Až na krev

Paul Thomas Anderson a Daniel Day-Lewis. Dvě těžké hollywoodské váhy známé svým perfekcionismem i důsledným výběrem projektů. U filmu Až na krev z roku 2007 našli společnou řeč a o dekádu později si úspěch zopakovali s Nití z přízraků, údajně posledním Day-Lewisovým filmem. Jejich návrat do ropného boomu na počátku 20. století se přitom zařadil nejen do mnoha žebříčků nejlepších filmů roku, ale i celé dekády. (30.12.2022)

Mistrovské řemeslo bez uměleckých kompromisů. Dokonalá studie jedné ambiciózní egocentrické duše, v jejímž nositeli - naftaři Plainviewovi – má filmový svět jednu z nejšťavnatějších postav své historie. Strhující první půle, kdy se děj více točí kolem budování ropného impéria, je téměř vizuálně hypnotizující (scéna požáru těžařské věže za doprovodu rytmické perkusní hudby má až jakýsi hororově-apokalyptický nádech), druhá půle se line spíše v komorní rovině, kde se příběh se více zaměřuje na naftařův problematický vztah k synovi a úlisnému náboženskému fanatikovi Alimu (z Plainviewova „vyznání se“ při křtu mi běhal mráz po zádech). Plainviewa zřejmě nikdo nehrál, tohoto lehce shrbeného muže s výrazným knírem přivedl Anderson strojem času z doby před sto lety a snímaje ho skrytou kamerou ho nechal odžít svůj příběh….Ne, vážně. Daniel Day Lewis…… tady neexistují slova, která by dokázala opsat mojí fascinaci jeho výkonem. Ta mimika, ta naprostá změna hlasu (která ale vůbec nepůsobí manýristicky), ten lehce shrbený postoj, ten impozantní zjev. To už není herectví, to je převtělení, kterého je schopen snad jen Day-Lewis za pomocí jeho pověstné ´Stanislavského metody´. Tleskám, Danieli a Paule.___Když Day-Lewis letos přebíral svého druhého Oscara, vypadal se svým aristokratickým vzezřením a masivní naušnicí v každém uchu jako bytost z jiného světa. Stejně tak v dnešní době působí tenhle film….. (09.03.2008)

(1001) Dveře vnímání otevřené hudebním doprovodem mi ukázaly mnohem zajímavější krajiny než film samotný. I když musím uznat, že působení jednotlivých složek od sebe občas není úplně jednoduché oddělit. Day-Lewis není ten typ herce, jehož styl herectví by mě oslovoval. Respektive můj názor na něj balancuje mezi "Je mi to celkem jedno" a "Asi mě nějak rozčiluje". Jeho postava je muž, který se nezastaví před ničím - tuto filosofii nechápu a představa takových individuí pobíhajících mezi námi mě celkem děsí. Paul Dano je potom jiný příběh. Jeho přítomnost ve mně vždy vyvolává zvědavost, co se asi chystá vyplynout na světlo. Jeho psychotický fanatik je zručně zahraný a rozhodnutí konfrontovat ho s Day-Lewisovou děsivostí mi přijde zároveň celkem chytré a ne zase až tak chytré, protože DLL ho silně přebuřuje, zvlášť v pozdějších stádiích života (kde na tom nejvíc záleží). Ale nakonec mě film vyprovokoval dost na to, abych si odnesla prozření: Neužiji si filmy, kde herci hrají ze všech sil tím stylem, za který Akademie ráda uděluje Oscary. Lebedím si ve více stoických, vnitřně orientovaných výkonech. Jsem ráda, že jsem si to díky Andersonovi mohla uvědomit. Ale samozřejmě ke všemu existují výjimky. (21.07.2009)

Daniel Day-Lewis a jeho hereckej koncert, díky kterýmu je letos oscar ve správných rukou, i když žádná velká konkurence teda nebyla, to je fakt, nicméně Day-Lewis je tady brilantní a celej film spolu s vynikající muzikou táhne. Co se týká tý muziky, tak někdy bylo až zarážející, jak si film vystačil na dlouhý minuty beze slov jen s hudbou a přitom to byly asi ty nejvíc uhrančivý chvíle. Jen škoda trochu zdlouhavějšího konce, kterej mě začínal mírně nudit (25.02.2008)

Scénář: Paul Thomas Anderson .. I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! I am a false prophet! God is a superstition! _ Potemnělý příběh muže, který vyznává dvě hodnoty - rodinu a peníze. Sloučit to s náboženstvím, byl by dokonalý Američan... Daniel Day-Lewis už ani nehraje (v určitém úhlu pohledu), on prostě po dobu filmu fyzicky JE Daniel Plainview a zavede vás do niter svého života, který je v jádru (ne)obyčejnou freskou o vzestupu (a pádu) magnáta, který v opojení mamonem nezná překážku. Vedle Daniela je herecky výrazný už jen úlisný Paul Dano, ale zato pořádně. Z jeho výkonu jsem byl taktéž nadšen. Výprava, práce s kamerou, struktura doby a charakteru, vše propracované a funkční, doplněné o excelentní, deprimující hudbu. Samotný P.T. Anderson pak opět zabodoval na obou frontách - scénářem i režii. Škoda, že ač řadí vyšší stupně naléhavosti průběžně, na plyn netlačí dostatečně a snímek se tak, přes všechny myšlenkové provokace, stává vleklým, hůře stravitelným (po druhém zhlédnutí tahle připomínka postrádá význam - film utekl jako voda ovšem myšlenkově byl ještě intenzivnější). __ Taktéž monstrózní (moje milovaná) Magnolia byla přeci jen zahuštěnější, důslednější, rafinovanější i zábavnější. Zkrátka geniální film i pro srdce, nikoliv jen mozek. _ I'm finished. 90%. (24.02.2008)