Pravidla lži

„Jsme tu proto, protože už není kam bych´ utekli sami před sebou.“ Toto nie je žiadny experiment, režisér a scenárista dobre vedel, čo robí. Hoci som sa zo začiatku tešil, čo všetko PRAVIDLÁM LŽI vytknem, postupne ma rozprávač čoraz mocnejšie chytal za ruku vzťahmi, príbehmi a zvratmi bandy feťákov, ktorí v súkromnej liečebni chcú začať nový život, ale z feťáka nového človeka, česť výnimkám, nevykrešeš. Zdatné herecké obsadenie (Budař, Stránský, Novotný, Langmajer), puch človečiny a vynikajúce dialógy („Co rodiče?“ – A co jako?“ alebo „Prý jim bila zima... ale ani jedna neměla na sobě kalhotky.“). (02.02.2009)

Pravidla lži ani zdaleka nepatří mezi dokonalé filmy, ale bez problémů je zařadím do kategorie zajímavých a sympatických snímků. Dá se mu vytknout řada dílčích nedostatků, převážně ve scénáři, především pak poněkud vykonstruovaná historka o tom, že se v malé uzavřené komunitě setkají tři jedinci spojení minulostí a zločinem ve vzdálené zemi. Tahle vykonstruovanost je ale běžná i v klasických slavných detektivkách britských klasiků. Místy hapruje i logika chování hlavních protihráčů, především pak hlavního padoucha v podání Jiřího Langmajera. Taky někteří herci ve vedlejších rolích nejsou zcela přesvědčiví a feťáckou minulost a trýznivost abstinence jim až tak úplně nevěřím. Na druhou stranu Pravidla lži považuju za jeden z nejlepších pokusů o žánrový film v českých podmínkách, který daleko za sebou nechává např. žánrově zpřízněný Anděl exit nebo slaboučkou Perníkovou věž. A ony zmíněné nedostatky se dají přičíst na vrub nezkušenosti Roberta Sedláčka - na to, že to je debut, jde o silný a chytrý film, který se dokáže opřít o řadu působivých dialogů mezi hlavními aktéry v podobě terapeutů a jejich svěřenců. Navíc vyčnívá působivý herecký projev Jiřího Langmajera, který nehraje ani tak démonickou postavu podsvětí, jako spíš malého všedního hajzlíka, který pro svůj prospěch manipuluje svým okolím, je sobecký a zbabělý zároveň. Tahle kreatura je uvěřitelná, je to prostě realistický záporák, kterého můžete potkat i ve skutečném životě. Celkový dojem: 75 %. (18.06.2011)

...že by šedivé mraky protrhlo slunce? Je nad slunce jasné, že "detektivní" zápletka tam nehraje vůbec žádnou roli, snímek IMHO chtěl ukázat atmosféru, dusno a vykreslit charaktery lidí, žijících v podobných komunitách. Půl hvězdičky prosím berte za odvahu natočit něco jiného, než je 90% zdejší filmové produkce. Pravda, retrospektivy by mohly být nápaditější (i když scéna "představte si, co byste ve svém životě nechtěli nikdy opakovat" byla hustá), ale to je tak všechno, co bych vytknul. Zástup dobrých herců je velice příjemný - Langmajer, Issová, Budař, Dulava, Novotný, Jungmanová, Plesl... Ovšem pokud režisér před projekcí řekl, že máme brát film jako vtip a do jedné z rolí obsadil představitele ředitele nemocnice z Ordinace v Růžové zahradě, je mi už všechno jasné... ;-) (18.01.2007)

Pravidla lži si asi skoro nejvyšší hodnocení nezaslouží, ale na poli českého filmu to je pro mě malý zázrak, tak se nebojím lehce nadhodnotit. Jiří Langmajer v póze, která mu dokonale padne a sedí a vedle něj (ne)známí čeští herci. Celkově vzato hlavní myšlenka filmu je až moc "na náhodu", ale to se dá překousnout. Velmi dobře je naopak zvládnutá atmosféra, kdy stísněný svět komunity dostává správné rozměry v každém detailu života. V konkurenci tragických komedií pro dementní a nebo nechápavé jsou Pravidla lži první český film po několika letech, který bych se nebál někomu doporučit. (31.07.2009)

No ani ne před 5 minutama jsem se mlátil do hlavy co že jsem to napsal za komentář k filmu "Svatba na bitevní poli", vždyt tohle je parádní film. Po dlouhé době můžu dát Českému filmu krásné 4*. Pravda je v tom že jsem zas tak moc nečekal, ale dostal jsem dost. Herecké osazenstvo je velmy sympatické a s každou postavou jsem soucítil, navíc taková syrová atmosféra je výborná. Jsem spokojen. (26.03.2011)