Půlnoční vlak

Vinnie Jones má velké kladivo a rozhodně se ho nebojí použít v tomto průměrném hororu se zajímavým námětem, zabaleném do nezajímavého kabátu. Japonec Kitamura sice vypráví děsivý příběh netradičně, ovšem poněkud kostrbatě. Divák si neustále klade otázky co (se vlastně děje), kdo (je padouch nebo hrdina) a proč (vraždí), a když se ke konci ukáže o co go, nezbývá než rozpačitě kroutit hlavou nebo zírat s otevřenou pusou (popřípadě oboje). Midnight Meat Train je divný film, sice nejede podle zajetých pravidel žánru, i tak mám ale pocit, že si tvůrci měli ujasnit o čem, o kom a vlastně proč chtějí vyprávět. (19.10.2008)

Mám rád Ryuheie Kitamuru, osobitého japonského režiséra s citem pro dynamický audiovizuál. Mám rád také Barkerovu povídku z jednoho z dílů První knihy krve, podle které tento horror Kitamura natočil. Bál jsem se, co s japonským fachmanem provede hollywoodská mašinérie. A bál jsem se zbytečně. Kitamura vždy více než na co jiného dbal na estetiku obrazu, akční kameru a spíše klouzal po (efektním) povrchu, což při sledování filmů jako Azumi nikdy nevadilo. V zádech se silnou psanou předlohou a podporou rozumné stopáže stvořil Kitamura atmosférickou, patřičně brutální a řemeslně nápaditou horrorovou podívanou, již možná trochu hyzdí pár zbytečných digitálních triků. A která letošní záplavě remaků asijských horrorů uštědřuje tvrdý direkt. 8-9/10 (25.10.2008)

Dnes jsem viděl dva horory s úplně opačným průběhem, a tenhle jednoznačně vítězí. Začalo to nízko, vypadalo to na bezmyšlenkovitý krvák se zbytečně explicitními scénami a s minimem napětí - přesně typ krváku, co nemám rád. Jenže ono se to vyvíjelo a končilo to naprosto monstrózním... ano, strachem. Já se bál, a že se u krváků nebojím prakticky nikdy. A proč bych hororu, který mě k sobě přikoval - a to i přes to, že je z žánru, který běžně nemusím - nedal plnou cenovou? Nevím. (28.10.2008)

Je to veľmi dobrý hororový thriller. Má výborný príbeh o fotografovi, ktorý sa snaží zachytiť skutočný obraz mesta so všetkými jeho temnými stránkami, až sa dostane na stopu tajomného muža, o ktorom si myslí, že je sériovým vrahom, vraždiacom ľudí v metre. Keďže mu nikto neverí, začne ho prenasledovať a zistí, že mal skutočne pravdu, ale o dôkazy príde a vrah začne ísť aj po ňom. A tak musí fotograf bojovať o svoj život a navyše si čoskoro uvedomuje, že nie je všetko presne tak, ako to na prvý pohľad vyzerá. Spracovanie sa mi veľmi páči, na pomery žánru sa rozhodne jedná o nadmieru vydarené dielo, keďže dej je po celý čas až prekvapivo zaujímavý, nájde sa tu plno rozmanitých prvkov, pričom na moje prekvapenie mi sadli úplne všetky, nie je to ani tak predvídateľné, ako to na prvý pohľad vyzerá, tu skutočne jedna zaujímavá sekvencia strieda druhú a vzhľadom na krátku dĺžku som mal pocit, že sa tu toho udeje viac než dosť, takže si to neustále udržuje perfektné tempo. A aby toho nebolo málo, ešte sa tu nájde aj vynikajúca záverečná fáza, ktorá je po obsahovej stránke takmer ako z iného filmu. Takže tu sa mi páčilo skutočne všetko. Po hororovej stránke som veľmi spokojný, film má zaujímavú atmosféru, občas funguje aj napätie, ale prednosť tu majú predsa len skôr tie drsnejšie, prípadne akčnejšie sekvencie. Pri nich ma trochu mrzí, že sú miestami až moc digitálne, ale to je našťastie aj to jediné, čo im môžem vytknúť, inak sú perfektne drsné, prišlo mi to tak príjemne morbídne, pričom obetí je plno, takže sa je na čo pozerať, no hlavne sú mimoriadne nápadité, či už po obsahovej alebo vizuálnej stránke a tak sa tu nájde viacero nezabudnuteľných scén alebo momentov. Za zmienku stoja hlavne zábery z pohľadu obete, súboj pri otáčajúcej sa kamere, ale prakticky aj všetko ostatné. Herecké obsadenie je výborné, Bradley Cooper v hlavnej úlohe ma už nikdy nebavil tak, ako tu, toho vytrvalého fotografa som mu veril, ale aj tak si hlavnú pozornosť zaslúži perfektný Vinnie Jones, zahral to dokonalo a neviem si predstaviť nikoho, kto by tu sedel viac. Ale nesklame ani tých pár zvyšných postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, skvelá vizuálna stránka plná výborných nápadov, zaujímavá štylizácia viacerých scén, až na tie digitálne prvky tu nemám čo vytknúť, takže Ryuhei Kitamura si zaslúži veľkú pochvalu. Síce plné hodnotenie nedávam, ale aj tak patrí Polnočný vlak medzi to najlepšie, čo som v tomto žánri vôbec videl, nenašiel som tu žiadnu slabinu, jednoducho skutočne vydarený film. 82% (05.02.2009)

Jako kdyby šli dva režiséři proti sobě. Jeden tvrdí muziku s každou další vraždou, zatímco druhý pobízí mistra Coopera, aby hrál tím dramatičtěji a seriózněji, čím krvavější je celé vlakové podloží. A jakkoli mám Bradleyho herectví rád na sto způsobů, sem s výjimkou několika romantických scén zkrátka nepasuje. Navíc kvůli překvapivě špatné Leslie Bibb a celou druhou polovinu očekávanému závěru nepřišlo žádné překvapení nebo fajn pointa, jen přehnaně výživná barkerovina. (15.07.2013)