Jako malé děti

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)

Docela netradiční filmek, zejména svým koncem s vynikajícím hereckým výkonem Kate Winslet. Bohužel i přes tyto nesporné fakty mě film místy celkem nudil. Scéna s úchylem v bázenu mě pobavila, ale mám ten pocit, že už mě nebaví se dívat na hlavního hrdinu, kterej naplňuje heslo "s kým žiiju s tím nešukám" a následkem toho se pak rozehraje nové heslo " s kým nežiju s tím šukám". Pak jde vždycky o to, jaký se na tyhle hesla namotá příběh. Tohle namotání dopadlo až na malý uzlíky docela dobře. (02.07.2007)

Ze začátku nijak zvláštní drama ze světa jedné idylické americké ulice na okraji nějakého většího města. Všichni si tu žijí ty svoje životy, kde každý v minulosti skrývá nějaké to osobní peklíčko. No a kdo ho neskrývá, ten si ho s radostí v průběhu tohoto filmu vytvoří. Nejzajímavější postava z celého tohoto filmu je určitě ten nemocnej úchylák, bez kterého by tenhle film jako snad ani neexistoval. První seznamovací půlka je tak spíš na tři hvězdy s tím, že v druhé půlce vznikne poměrně solidní napětí nejen mezi nevěrnými. Celkově tenhle film chytí vysloveně druhej dech a nepřestane s ním až do samotného závěru. Vlivem samotné délky to není jednoduchý film, ale nakonec jsem rád, že jsem ho viděl. (16.10.2015)

Mám výhodu, že se mi tyhle vztahové studie často otřou o osobní strunu, někdy je z toho - jako v tomto případě - celý akord. Tím jsem chtěla jen říct, že se Little Children nemusí a jistě nebudou líbit každému a i to se mi jakýmsi potměšilým způsobem zamlouvá. Máme tu osamělou Sarah, jejíž manžel si to rozdává s počítačem, a Brada - muže na mateřské, kteří se sblíží. Máme tu však několik dalších zdánlivě vedlejších postav, bez nichž by jistě byla stopáž (pro někoho) snesitelnější, ale hlavní postavy by tak zůstaly poněkud na suchu. Detail přece tvoří celek nebo ne? A tak se blíž seznámíme i s místním pedofilem a jeho milující maminkou a agresivním policistou v dobrovolně nucené výslužbě, který teď nemá do koho praštit, a postupně poznáváme, že nejen ten, kdo má čerstvé propouštěcí papíry by zasloužil minimálně pár hodin veřejných prací. Sarah je krásně napsaná postava (a v podání Kate Winslet tak opravdová) - do babince na předměstí moc nezapadá a na jedné literární párty se půvabně odhalí, když popisuje svůj vztah k Paní Bovaryové: "Vzala si nepravého muže a dělala jednu hloupost za druhou, byla v pasti, ale měla možnost - dál žít v něštěstí nebo s tím bojovat, v jejím odhodlání a vzpouře bylo něco krásného". Identifikace s touto postavou je jasná i bez toho, ale právě tento okamžik je ve filmu jeden z nejniternějších. Jak to přesně s Bradem a Sarah dopadne, nepovažuji v celém kontextu za to nejdůležitější, nakonec se totiž ukáže, že právě ony "postradatelné" linie mají zásadní vliv na ty hlavní. (19.04.2007)

Téměř dokonalé ´vztahové drama´, které stojí především na vynikajícím scenáři, plném svěžích neokoukaných situací a v závěru nečekaně vygradovaném. Postava sexuálního devianta Ronnieho mi zpočátku přišla až příliš násilně vsazena do příběhu, ale nakonec se jeho osud stal nejemocionálnějším prvkem celého vyprávění, s jedním mrazivým momentem v závěru, při kterém by se ve mě krve nedořezal. V téhle souvislosti nemohu než si na adresu oscarových akademiků zaklepat na čelo, že dali před působivým výkonem Jackieho Haleye přednost trapnému Arkinovu dědečkovi v ´Little Miss Sunshine´. To, že v závěru Field v případě obou hlavních postav se nesnažil se o co nejfatálnější vyznění jejich vztahu, kvituji s povděkem. Není pokaždé, pro vyvolání intenzivních emocí, třeba příliš ´tlačit na pilu´. A vůbec poprvé musím vyzdvihnout také geniální trailer, který je díky použití netradiční minimalistické zvukové stopy přijíždějícího vlaku, perfektně sladěné se střihem záběrů, takovým malým uměleckým dílem (a i díky němu jsem ´Little Children´ očekával s netrpělivostí, navzdory skutečnosti, že trailery vždy beru s rezervou). (23.05.2007)