嫌われ松子の一生
Memories of Matsuko
Režie:
Tecuja NakašimaScénář:
Tecuja NakašimaHudba:
Gabriele RobertoHrají:
Miki Nakatani, Júsuke Iseja, Anna Cučija, Jošijoši Arakawa, Noriko Eguči, Sora Aoi, Eita Nagajama, Asuka Kurosawa, Akira Emoto, Terujuki Kagawa, Kó Šibasaki (více)Obsahy(1)
Matsuko měla těžký život. V dětství se snažila upoutat otcovu pozornost, ten ale dával přednost její mladší nemocné sestře Kumi. Když se z ní stane učitelka, jeden žák je obviněn z krádeže. Matsuko vezme vinu na sebe, ale tím se situace jenom zhorší. Nakonec se dá Matsuko na dráhu prostitutky. Celý životní příběh rozplétá synovec Sho, kerý je poslán do bytu Matsuko. Teta totiž zemřela a Sho má za úkol vyklidit její byt. Na sklonku života se z tety stala obézní žena, která žila zavalená odpadky. (-Rastaman-)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
Expresionistické, ale i realistické. Kýčovité, ale přitom i vizuálně zajímavé a krásné. Drsné až brutální, ale k tomu i něžné a lidské. A do toho všeho se smývají hranice mezi skutečností a snem, fantastikou a realitou. V komorním dramatu se používají počítačové triky a celé dohromady to překvapivě jedinečně funguje. ()
Vesele a odlehčeně podaný příběh jednoho nešťastného a zbytečného(?) života, který retrospektivně rozplétá útrapy a slasti životní pouti slečny Matsuko, zcela oddané zoufalému hledání lásky a štěstí. Bohužel si při tom často počíná značně nevybíravě, excentricky a hloupě, takže hlavně zpočátku nepůsobí zrovna sympaticky a ty facky a kopance si snad i zaslouží; postupně ale získává na zajímavosti, účasti a dojímavosti. Snímek je natočen nesmírně nápaditě, svižně, pestrobarevně a stylově, s muzikálovými čísly a zpěvy, trochu takový japonsky ujetý mix Amélie a Moulin Rouge. ()
Nechte Japonce filmovou kameru vyrobit, miniaturizovat , ale nenechte je točit filmy podobně jako Dány... Mentalita jejich národa je totiž z jiného vesmíru...Zcela nesourodého... Kýčovitá, nekoukatelná barevnost a home video jsou tu vydávány za umění a svět fantazie za kabaretní hudební výjevy, které jsou zlem již samy sobě...Mluvit tu o odkazu Amélie z Montmartru nebo poetice Moulin Rouge je rouhání...Na místě by bylo snad jen přirovnání k Takešiho hradu, což je trapnost a magořina stejného kalibru :) ()
Vzít tenhle snímek do rukou někdo soudný se střihačskými nůžkami, mohla z toho být pecka. Bohužel, takhle je do filmu nacpáno obrovské množství historek, které mají ukázat pestrost Matsukina života, bohužel ale příběh tříští, jednotlivé segmenty jsou někdy naprosto zbytečné a film natahují do téměř neúnosné stopáže. Vůbec by nevadilo, kdyby se z vyprávění vynechal nějaký ten její šamstr (nejlépe spisovatel - naprosto zbytečná epizoda, navíc velmi podobná té s Ryuem - ta je ale zajímavější a táhne se už od začátku příběhu, což jí dodává na síle). Přehnaně sentimentální finále pak naprosto shazuje celý film, a zbavuje se odlehčeného tónu (V kterém je ale vždy trocha hořkosti), kterým byly podány víceméně tragické střípky ze života obětavé a milující Matsuko. ()
Od Tecuji Nakašimy jsem zatím viděla dva filmy, tak jsem se s radostí podívala na Kiraware Macuko no Iššó, protože nevšední a poutavý styl režiséra mě hodně zaujal. Tentokrát se však nejednalo o komedii ani o rodinný film, ale především o drama. O drama o nešťastné ženě, která se kvůli jedné události, do níž se dostala jen náhodou, děsí samoty, a tak raději žije s nejrůznějšími muži a bohužel nemá štěstí na nikoho jiného než na egoistické násilníky, až nakonec zůstane sama. Optimistické ztvárnění plné barev a kytiček a veselé písně jsou jakoby v kontrastu s osudy Macuko. Určitě se jedná o zajímavý a i originální film, ale myslím, že by neuškodilo mírné zkrácení stopáže. Nenudila jsem se ani chvíli, ale film může působit poměrně zmateně kvůli množství postav a nechronologickém řazení epizod ze života Macuko a zkrácení o několik minut by to mohlo napravit. V každém případě je to zajímavý film, kterému bych přála více pozornosti. ()
Reklama