Nejkrásnější hádanka

Zpočátku Nejkrásnější hádanka vypadala na vcelku snesitelný Troškův počin, jenže ten pohádkový guláš, kterým se postupem času stávala víc a víc, nakonec příliš dobrý nebyl. Děj plete páté přes deváté, vtipy nejsou vtipné, dočkáme se i několika režisérových tradičních ukřičených scén a postav hloupých, až to bolí (tentokrát to místo čertů schytali loupežníci). Nejvíc mi ovšem pil krev způsob, jakým postavy mluvily. Snad v zájmu jakési falešné lidovosti místo "někdy" říkaly "někdá", místo "úplně" zase "ouplně", místo "zase" pak "zasejc"... atd. Pochopil bych, kdyby tak mluvili prostí "poddaní" a odlišovali se tak od těch z královského dvora. Ale proč tak mluvila princezna, král a další? Netuším. Dvě hvězdy nakonec dávám za sympatickou dvojici Jana Dolanského a Veroniky Kubařové a za kostýmy. (08.04.2012)

Je módou ve filmových kruzích kopnout si svého Trošku. Možná zaslouženě, možná méně zaslouženě. Vousatý Jihočech pravda nepatří k režijní elitě, na druhou stranu kdo ze současných tvůrců dokáže natočit pohádku, při které se mi nechce zvracet, ať hodí filmovým pásem. Můžu víceméně opakovat, co jsem napsal u Čertovy nevěsty. Není to v žádném případě veledílo, ale je to koukatelné, má to jakš takš děj, byť zbytečně překombinovaný, a dokonce se u toho nepiští tolik, jak je u Trošky obvyklé. Zkrátka můj mozek neurážející průměr. (13.01.2014)

Smažený kapr s výborným bramborovým salátem slehl, chlebíčky jsou taky fuč a já musím zpátky nohama na zem. Už několik dlouhých let tu visí nepříjemné varování pro generace dětí, protože z pořádné české pohádky se stalo velmi nedostatkové zboží. Pořád ještě snesitelný Troška, nicméně nejednoho herce mi bylo líto. (02.01.2023)

Jasněnka měla svýho ševce, Eliška mlejnskýho Jindřicha, Markýtka Honzu a Rozmarýnka hádala, až málem to svoje štěstí prohádala. Takhle to ani vyloženě nevypadá na defilé ostře sledovaných pohádek Zdeňka Trošky. A přece. Na konci 80. let to byla hororová verze Drdy, na počátku 90. let horor prostřídala jihočeská malebnost, abychom se na konci stejné dekády obloukem vrátili k poněkud ostřejší drdovské nótě. Logicky tedy Nejkrásnější hádanka spadá opět do malebné sekce jihočeského hlazení a odkazů na oblíbenou dobu neutrálního selského baroka. Ale zatímco například Lotrando a Zubejda vytěžili maximum ze sloučení dvou pohádkových námětů, zdejší spojení O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala, až prohádala, nedisponuje tak zručným řešením. Poprvé ale Troška nehledá v Drdovi žádné vyloženě temné motivy a naopak dává důraz na figurky z jiných časů. Zejména Medvecké frančinářka je klasickou vychovatelkou akceptovatelnou napříč stoletími. Dolanský, Potměšil a Táborský pak plní jen zadané schéma, nicméně skutečným překvapením se stává příjemný výkon Veroniky Kubařové. Tak vám nevím, mám přimhouřit oko a začít se těšit na Štěpánku? (29.05.2011)

Lotrando a Zubejda? Pošetilost mocných? Princezna ze mlejna? S čerty nejsou žerty? Celou dobu při sledování Nejkrásnější hádanky jsem si u každé scény kladl otázku, kde jsem podobný motiv či výstup viděl. Zdeněk Troška si v tomto filmu vypůjčoval a inspiroval se, kde se dalo (včetně svých předchozích pohádek), a rozhodně neskončilo jen u tvorby Jana Drdy. Většina herců ve vedlejších rolích navíc buď přehrává nebo naopak působí dojmem cimrmanovského oživlého dřeva, čehož si patrně všiml i sám režisér a nechal je přemluvit známými dabéry, takže výsledek působí jako německá pohádka z dovozu. Jedna hvězdička za Jana Dolanského. (07.04.2013)