Poslední kanibalové

Jeden z prvních a rozhodně těch lepších "cannibal" horrorů. Sympatické je na něm to, že opravdu funguje i jako dobrodružná story malé výpravy, kterou ta hnusná džungle doslova sežere. Anakondy, krokodýli a lidojedi jsou jen slabým výčtem všeho nebezpečí, i když hlavními záporáky zůstávají samozřejmě titulní domorodci. Nějaký ten lidský chod rozhodně nechybí, ale dojde i na pár jiných chuťovek, třeba brutální vykuchání krokodýla nebo porod, po němž domorodá matka hodí své novorozeně dalšímu krokodýlovi. A závěr je celkem nečekaný nervák, v němž hrdinovi musíte držet palce. (11.09.2014)

Stejné hodnocení jako u Cannibal Holocaustu. Velmi dobré co se týče surovosti a až exploitačního teroru, herectví samozřejmě dost mizerné - co by se taky dalo u Italů čekat jiného. Scéna se zabitím a vykucháním krokodýla byla tentokrát docela over the top i pro mne, a to rozhodně nejsem jedním z těch, kteří by za zabití opičky a želvy v Cannibal Holocaustu stínali režisérovi hlavu. Hudba se povedla, stejně tak gore (ale zas až tolik ho není) a tak mi nezbývá, než Ultimo Mondo Cannibale doporučit. Samozřejmě pouze těm, kteří vědí, co mají čekat. (18.05.2009)

Pro mne osobně nejlepší kanibalský film, jaký byl kdy natočen. Deodato tímto započal pár let trvající éru kanibalských-gore-explotačních horrorů a sám se také korunoval na krále ve výrobě těchto kontroverzních filmů... Film "Poslední kanibalové" mi nepřišel tak samoúčelně brutální, jako všechny další kanibalské filmy, které po něm přišly. Je na svoji dobu a zemi původu (Italové nikdy točit filmy neuměli ...) perfektně filmařsky zvládnutý, napínavý, drsný, chvílemi brutální a pro někoho možná šokující. Připadne mi ale ze všech těchto filmů nejvíce reálný, spíše vystihuje šokující setkání členů dnešní moderní civilizace s domorodci na úrovni doby kamenné. Všechny brutální a nechutné záběry zde mají svůj účel pro vytvoření uceleného obrazu kanibalské společnosti, zde ještě neslouží pro šokování diváka za každou cenu. A to si na filmu velmi cením. Jinak musím ještě vyzdvihnout úžasné prostředí, ve kterém se film odehrává. Podle mne tohle není jen dobrý kanibalský "horror" (osobně bych tento film horrorem dnes již nenazýval), ale obecně dobrý film ... (13.12.2007)

Nechápu, proč bych měl brát za klad to, že se ve filmu zabíjejí zvířata. Uznávám, že scéna s krokodýlem má něco do sebe, co do působivosti, se však s mladšími Kanibaly nemůže měřit. Hudba, která tak dodávala v Kanibalech na působivosti, se zde naprosto míjí účinkem a hodila by se spíš do jiného filmu. Jinak je film jen sled (ač dobře natočených) samoúčelných brutalit s trochou dávkou klišé. Nic pro mě, raději se znova mrknu na Deodatův nejlepší kousek. 5/10 (31.12.2007)

Deodato nám představuje surovost v plné síle, což se mnohým nelíbí. Na druhou stranu nastiňuje v několika případech (dívka, která snad hlavnímu hrdinovi trochu pomáhá, a potom chlapec, který mu chtěl podat trochu vody), že kanibalové nejsou tak naprosto bezcitní a suroví, jak by se na první pohled mohlo zdát. Neuvědomují si svět a kulturu v našem pojetí, ale mají ho za místo, kde je potřeba bojovat o každý kousek potravy, protože hlavní je přežít. Je s podivem, že tento snímek se neproslavil tak široce jako jeho mladší bratříčci. Má očekávání rozhodně splnil. (23.02.2008)

