhalí její zištné a zločinecké úmysly. V průběhu filmu se však dá přeci jen trochu dedukovat důvody jeho pasivity a odevzdání - jeho snahy o vymanění se z bídného života ztroskotávají již v zárodku. Pokus o podnikání končí už u banky, která odmítá půjit a snaha o pomsty se zvrtne do tragického (a zcela nefilmového) vyústění. Závěrečná optimistická tečka však dává přeci jen malá světla naděje v životním soumraku. (10.01.2007)

Musím se přiznat, že Janne Hyytiäinen se mi v roli nočního hlídače Koistinena moc líbil a dokázal ve mně probudit spoustu různých emocí, ze začátku bych mu dala korunu, jak mi ho bylo líto, pak bych mu nejspíš vlepila pohlavek, aby se už probral a v závěru jsem měla sto chutí ho obejmout a říct mu, že zas bude dobře... (17.08.2020)

Po filmu Juha teprve druhé setkání. Opět nádherně groteskní a tragické zároveň. Záměrná jednoduchost, zobrazující charakterovou odlišnost zúčastněných, monotónní až robotický Koistinenův projev a zdánlivě absurdní dialogy. I to je v mých očích ta správná filmová cesta, v podání Kaurismäkiho rozhodně. Nabízí zde vynikající obraz antihrdiny, který jakoby předem počítal a souhlasil se vším, co se kolem něj děje, stává se z něj živý obraz i zrcadlo svého okolí, v němž se mísí zrada a lidská pomoc. (23.07.2017)

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. (27.04.2007)

Aki stále o tom istom a rovnako, ale mňa on baví. Tentokrát nám nadelil celkom slušný príbeh o naivnom Seppovi, ktorý sa svojou nečinnosťou dostane do zaujímavých situácií, ale akoby mu to ani nevadilo. Na konci vidí vždy svetlo a nestráca nádej. Kati za pokladňou potešila a zajtra si domov kúpim pár červených karafiátov. Terve. (24.03.2024)