Jako malé děti

„Upřímný smích má za cíl skrýt pocit sklíčenosti“ Na americkém předměstí se dějí všelijaké věci. Ty nejzajímavější uvnitř domů, v zavřených pokojích, kam nemají přístup zvídaví sousedé a mnohdy ani členové rodiny. Každý skrýváme nějaké tajemství – je stoprocentní upřímnost nejvhodnější cestou, kterak uchovat idylický vztah? Nejspíš ne… Po prvních minutách jsem začal mít obavy, že tvůrci příliš spoléhají na silnou knižní předlohu a film tudíž doplatí na svou literárnost. Využití typicky knižních prvků, z nichž ten nejvýraznější –monolog vypravěče – předžvýkává méně chápavým divákům většinu v díle obsažených myšlenek, ale není na škodu. Vlastně ani nelze hovořit o nějaké podbízivosti, protože konec Malých dětí stejně zanechává většinu nejdůležitějších otázek nezodpovězených. Na přesvědčivosti příběhu tato skutečnost neubírá. Množství fascinujících detailů v pečlivě promyšlené, i když velmi jemné síti vztahů, tužeb a obsesí mi znemožňuje zmiňovat je individuálně, proto bych vyzdvihnul alespoň jeden pomíjivý moment ze závěru filmu. Zaujatý pohled Lucy na svítící pouliční lampu, do níž tvrdohlavě narážejí mouchy ovládané vlastními pudy, s jednoduchostí a věcností takřka geniální shrnuje vše podstatné, co je třeba vědět o životě. Freud by zaplesal radostí. Ač ne zakladatel psychoanalýzy, plesám také. Plesám nad hereckým obsazením, v němž není místa pro slabší článek, plesám nad hudbou Thomase Newmana i kamerou Antonia Calvache a především plesám nad konzistentností a dechberoucí dramatickou výstavbou tohoto dlouhého filmu plného slov. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Shushika, H34D, castor, Madison, meave, flanker.27, Madison mm13, _Irbe_ (25.09.2008)

Hodně působivé drama s ohromně uvěřitelnými, skvěle napsanými a dokonale zahranými hlavními i vedlejšími postavami (děti mě svou přesvědčivostí šokovaly!). Mhmm... to bysme měli suchou definici, a teď něco málo mých niterných pocitů. Je to síla. Skutečně těžce popsatelná síla, která mě zasáhla přímo do srdce (uvědomuju si patetičnost té věty, nebojte, ale prostě je to tak). Silný příběh, plný emocionálně vypjatých chvil, milých epizodek, nejasných náznaků, dokonce i humoru, který se mi moc líbil, zkrátka je to něco, co stojí za to vidět. Věřte mi. (21.08.2007)

K linii Sarah a Brada mě napadá úsloví dr. Plzáka: "zamilovanost je krásný stav, užijte si ho, ale proboha nečiňte v něm žádná zásadní rozhodnutí." Místy syrový a drsný, místy naopak docela odlehčený a vtipný, takový je film o životě zdánlivě spokojených párů na jednom předměstí, kde zpravidla manželé tráví dny v práci a jejich manželky pečují o ratolesti. Přitom se hlavními místy vyžití stávají dětské hřiště, bazén či jakýsi klub čtenářek. Mezi matkami na mateřské se však pohybuje jeden fantom - Brad, který dvakrát neudělal advokátské zkoušky a tak je on tím, kdo pečuje o syna. Pro matky se stává králem plesu a pro Sarah, která sexuálně nezajímá svého manžela, představuje jediného, s kým si na celém předměstí rozumí. Brad zase v Sarah vidí ženu, která si více všímá jeho skutečných přání. Film myslím velmi dobře zobrazuje psychické stavy a pohnutky postav, navíc oplývá velmi dobrými dialogy a herci. Škoda, že Jennifer Connelly nemá více prostoru, ale svým výkonem dokazuje, že není malých rolí (a v jedné scéně je vidět jen velmi spoře oděna v posteli, uh, rázem jsem se nějak nesoustředil na děj :)). Ale je vlastně zbytečné takhle se rozepisovat, zkrátka velmi dobrý film o vztazích a lidech. K maximu chybí snad jen to, že mi v podstatě z postav nebyl nikdo příliš sympatický, resp. že by se choval tak, jak by se chovat měl. Což je vlastně reálným obrazem, takže to objektivně negativum vlastně není. Jen prostě můj pohled je: chlap nikdy nemá zapomínat na rozum a zodpovědnost. (01.08.2007)

Když jsem se rozhodoval, na co zamířím do kina, padla moje volba na tento film. Nevím proč, ale zaujal mne ve spleti nejrůznějších filmů. Snad proto, že zde nenajdete mnoho známých herců, snad proto, že neměl prakticky žádnou propagaci a ani se o něm nijak nemluvilo. To mne patrně zaujalo natolik, že jsem se rozhodl ho zhlédnout. A film nezklamal má očekávání. Naopak, dokonce je předčil a já si ho zařadil do své soukromé TOP 10. Kate Winslet je zde naprosto dokonalá (ale příliš mi k její kráse neseděla scéna s nákupem plavek), Jennifer Connelly mohla dostat trochu více prostoru, ale i tak předvedla dobrý výkon. Patrick Wilson nijak nepřehrává a Jackie Earle Haley vystřihl jeden z nejlepších hereckých výkonů, které jsem kdy viděl. Režie je dokonalá, až na několik málo zbytečných scén, bez kterých by se film určitě obešel. Stopáž tím pádem mohla být kratší, ale už je to tak, jak to je. Celkový dojem je perfektní a já nemohu jinak než dát pět hvězdiček. A dodat, že tři nominace na Oscara si tento film vysloužil právem. Jediné, co mne mrzí, je, že film v prvním týdnu promítání navštívilo pouze 850 diváků. To je na takový výborný film bohužel malá návštěvnost. Snad si na DVD najde diváků více... (02.05.2007)

Do tejto snímky som ešte pred vzhliadnutím vložila obrovské nádeje a tie sa, našťatie, vyplnili. Režisér Todd Field nám na podnose priniesol dravú chuť nenávidenej nevery a trpkých osudných právd a my, diváci, len postupne zapadáme do obtiažnych životov hlavných postáv, ktoré si bez rozmýšľania obľúbime a naplno s nimi všetko prežívame. Toto dielo je citlivé nielen svojím dejom, ale aj úžasnými hereckými koncertmi, najmä mojej obľúbenkyne Kate Winslet. Oscarová Jennifer Connelly tu síce hrá len druhé husle, ale svoje herecké nadanie dokázala svetu ukázať i v tých krátkych filmových sekvenciách, v ktorých ju jej filmoví nadšenci môžu vyzdvihnúť až ku hviezdam. Je naozaj pozoruhodné, koľko môže táto snímka prostým ľuďom dať. Ak sa obyčajný človek rozhodne siahnuť po tomto diele, určite ho neodloží s pocitom, že sa duševne ochudobnil. Môžete nadobudnúť pocit, že vás z vášho zakomplexovaného života ktosi vyslobodil, hoci len prostredníctvom dvojhodinového filmu. Je stvorený pre milovníkov nie pochabej romantiky a rozhodne od neho nečakajte láskyplné vzplanutia z pera Danielle Steel. Je to film o bežných ľuďoch, ktorí strácajú a znova nachádzajú, padajú a znova vstávajú. A nikdy... ani v tej najkritickejšej situácii nestrácajú svoje ideály, vďaka ktorým veria na plnohodnotnejší život. (08.05.2008)