Zpropadené nitro džungle, srdce které nemá slitování, strach z noci a obava ze svítání. Ať už chci nebo ne, prostě mě pronásleduje jak černá ruka srovnání nechvalně proslulým Cannibal Holocaust, který se díky své pověsti, jakémusi zosobnění mezí lidského vkusu stal oním nejšokujíčtějším kanibalským hororem všech dob. Samotný předchůdce kultu (nebo chcete-li „kultu“) The Last Cannibal World je trošku jinde z několika ohledů. Prvně samotnou formou příběhu, který se neváže na linku jakéhosi pseudodokumentu a krom periodické kadence násilností snaží se i vyprávět, převyprávět hrůzné zážitky, snaží se o nápadnější dějové zlomy, o celkovou dějovou barvitost. Na to navazuje forma zpracování, naturalistická dokumentární surovost Cannibal Holocaust je potlačena na surovost obrazovou, stylem kamery, snesitelnějším provedením závěru, větší filmovostí. Co se složky „animal masakr“ týče, je velmi podobná svému následovníku, linku děje prokládají mnohé náhledy na potravní návyky pralesních predátorů, náležitě kvalitně ozvučené, stejně jako usmrcení nebohé zvířeny člověkem. Nemohu nezmínit hudební složku, ta která mě u Kanibalů totálně zmrazila, tady spíš v rukou Ubalda Continiella nenuceně rezonuje s dějem, jen ústřední plnější motiv děj umocňuje. Obraznost, nahota, sexualita, brutalita, tohle vše je díky tomu o něco více filmové, tudíž ne tak mocně znepokojivé jako Kanibalů (není tu tak tenká hranice mezi fikcí a realitou), byť samotné defilé graduje v hodně drsných otáčkách a nezůstává naturelu všech následných kanibalistických hororů nic dlužno. Shrnutí? Trochu opomenuté dílko, které jednoznačně svou povětší a znásobením všech výše zmíněných aspektů předčily Cannibal Holocaust (1980) a Lenziho Cannibal Ferox (1981), rozhodně není výrazně horší nebo propastně méně znepokojivé. Varany nežeru, nemám tak výběru [final rate: 55%] (26.01.2008)

Příjemný přírodovědný snímek s krásnou přírodou, působivými scénami - anakonda požírající varana, škrtič kaloně či krokodýl orla - a primitivním kmenem jako bonusem. Před lety se mi snímek líbil více a Cannibal Holocaust mám nejraději, i tak u 4* zůstanu. Kanibalské filmy buď berete, nebo ne, střední cesta asi není. C.H. je výpovědí o naší civilizaci, o současném člověku a jeho postavení v přírodě, jeho vztahu k druhým. Poslední kanibalové jsou z větší části cestopisným dokumentem natočeným na kvalitním materiálu, jak bývá u Italů zvykem (Technicolor je prostě jednička). Film nemá z pochopitelných důvodů dodatek, že žádnému zvířeti se během natáčení nic nestalo. Nejde však o nějaké týrání či nesmyslné zabíjení, jde o přírodu (no a ten krokodýl...tak u nás se zase zabíjejí a jí prasata, že). Filmaři si natáčení zajisté užili (pijavice, hmyz, vlhko...). Jen ta kobra v Amazonii mi nějak nesedla... (29.09.2015)

Až na to pitvanie krokodíla obstojná žánrovka, pravdaže žáner, o ktorom hovoríme, je neslávne známy taliansky kanibalistický horor. Toto ale môže zaujať aj mainstreamového hororového fanúšika. (17.09.2023)

Osobne nechápem, prečo sa už tento Detodatov pvotný stret s kanibalmi nestal takým (ne)slávnym kultom, akým sa stal Cannibal Holocaust. Jungle Holocaust (alebo Last Cannibal World), čo sa týka nechutností, si totiž so svojim známejším bratom v ničom nezadá. Sú tu špinaví kanibali pochutnávajúci si na čerstvom ľudskom mäse, sú tu scény násilia (najčastejšie páchané na ženách) vrátane znásilňovania, a samozrejme, je tu skutočné zabíjanie zvierat. Deodato pozvoľna zvyšuje hranicu únosnosti tým, že nám najskôr ukáže hada požierajúceho jašterku a netopiera, neskôr samotné zabitie hada a pelikána údermi sekery do hlavy, až k absolútnemu vyvrcholeniu - odrezaniu hlavy a následnému kompletnému vypitvaniu živého krokodíla, ktorému ešte aj po vykuchaní bije srdce a jeho končatiny sa zmietajú v kŕčoch. Čiže navlas rovnaká scéna, akou bola v Cannibal Holocauste tak kritizovaná pitva korytnačky. Naviac sa dočkáme jednej veľmi alarmujúcej scény s vraždou práve narodeného dieťaťa. Popri týchto masakroch sa zároveň režisérovi darí udržať príbeh v uveriteľných medziach a v závere pekne vykresliť psychiku zdecimovaného civilizovaného človeka uväzneného v pazúroch besniacich domorodcov. Jungle Holocaust sa týmto svojou kvalitou (či ju vnímate pozitívne, alebo negatívne) stáva rovnako desivým hororom, akým je jeho slávnejší nástupca. (28.12.2005)

