Nebezpečně výbušná trhavina

Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." (05.03.2010)

Viděno v kině, silný zážitek tak byl umocněný plným sálem řvoucím smíchy v různých polohách. Tonny je prostáček, který navíc trpí něčím, co připomíná Aspergerův syndrom (ve filmu není řečeno, čím přesně, ale víme, že má tendence při nespokojenosti do všeho a do všech mlátit a bere na to prášky). Když pak vezme svoje děti, které smí vidět jen jednou za měsíc, do kina na pseudointelektuální sračku, na kterou přišlo do kin celých 7 lidí, rozhodne se utracené peníze vymlátit nejdříve z kina, po neúspěchu z režiséra. Po sérii následujících událostí se stane scénáristou i režisérem jeho posledního dílu trilogie a sranda pokračuje. Mimochodem film, který stvoří, mi hodně připomíná tvorbu třeba Roberta Rodrigueze :D Tohle prostě opravdu stojí za to vidět. Inteligentní, vtipný severský film, u něhož mě mrzí snad jen to, že jsem ho neviděl už dříve. (30.07.2014)

„Drž tu kameru v klidu! Ať divák vidí, co se děje! Dyť to vypadá jako domácí video!“ --- „Když to má fungovat, tak to musí vyústit do umělecké formy! Rozklepaná kamera vyjadřuje Rosinu frustraci.“ --- „Claus se ti snaží říct, že jestli je vada na kráse nebo dramaturgická chyba ve scénáři, tak s tím prostě zatřeseme. Pak si jí divák nevšimne.“ *** Měl jsem chuť přidat hvězdičku navíc, když si oba Jensenové tak otevřeně střílí z filmařského fenoménu jménem Dogma 95, ale to bych musel mít z filmu ještě lepší dojem. Popravdě jsem už dlouho neměl z žádné komedie tak schizofrénní pocity: mnohokrát jsem se nahlas smál, herci byli fajn (víc mě ze dvou hlavních postav bavil režisér v podání Nikolaje Lie Kaase) a řada hlášek, vtipů a scén skvěle funguje, na druhé straně všechno povedené mi připadá zabalené do režijně či stylově dost průměrného obalu a také skvělé momenty se střídají s těmi, kdy se celek ve své chaotičnosti rozkládá. Hlavní myšlenka, vyústěná do scény s pochvalnými kritiky pro šílený filmařský výplod, tu kopíruje De Sicu a jeho Hon na lišku, což by mi ale nevadilo i vzhledem k tomu, že tady je rozpracovaná v odlišné době + také s narážky na jinou filmovou tvorbu. Zápletka o střetu podivného artového režiséra s jeho arogantně protivným odpůrcem z řad diváků, s vyústěním se společnou práci na dalším filmu, má v sobě pěkně absurdní rozměr, ale děj je tu postupně naplněn tolika nahodilými a neuvěřitelnými zvraty, že nad požadovaným dojmem absurdity vyhrál dojem chaosu a neukočírovanosti. Až to celé (včetně závěru ze ZOO) působí jako vygradovaný sled příhod a několika nápadů, které by chtěly dohromady fungovat i jako souvislý příběh, ale potřebovaly by k té funkčnosti více dramaturgicky učesat a propracovat. Je hezké, když se takový film dokáže s parodickou nadsázkou trefně vysmát jistému typu filmové tvorby – méně již, když samotný děj působí tak neuvěřitelně a neučesaně, až sám téměř volá po další parodii. Jako oddychovka na jedno zhlédnutí to však neurazí. [65%] (29.10.2022)

Tak nějak nevím, co si o tomhle myslet. Podle popisu jsem čekala prdlou komedii a ona to byla jakási kritika nepoužitelnosti artovejch filmů a zároveň s tím snad i kritika mainstreamu nebo asi (a tak to spíš bude) kritika obojího. Ale i když jsem čekala, že se budu víc smát (ale smála jsem se, viz. pád smrtky, režisérovy záchvaty, pokus o snědení "onion ringu", návštěva ZOO atd.), film mě bavil. I když teda musím říct, že jsem kolikrát trochu nechápala chování postav, v tomhle bych uvítala menší chaos. Jinak ale dobré, inteligentní, vtipné (ovšem né "řachavým" způsobem). Plus sehraná dvojka Lie Kaas trpící typickým syndromem umělce a Thomsen s naprosto šíleným kníro-vousem. 78% (27.10.2011)

Není to sice tak dobré jako Adamova jablka, která se pro mne stala normou na posuzování čených komedií, ale i tak je to jedna z nejlepších dánských komedií, které jsem viděla. Takový dánský Trhák pana Bowfingera. Nejsem si jista, zda se dá označit za parodii Larse von Triera, spíš si dělá srandu z intelektuálských filmů obecně. (11.07.2013)