Poslední kanibalové

Osobne nechápem, prečo sa už tento Detodatov pvotný stret s kanibalmi nestal takým (ne)slávnym kultom, akým sa stal Cannibal Holocaust. Jungle Holocaust (alebo Last Cannibal World), čo sa týka nechutností, si totiž so svojim známejším bratom v ničom nezadá. Sú tu špinaví kanibali pochutnávajúci si na čerstvom ľudskom mäse, sú tu scény násilia (najčastejšie páchané na ženách) vrátane znásilňovania, a samozrejme, je tu skutočné zabíjanie zvierat. Deodato pozvoľna zvyšuje hranicu únosnosti tým, že nám najskôr ukáže hada požierajúceho jašterku a netopiera, neskôr samotné zabitie hada a pelikána údermi sekery do hlavy, až k absolútnemu vyvrcholeniu - odrezaniu hlavy a následnému kompletnému vypitvaniu živého krokodíla, ktorému ešte aj po vykuchaní bije srdce a jeho končatiny sa zmietajú v kŕčoch. Čiže navlas rovnaká scéna, akou bola v Cannibal Holocauste tak kritizovaná pitva korytnačky. Naviac sa dočkáme jednej veľmi alarmujúcej scény s vraždou práve narodeného dieťaťa. Popri týchto masakroch sa zároveň režisérovi darí udržať príbeh v uveriteľných medziach a v závere pekne vykresliť psychiku zdecimovaného civilizovaného človeka uväzneného v pazúroch besniacich domorodcov. Jungle Holocaust sa týmto svojou kvalitou (či ju vnímate pozitívne, alebo negatívne) stáva rovnako desivým hororom, akým je jeho slávnejší nástupca. (28.12.2005)

Jungle Holocaust sa dá hodnotiť prinajmenšom dvoma spôsobmi, pričom v oboch prípadoch sa jeho kvality výrazne menia. Ako samostatné dielo je Deodatova práca zavrhnutiahodný, skomolený odpad - veľa nezmyselných strihov, neschopnosť budovať súdržnú dejovú líniu, veľa nemotivovaných scén, extrémne samoúčelného násilia. Film postráda akúkoľvek estetickú, alebo remeselnú hodnotu, je sexistický a rasistický, ponúka príbeh podobný obsahom magazínov Rugged Men, Mans Conquest, Man´s World... a ich charakteristické črty špičkuje do morbídneho maxima. ___ V rámci žánru je Jungle Holocaust zásadným dielom. Postrádanie estetických, či remeselných kvalít je v rámci Mondo Filmu legitímnou žánrovou konvenciou, rovnako všetka režijná ťarbavosť, skomolenosť, samoúčelnosť, nemotivovanosť atď. __ Deodato v Jungle Holocauste ustanovil podobu Mondo filmu na nasledujúcich pár rokov - nejde o dokumentárny film, ako v prípade Savage Man, Savage Beast, v porovnaní s Deep River Savages od U. Lenziho je Jungle Holocaust po Mondo stránke čírejší, surovejší, odpútaný od romantického pátosu a možnosti porozumieť si s domorodcami. Deodato o tri roky neskôr dotiahol Mondo film do jeho milovanej aj nenávidenej podoby v Cannibal Holocauste, prinášajúcom okrem iného aj mockumentárny found footage štýl, a skeptickú relativizáciu postavenia bieleho muža (nech vyzerá v rámci filmu akokoľvek naivne a plocho) čo ostáva jeho najväčšou devízou. __ Jungle Holocaust je bipolárna snímka, ktorej bipolárnosť sa miesi do zvláštnej jednoliatosti . Čistý brak a zásadná snímka zároveň, moje hodnotenie je mixom týchto dvoch pozícií. Na záver na naskytuje otázka, či je možné Deodata viniť za nastavenie daných žánrových pomerov? Osobne si nemyslím, že by ktokoľvek iný vyvinul Mondo film ako žáner kvalitnejší a uvedomelejší. (01.01.2017)

Jeden z mála filmů, u něhož jsem si před shlédnutím přečetl pár komentářů. Očekával jsem totiž velmi slabý film. Po přečtení komentářů jsem naopak začal očekávat skoro pravý opak. Nakonec jsem se dostal do jakéhosi středu. Očekával jsem totiž torchu více, hlavně co se týče gore efektů a scén. Ze všech tří kanibalských filmů, co jsem zatím viděl (ještě Ženy od hluboké řeky a Kanibalové), však tento vychází asi nejlépe a to hlavně svým zpracováním. Příběh mi připadá nejucelenější a nejzajímavější, má to hlavu patu, není to jen slepenec několika scén. Taky je svým způsobem realističtější, uvěřitelnější a syrovější. Kdyby se spojily gore scény předešlých dvou zmíněných filmů a forma/prostředí/herectví Posledních kanibalů, vznikl by hodně parádní kanibalský film. Takhle je to jen hodně drsný National Geographic dokument :-). A to nemyslím nijak hanlivě, spíše naopak, pozitivně. Z jedné strany jsem byl trošku zklamán, na druhou stranu docela mile potěšen a překvapen. Kanibalské filmy nejsou mým šálkem kávy, ale tento byl povedený. Zvláštní je, že tolik probíraný hudební doprovod jsem ve filmu ani nezaregistroval. Nechci říct, že tam není, já si tam jen nějaké hudby vůbec nevšiml, respektive ji nezaregistroval. Takže asi tak špatná nebude :-) 3,5* (19.01.2012)

Pro mne osobně nejlepší kanibalský film, jaký byl kdy natočen. Deodato tímto započal pár let trvající éru kanibalských-gore-explotačních horrorů a sám se také korunoval na krále ve výrobě těchto kontroverzních filmů... Film "Poslední kanibalové" mi nepřišel tak samoúčelně brutální, jako všechny další kanibalské filmy, které po něm přišly. Je na svoji dobu a zemi původu (Italové nikdy točit filmy neuměli ...) perfektně filmařsky zvládnutý, napínavý, drsný, chvílemi brutální a pro někoho možná šokující. Připadne mi ale ze všech těchto filmů nejvíce reálný, spíše vystihuje šokující setkání členů dnešní moderní civilizace s domorodci na úrovni doby kamenné. Všechny brutální a nechutné záběry zde mají svůj účel pro vytvoření uceleného obrazu kanibalské společnosti, zde ještě neslouží pro šokování diváka za každou cenu. A to si na filmu velmi cením. Jinak musím ještě vyzdvihnout úžasné prostředí, ve kterém se film odehrává. Podle mne tohle není jen dobrý kanibalský "horror" (osobně bych tento film horrorem dnes již nenazýval), ale obecně dobrý film ... (13.12.2007)

Jeden z prvních a rozhodně těch lepších "cannibal" horrorů. Sympatické je na něm to, že opravdu funguje i jako dobrodružná story malé výpravy, kterou ta hnusná džungle doslova sežere. Anakondy, krokodýli a lidojedi jsou jen slabým výčtem všeho nebezpečí, i když hlavními záporáky zůstávají samozřejmě titulní domorodci. Nějaký ten lidský chod rozhodně nechybí, ale dojde i na pár jiných chuťovek, třeba brutální vykuchání krokodýla nebo porod, po němž domorodá matka hodí své novorozeně dalšímu krokodýlovi. A závěr je celkem nečekaný nervák, v němž hrdinovi musíte držet palce. (11.09.2014)