Taliansky milovník zvierat - Ruggero Deodato sa v tomto svojom kanibalskom filme nezaprel a rozhodne využil potenciál, či už svoj osobný alebo príbehový. Je to tým pádom des a naturalistické animálné mäso, ktorým svojrázny režisér nešetril a stavy zvierat trocha preriedil. Príbeh sa v "Ultimo mondo cannibale" uberá a vyvíja trocha iným smerom ako tomu bolo v nasledujúcom a známejšom CANNIBAL HOLOCAUST-e, ktorý v konečnom dôsledku vďaka svojej sile zatienil aj samotný pilotný kanibalský trhák Ruggera Deodata, orientovaný skôr dobrodružne než hnusne. Tentoraz režisér vykresľuje prakticky hneď od začiatku boj o prežitie v nehostinnej džungli štvorčlennej skupiny, ktorá do danej lokality prilieta za predchádzajúcou výpravou. Lenže nastanú komplikácie a aby to mali aj s korením, príchod besniacich kanibalov nenechá na seba dlho čakať. Teror, či už fyzický alebo psychický, sa rozprúdi za sprievodu podivnej, ale dobrej hudby, hereckého nasadenia a pútavej kamery. (26.10.2007)

Myslím si, že všechny zásadní starší kanibalský filmy jsem už viděl. Včetně tohohle. Jen jsem ho tady neměl ohodnocenej. Tak jsem si dal repete. Nutno dodat, že éra kdy jsem tyhle kanibalský filmy sjížděl a ujížděl na nich je dávno pryč. Dnes už je asi nedokážu tak docenit jako kdysi. Určitě se najde pár scén který utkví v paměti jako třeba kuchání krokodýla, kuchání člověka ale dějově mě to vyloženě nudilo. Kdysi bych šel s hodnocením určitě výš. Dnes už to bude jenom za 2 hvězdy. (06.03.2023)

Řemeslně velmi dobře natočený kanibalský film od klasika žánru, velkého Deodata. Solidní příběh, přesvědčivé herecké obsazení a jen v malých dávkách podávané brutální gore scény a masakrování zvířat (zde jen krokodýlí chuťovka). Nic víc, nic míň. (19.10.2009)

Tak tedy nic moc, opět jsem se přesvědčil že Kanibalové z 1980 jsou stále nejlepší kanibalistický film, tohle i když to není špatný tak je to zklamávající. Atmosféra džungle a pár gore scén(rozežraná ruka od mravenců), či Deodatovo klišé zabíjení zvířat na kameru. Tohle všechno je sice fajn ale prostě to nemá takové grády. Hlavně druhá půlka šíleně ztrácí dech. Ale kanibalové mi tentokrát přijdou takový opravdu nechutný. Ještě jsem měl problém ve scéně kdy mu začnou kanibálci tahat za piňďoura na ksychtu jsem měl usměv ve stylu "To si dělaj prdel? Co to dělaj. Aha on nemá obřízku". Takže je to slabší ale ne vyloženě špatné. Jednou zkouknout a dát si na čas od tohohle pokoj. (01.03.2011)

Svojí brutalitou a nechutnými scénami se tenhle humus Canibalům(1980) nevyrovná, ale i tady jsem svůj oběd málem hodil na monitor, sotva narozené dítě hozené krokodýlům, zaživa pitvaný krokodýl, domorodec rozežraný mravenci a další velice lahodné scény, které dávají žaludku pěkně zabrat, zakázal bych točit takovéto filmy (16.01.2010)

Ani zdaleka tak krvavý a působivý jako novější "Kanibalové". Ve skutečnosti je film velice nudný. (21.02.2008)

Zatím asi nej kanibal horor. (22.02.2008)

Nádherné prostředí jasně dominovalo tomuto filmu. Tekoucí čistá řeka a hučící peřeje přímo svádějí k vodním radovánkám, které vás ovšem velmi rychle přejdou, protože jakmile uvidíte vyvalené krokodýly na břehu a pijavice je po srandě. Hudební doprovod je o něco slabší než v Cannibal Holocaust a i tento fakt trochu sráží celkový dojem z filmu. Některé melodie moc nepasovaly k právě probíhajícímu ději a hodily se spíše do romantických filmů. Nesmím ale opomenout další prvky, které k těmto filmům patří. Nádherné gore efekty otevírajících hrudníků a pojídání masa jsou laskominou těchto filmů. Stejně tak jako nahé těla hlavních aktérů. I tentokrát se našlo něco jak pro dámy, tak pro chlapy. Hlavní herečka rozhodně neoplývá ostychem a několikrát se ukázala v celé své kráse. Nutno podotknout, že na první pohled prošla menší chirurgickou úpravou, ale to mi nevadilo.Pro mě je to druhý nejlepší film o kanibalech, jaký byl kdy natočen. Od začátku až do konce jsem děj doslova hltal a i když zde není tolik drastických scén, tak jsem se vůbec nenudil. Jen je škoda trochu slabšího konce a hudby, která mi moc nesedla. To však nic nemění na tom, že domorodé dívky rády podají pomocnou ruku a udělají pánům dobře (28.04.2010)

