Číslo 9

Hned co jsem se pohodlně usadil (na sedačce s číslem 8, na sedačku 9 jsem obřadně posadil batoh) mě pohltila dokonalá atmosféra balancující mezi cyberpunkem a druhou světovou válkou. Ta, přiznám se, mě dostala už v onom desetiminutovém kraťasu. Parta čísílkových panáčků, z nichž každý je něčím jedinečný (feťák osmička, panovačný jednička atp...), bojuje proti geniálně navrženým strojům ehm... STROJE, který se po letech vzbudí. Atmosféra je (vím že se opakuju) dokonalá, akce našlapaná + je jí i dost a postavičky jsou sympatické. A přece je něco špatně. Ackerova vize a námět si totiž zaslouží promakanější příběh. Scénář Pamely Pettlerové je vysloveně odfláknutý a děravý. Všechno je vysvětleno jaksi zkratkovitě a hrdinové v podstatě chodí sem a tam na stejné místa. Přitom tu byl k prozkoumání celý pustý svět. (11.09.2009)

Ackerovo vizionářství se bije s podprůměrným scénářem, který za jeho bujnou fantazií notně vlaje, a výsledek tak zoufale volá po nekompromisnějším dramaturgovi, jehož péče by zabezpečila více, než jenom kompletně renderovanou variaci na posledního Terminátora. Protáhnout původních 11 minut o hodinu, nedodat ději ani kapku přidané hodnoty a doufat, že ‚se to nějak utáhne samo‘ je na ránu. Dát těmhle zazipovaným pytlíkům šanci se ukázat pořádně už na papíře, byl by to nejoriginálnější animák široko daleko. Ač je zde cítit talent na metry, přesto ruce pryč od Tima Burtona, ten chlap vyvařil už sám sebe a evidentně mu to nestačí. (09.10.2009)

Střídavě strhující (akce!) a "strojově sterilní" povídka, které do statutu strhujícího filmu zbývá zaplnit spoustu mytologických (s velkými uvozovkami) děr. Přiznávám, že i přes ten vyvanulý scénář bych chtěl nášup - svět je to tajuplný (i když trochu nekonzistentně tajuplný) a v jistém ohledu pojí to nejlepší z poetiky Planescape: Torment s tím, na co se dobře kouká ve filmech s obřími naštvanými roboty. (07.09.2009)

Rovnou k věci. Číslo 9 je totální mix terminátora-scénáristické nesmyslnosti-krásné animace a křesťanství. Všechny elementy se propojují a dávají divákovi 79 minut dlouhý, pěkný, ale hloupý film, v kterém nejsou silné charaktery, pořádná motivace ani chytrost. Je to škoda, protože Shane Acker viditelně (z původního kraťasu) ví, co chtěl ukázat, ale kvůli komerčnímu ladění a "cizím penězům" musel koncept trochu pozměnit a dodat mu velkoleposti (stroj), větší přístupnosti diváků (více postav a jejich hlasy) a jakousi filozofickou rovinu okolo křesťanství (konec). Bohužel vše zmíněné je možná efektně vypadající v krásné animaci, ale hloupé. Zamyslete se nad celým příběhem a musíte smutně pokývat, že scénárista moc nemyslel (nechci spoilerovat, kdyžtak ve vzkazu:)). Velmi hezky animovaný snímek se pak stává spíše jemným náhledem do postapokalyptické (mimochodem krásně zpracované) budoucnosti lidstva, ke které každým dnem stále jistěji směřujeme. Vizuál opět vítězí nad obsahem i tvůrci samotnými a jen tak na okraj, hráli jste Little Big Planet? :)) Slabé 3* za krásnou animaci a prostředí, které se v animácích nevidí denně. Více zde. (11.10.2009)

Postapokalyptický film o hadrových panáčcích s čísly. Na jednu stranu mě to občas dokázalo vtáhnout do děje, ale na druhou stranu jsem si naprosto jistá, že bych se na to už nepustila znova. Jen teda moc nedokážu pochopit proč "devítka" strkala tu věc do tý druhý věci a tím to celé začal, kdybych něco takovýho našla na zemi tak bych se to teda rozhodně nepokoušela nikam zapojovat. Ale je fakt, že kdyby to neudělal tak by film skončil po půl hodině. 3* (28.09.2011)