Med a čtyřlístek

Obyčejný život několika studentů a jejich přátel. Možná obyčejné... Ale kouzlo seriálu spočívá v celkové stylizaci právě těchto příhod, kdy se tváře a postavy mění podle toho, v jakém rozpoložení se nachází, co právě prožívají. Vtipné momenty doplňují další animované vsuvky (šipky, komentáře, bubliny), takže situace dostávají ještě další rozměr. Co mi ale na seriálu přišlo nejúžasnější - naprosto plynulé přechody od dojemných scén k situační komice (např. Morita provokuje s melodií v telefonu). Nakonec si ale trochu rýpnu. Většina hrdinů je svým způsobem zábavná, ale chováním trochu dětinská (evidentně záměr). Je škoda, že zde sice řeší problémy s dospíváním, ale podle jejich chování to vypadá, jakoby ani dospět nechtěli. Ono je to pak pohodlnější, protože se nemusí potýkat s dalšími závazky a zodpovědností. Ale to je jen drobná výtka, protože tahle infantilnost mě hodně štvala vlastně jen u Hagumi, kde to bylo až patologické. Mým oblíbencem se stal Morita a jeho výkřik "Belive in my pure love!" s nůžkami v ruce mě bude pronásledovat ještě dlouho... (02.08.2008)

Na Hachimitsu to Clover se mi asi nejvíc líbí, jak pracuje s postavami - kromě perfektního psychologického profilu se průběžně po celou dobu seriálu vyvíjí, z většiny interakcemi a částečně introspekcí a interním monologem. Tomu napomáhá i humor, kterého je tu spoustu, ale nijak celkově neubírá zbytku na vážnosti ani není v konfliktu - v jádru jde stále o charakterové drama s prvky slice of life. Grafická stránka a animace je také na velmi vysoké úrovni (už od openingu), ale co je ještě lepší, je soundtrack - samotná hudba je výborná, a sladění se zbytkem funguje stoprocentně. Hachimitsu to Clover je prostě propracovaný a promyšlený ve všech stránkách a právem jeden z nejlepších anime seriálů vůbec (a jedním z hlavních důvodů, proč je Kenichi Kasai jedním z mých oblíbených řežisérů) - skoro čisté 10/10. (08.12.2016)

Velmi krásné anime (nejen co se výborné animace týká). Žádná nekonečná soap-opera, ale reálné vyprávění o každodenních radostech i bolestech pěti studentů, jejich známých, přátel a lásek, to vše v příjemném prostředí umělecké školy. Silnou stránkou je detailní propracování a charakterizace postav (především Takemoto), jejich pocity a také jednoduše znějící, přesto však hluboké myšlenky. Aspoň mi teda přišly hluboké. Ale aby si někdo nemyslel, že je to moc velké drama, tak jsem se hodněkrát zasmála. I hudba je hezká a příjemně podkresluje situace. Jsem ráda, že vzniklo pokračování, ale nutno přiznat, že mi tento původní částečně otevřený konec vyhovoval, takže by další série vůbec vznikat nemusela. Tím by si ale tvůrci proti sobě určitě poštvali celou řadu nadšených fanoušků. (22.05.2008)

Hřejivě lidský příběh o pětici studentů vysoké školy zaměřené na výtvarné umění. Za mě zcela neobyčejný a geniální. Ano na první pohled si možná řeknete, že děj by snesl notně větší dávku akce , třeba i vtipných scén, ovšem v tom je to kouzlo. Jemně nenásilně servírovaný příběh, který je sem tam zdlouhavý až nudný, ale o to víc člověku blízký. Můžete si s klidem říct i já něco takového zažil a cítil. Velice mě nadchla forma jakou je příběh vyprávěn, především z pohledu obyčejného kluka a jeho pohledu na svět a pak okrajově očima druhých. Postavy jsou velice propracované a s příběhem rostou , něteré víc jiné míň a tak je to i v životě. 5* doporučuji (22.09.2017)

[1. série] Už to tak bude, že náležím do mírné opozice obecného názoru vůči tomuto dílu, ale ať se snažím sebevíc, výhybku nepřehodím. SoLy budou pro mě navždy problematické, pokud nebudou mít vskutku "sladkou" linku (Barakamon, Usagi Drop!) a té jsem se od Medu ani Čtyřlístku nedočkal. Nemůžu ani říct, že by mi vadily postavy (i když Hagu to u mě nemá vůbec dobrý), ale na to, že máme důstojný prostor o velikosti 24 dílů, během kterého uplyne v životě postav 2(!) roky, tak se toho povážlivě málo událo! Chápu, že takovéto nekonečné stepování je tak typické pro japonská, romantikou protkaná anime, ale pro mě osobně to není něco, co bych zrovinka vyhledával. Nevadilo by mi ani, kdyby byl podávan hlavní chod v podobě větších životních kroků hlavních účastníků, ale ten si nakonec prožije za celou dobu pouze jeden a to až úplně k samotnému závěru, což byl pro mě chlácholící vrchol celého seriálu. Do té doby jsem částečně si užíval zábavy (když je na scéně jednoznačný král Morita), ale po většinou trpěl nad psychickými peripetiemi drtivé většiny vnitřně nejistého ansámblu, do kterých se, bohužel, opakovaně zabředával. Nemístně hojně jsem měl dojem, že mě seriál s nepatřičnou vehementností nutí vzdání pocitové oběti, které se v horším provedení projevuje nejčastěji u soap oper. Ta romantika tu skřípe hůř co drahnou dobu nenamazané panty a holt neumím býti divákem, který se umí převlíct do japonského otaku hávu, abych s něžným porozuměním odkýval mnohé podivuhodné (ne)obraty. Možná by stačilo být umělcem, abych pochopil ony trochu alternativnější přístupy lásky; jsem na to možná moc velký laik :-) Proto jsem nepochytil ani neskutečně bizarní OP, ale zbytek formy mi sedl. Bavily mě karikatury, bavily mě mnohé již touto dobou klasické hlášky, líbily se mi použité jemné grafické zpracování, mnohé scenérie (západ slucne na lodi obzvlášť) a i téměř psychadelické výjevy. Při rozhodování, jestli tomu dám 3* nebo 4*, právě tyto hodnoty a milý závěr převážily známku k té vyšší hodnotě, ale jako pozvánka na další sérii to na mě dojem nejpozitivnější rozhodně neudělalo. Moritaaaa senpaaaai! (07.08.2019)