Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Eduard LandischHudba:
Jiří VáclavObsahy(1)
Bravurní dialog mezi stárnoucím španělským velvyslancem (Jiří Adamíra) a ovdovělou Marií z Pernštejna rozenou Manriquez de Lara (Hana Maciuchová). Velvyslanec se snaží umravnit mladou vdovu a zmírnit i případné nepříjemné následky jejího chování. Konec konců pro katolickou šlechtičnu, navíc Španělku, se opravdu nehodí mít milence. A mladá vdova je nejen půvabná, ale i hbitého jazyka. (Jezinka)
(více)Recenze (37)
díky vysokému procentu a nadšené chvále zdejších hodnotitelů byla moje očekávání poněkud zklamána. Čekala jsem o něco víc než jen další kvalitní útržek z historie - ba dokonce možná o něco slabší než ty ostatní, protože přece jen, uhrát hodinu ve dvou je náročnější než třeba ve čtyřech (Anglie). Navíc tu není kontextem konkrétní historický konflikt, spíš jde "jen" (opět ve srovnání s Útržky) o osobní střetávání jedné ženy, která má po letech pocit, že konečně žije, a jednoho muže, který hájí svůj ostrůvek pravdy a bilancuje své dílo. Daněk si ani tady nemohl odpustit své oblíbené zcizování - v Útržcích je to postava uvaděčky a komentátorky, tady pro změnu sledujeme práce ve studiu a konverzaci herců po odehrání... ale proč? Hvězdičkově kolísám mezi hodně silnou trojicí a velmi slabou čtveřicí - ve srovnání s inscenacemi z té doby jednoznačně vysoký nadprůměr, ale ve srovnání s jinými Daňkovými díly je to spíš slabší. ()
"Divadelni" inscenace, dialog mezi dvema lidmi - viz obsah. Spatne to neni, ale ja na divadlo tohoto typu moc nejsem... 3+ ()
Praha roku 1603. Ta Praha, jejímuž vlivu se tak snadno podléhá... Rozhovor "strýčka Guilléna" (pohřbeného později na Malé Straně u sv. Tomáše), jednajícího vždy v zájmu svého Španělska, s Annou Maríou Manrique de Lara y Mendoza, vdovou po Janu V. z Pernštejna, jejíž tchyně (María Manrique) mimochodem přivezla do Čech sošku Pražského Jezulátka. Anna María, jež předtím strávila deset let v nenaplňujícím manželském svazku (jejich syn Vratislav Eusebius byl jinak posledním žijícím Pernštejnem) a nyní již byla šestým rokem vdovou (bylo jí už dost přes třicet), se až příliš často scházela s Karlem z Lichtenštejna, což s ní španělský velvyslanec přišel probrat - a že to byl rozhovor vydatný. V inscenaci se to nezmiňuje, ale Lichtenštejnova zákonná manželka Anna z Boskovic si opravdu vytrpěla hodně: "služka upustila Annina malého syna, takže na místě zemřel". Co je proti tomu tady nějaká mužova nevěra... Na můj vkus je to příliš konversační (najedenkrát nelze všechny ty repliky pojmout - když jsem se nad jednou zamyslel ("Říkáte pět náboženství... Co my víme, jestli by jich nemělo být osm. A jestli devatenáct náboženství je dost na chválení boha."), hned mi unikly další tři...), možná to působí až trochu nevěrohodně, jak pohotově obě postavy reagují, chce to se opravdu soustředit. "-A ono to nešlo. -Ale on to zkoušel." ()
"To se divím, že tu nejsou i machometáni." Podle toho, co říkal strýček Guillén, muselo být období baroka dobou plnou revolučních objevů a vynálezů, stejně jako později konec devatenáctého a začátek dvacátého století. Pozornému divákovi jistě neunikl ani detail, v podobě nedopnutého barokního límce na krku Hany Maciuchové, který se od páté minuty sám dopnul. ()
O tom, jak dva vysoce postavení, a tedy jistě i vzdělaní Španělé při zmínkách o španělských reáliích, ať už vlastních nebo místních jménech, permanentně používají místo španělštiny jakousi zvláštní chespañol. Asi je to tím, že už dlouho žijí v Praze. Škoda, mohlo být o hvězdičku víc. ()
Konverzačně nudný historický film, který připomíná divadelní představení. [243. hodnocení, 30. komentář, 88%] ()
Unikátní televizní inscenace, jež zaznamenává dialog mezi stárnoucím španělským velvyslancem a mladou vdovou po českém šlechtici, narozenou rovněž na Iberském poloostrově. Tento rozhovor se odehrává v Praze v roce 1603. O úspěch této krátké inscenace se zasloužili vynikající umělci J. Adamíra a H. Maciuchová, kteří svým umem nedovolili divákovi ztratit ani na chvíli pozornost. O. Daněk, autor scénáře a režisér, známý podobně skvělými historickými inscenacemi, vytvořil jedinečné dílo, jehož kvalita byla podpořena hereckým mistrovstvím obou hlavních představitelů. ()
Herecký koncert Adamíry a Maciuchové. Špička. ()
Tyhle historické inscenace Oldřicha Daňka si vždy zaslouží plný počet hvězd, neboť je v nich vše perfektní - scénář, režie, herci. Zde obzvlášť mistrný Adamíra a kupodivu i Maciuchová. Zřejmě se jí s manželem dobře hrálo. ()
Zajímavě a zručně napsaná konverzační TV inscenace, v níž exceluje Jiří Adamíra - jako by role byla napsána přímo pro něj, jeho laskavý, i když místy štiplavý sarkasmus a podmanivý hlas jsou nepřekonatelné. Zato afektovaná, občas až hysterická Maciuchová mi do představy španělské šlechtičny příliš nesedla - chyběl jí byť jen náznak aristokratické rafinované noblesity, chovala se spíš jako do historického kostýmu navlečená koketa z předměstí. I Daněk myslím při psaní jejích replik trošku přestřelil, mnohé z nich byly stěží představitelné u ženy, byť vysoce postavené, v rudolfinské době. Tahle inscenace si tak trochu hraje na něco, co není, i když je divácky nepochybně vděčná. ()
Existuje autorské pravidlo o dvojicích, které mají jiskru a tou bezpochyby Don Guillén a paní Pernštejnová jsou, starnoucí muž snažící se uhájit zájmy španělské koruny vs. hřešící vdova po pánu z Perštejna, nádherna dynamika a dialogy, které mají určitou myšlenku a je o něčem. GoT by se mohlo učit, jak by šlo nahradit vatu :D ()
Jestli se dá o něčem říct, že to nemá chybu, je to tahle perla. Na stupnici pěti hvězd deset. ()
Dosud jsem v TV neviděl nic co by překonalo Daňkovy Španělé v Praze. Pouštíme si je s manželkou kdykoliv si chceme odpočinout a duševně se osvěžit. Je to dramatické umění na mimořádné světové úrovni. O námětu lze zjistit podrobnosti v knize historika Josefa Janáčka Ženy české renesance. ()
Daněk už mi leze krkem i ušima. ()
Souhlasím s oběma předešlými komentáři, tomuhle se říká herecký koncert! Daňkův humor je úžasný, na nic si nehraje a doslova odrovná některými dialogy. Tohle bych mohla vidět denně. ()
Nepotřebujete hromady peněz, mraky herců, efekty....Nač, když máte perfektní scénář a dva perfektní herce? Pak už vám stačí jen jedna dobově načančaná místnost a dostanete to nejlepší, co jste si jen mohli přát. Nádhera... ()
Typická nudná muflonní normalizační pseudohistorická žvanírna. ()