Jeden z mála filmů, u něhož jsem si před shlédnutím přečetl pár komentářů. Očekával jsem totiž velmi slabý film. Po přečtení komentářů jsem naopak začal očekávat skoro pravý opak. Nakonec jsem se dostal do jakéhosi středu. Očekával jsem totiž torchu více, hlavně co se týče gore efektů a scén. Ze všech tří kanibalských filmů, co jsem zatím viděl (ještě Ženy od hluboké řeky a Kanibalové), však tento vychází asi nejlépe a to hlavně svým zpracováním. Příběh mi připadá nejucelenější a nejzajímavější, má to hlavu patu, není to jen slepenec několika scén. Taky je svým způsobem realističtější, uvěřitelnější a syrovější. Kdyby se spojily gore scény předešlých dvou zmíněných filmů a forma/prostředí/herectví Posledních kanibalů, vznikl by hodně parádní kanibalský film. Takhle je to jen hodně drsný National Geographic dokument :-). A to nemyslím nijak hanlivě, spíše naopak, pozitivně. Z jedné strany jsem byl trošku zklamán, na druhou stranu docela mile potěšen a překvapen. Kanibalské filmy nejsou mým šálkem kávy, ale tento byl povedený. Zvláštní je, že tolik probíraný hudební doprovod jsem ve filmu ani nezaregistroval. Nechci říct, že tam není, já si tam jen nějaké hudby vůbec nevšiml, respektive ji nezaregistroval. Takže asi tak špatná nebude :-) 3,5* (19.01.2012)

Další nechutný kanibalský film, moc tam toho sice není ale stačí aby se nelíbilo. Porod byl odporný o sexuální scéně ani nemluvím, nějaké to zvířátko trochu krve no prostě bylo to nechutný a hlavně to bylo nezajímavý nezáživný. (29.09.2018)

Jungle Holocaust sa dá hodnotiť prinajmenšom dvoma spôsobmi, pričom v oboch prípadoch sa jeho kvality výrazne menia. Ako samostatné dielo je Deodatova práca zavrhnutiahodný, skomolený odpad - veľa nezmyselných strihov, neschopnosť budovať súdržnú dejovú líniu, veľa nemotivovaných scén, extrémne samoúčelného násilia. Film postráda akúkoľvek estetickú, alebo remeselnú hodnotu, je sexistický a rasistický, ponúka príbeh podobný obsahom magazínov Rugged Men, Mans Conquest, Man´s World... a ich charakteristické črty špičkuje do morbídneho maxima. ___ V rámci žánru je Jungle Holocaust zásadným dielom. Postrádanie estetických, či remeselných kvalít je v rámci Mondo Filmu legitímnou žánrovou konvenciou, rovnako všetka režijná ťarbavosť, skomolenosť, samoúčelnosť, nemotivovanosť atď. __ Deodato v Jungle Holocauste ustanovil podobu Mondo filmu na nasledujúcich pár rokov - nejde o dokumentárny film, ako v prípade Savage Man, Savage Beast, v porovnaní s Deep River Savages od U. Lenziho je Jungle Holocaust po Mondo stránke čírejší, surovejší, odpútaný od romantického pátosu a možnosti porozumieť si s domorodcami. Deodato o tri roky neskôr dotiahol Mondo film do jeho milovanej aj nenávidenej podoby v Cannibal Holocauste, prinášajúcom okrem iného aj mockumentárny found footage štýl, a skeptickú relativizáciu postavenia bieleho muža (nech vyzerá v rámci filmu akokoľvek naivne a plocho) čo ostáva jeho najväčšou devízou. __ Jungle Holocaust je bipolárna snímka, ktorej bipolárnosť sa miesi do zvláštnej jednoliatosti . Čistý brak a zásadná snímka zároveň, moje hodnotenie je mixom týchto dvoch pozícií. Na záver na naskytuje otázka, či je možné Deodata viniť za nastavenie daných žánrových pomerov? Osobne si nemyslím, že by ktokoľvek iný vyvinul Mondo film ako žáner kvalitnejší a uvedomelejší. (01.01.2017)