Ženy mého muže

Dostávám se do věku, kdy tomu filmu začínám rozumět. Kdybych byl mladší, tak k němu rozhodně nebudu tak smířlivý. Takhle se nepřidám na stranu těch, kteří tady tvrdí, jaká že to byla hrozná kravina. Nebyla. Prostě spolu žijí 2 lidé, kteří už se mají za ty léta jeden druhýho až po krk. Žijí spolu, ale ve skutečnosti každej sám. To je základní linie, pro mě de facto jediná uchopitelná a zapamatovatelná. Pak je tu pro mě absolutně nezajímavej, nesouvisející příběh nějaké Makedoňanky - zbytečná odbočka. Pak je tady příběh nemocného grafika v podání Vladimíra Dlouhého - tuhle odbočku jsem nepochopil vůbec..? A pak je tu dramatizace v podobě vraždy mladé modelky. Jestli má zbytek působit civilně, tak tahle zápletka je čistě filmová, protože téměř nereálná. Celkově slepenec, kterej nebyl v podstatě o ničem. Z mého pohledu měl jedinou přednost - úplně nenudil. Jo, a líbila se mi i kamera. Jinak česko-slovenský film se dá zjednodušeně zobecnit jako stále dokola opakované pokusy o depku, které skutečně vyznívají depresivně a občasné pokusy o komedii, které rovněž vyznívají depresivně. A v tomhle my tady žijem. Ještě že už si dnes člověk může vybírat a zabrousit i jinam. Tohle je jasná krize a trvá to už pekelně dlouho. Sláva těm nemnoha výjimkám, o kterých mnou výše řečené neplatí. (13.09.2014)

Strih na Bratislavu, v zápätí scéna z Pražského metra, česko-slovensky, maďarsko-česky pokombinované páry - miestami som sa zmietala v rozkúskovaných príbehoch, ktoré chceli veľa vypovedať a zároveň toho moc nepovedali..Môj rozpäčitý dojem prehlbil mix policajných vyšetrovateľov Paulovič a Polívková..k tomu znova téma cudzincov, ktorí prišli "hľadať" útočisko na Slovensko. Už začína byť podozrivé, že utečenci sú povinnou súčasťou každého nového filmu v československej kinematografii. Príbeh aj keď mal svoju hľbku bol nudný a zaradí sa tam, kam na neho každý o chvíľku zabudne... (02.01.2010)

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli. (08.11.2010)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

„Chceli byť slávni a keď sú, ľutujú. Máš to ako so sexom – robíš to a hovno z toho.“ Herečka/moderátorka za zenitom. Krachujúce manželstvo so záletným a navyše aj duševne chorým manželom. Policajné vyšetrovanie vraždy. Ilegálna emigrantka z Macedónska (v Bratislave). Vzťah medzi zdravotnou sestrou a jej umierajúcim pacientom. Sieť predajní na umelé kvety. Slovensko-ázijský šoubiznis. Na jeden film nie málo. Práve roztatárenosť scenára, skáčuceho z jednej témy do druhej (teoreticky by každá stačila na vlastný film), je hlavným mínusom pekne zrežírovanej snímky. Plusom sú skúsené herecké výkony (v podstate všetci dokázali i na malom priestore dôstojne vystihnúť charakter svojich postáv, len u Táni Pauhofovej má divák pocit, že tu hrá len preto, aby si zasa dala dole podprsenku). (29.01.2010)