Moucha 2

Martin (Eric Stoltz), syn vědce Setha Brundleho, trpí prazvláštní chorobou. Po otci zdělil genetickou vyjímku, kterou si jeho otec způsobil teleportačním mechanismem, který smíchal jeho geny s geny mouchy. Martin sice vypadá jako obyčejný chlapec, akorát že stárne mnohonásobně rychleji, je mnohem silnější a chytřejší než ostatní děti. Proto jej drží uzavřeného v laboratoři, která pokračuje na výzkumu teleportačního stroje. Ale genetické změny uvnitř Martinova těla probíhají příliš rychle ... První moucha Davida Cronenberga je legendárním filmem - všichni jsme jej viděli a všichni jsme z něj byli nadšeni. Dvojka se (bohužel) snaží jít mnohem dál, ale tím, že člověk "tuší" ztrácí to kouzlo. Navíc Chris Walas není David Cronenberg a Erick Stolz není Jeff Golblum. Takže z mé strany je Moucha II docela velkým propadákem a velkým zklamáním... (22.01.2004)

O poznání slabší pokračování natočil Chris Walas, který se podílel na speciálních efektech a maskách Cronenbergovy Mouchy. Snímek začíná bizarním porodem kukly, z níž se vyloupne lidské dítě. Chlapec Martin má část genů po otci, a tak roste raketovou rychlostí. V pěti letech je dospělý, proto začíná druhá fáze jeho vývoje - mutace v hmyz podobný mouše. Pokud ale byl otec jen jakousi nepovedenou zrůdou, pak Martin se promění v dokonalý okřídlený obří hmyz vybavený kyselinou a velkou silou. Jeho cílem se stává Anton Bartok, šéf vědeckého ústavu, jenž má s Martinem své plány. Martinovi pomáhá mladá pracovnice Beth, s níž se v ústavu seznámil. Divák se dočká nejen mutací a zrození z obří kukly, ale také efektního rozleptání obličeje, rozdrcení hlavy a samozřejmě odporné zrůdy, co si svůj osud zasloužila. V kině jsem byl kdysi spokojenější, přesto hodnocení ponechám hlavně kvůli efektům a závěru. (03.06.2021)

Jaký otec, takový syn. O tomhle filmu se říká, že je o tolik horší, než jeho předchůdce a možná že i je, ale o tolik? Je pravda, že jede úplně podle stejné formule jako jeho starší mušinec. Máme tady opět teleportační zařízení, které úplně nefunguje tak jak by přesně mělo a obrací živé bytosti naruby, máme tady mladou lásku a opět doktora (tentokráte syna hrdiny z prvního dílu), který se mění v co jiného, než v mouchu. Ale prostě ten film i po tolika letech, má stále ono kouzlo a onu atmosféru, která dnešní tvorbě zaměřené hlavně na efekty prostě chybí. Jediné, co bych zkritizoval byl ten podivný závěr, který byl až moc optimistický a přespříliš nereálný. Nějak nevěřím tomu, že po tom veškerém masakru by Martinovi a jeho milé řekli ahoj a pustili je jen tak na svobodu. (21.06.2013)

Vlastně celkem odůvodnitelné pokračování – geniální synek hrdinů z jedničky abnormálně rychle roste, v 5 letech už je dospělý a (nevědomky jako laboratorní moucha, ehm, totiž krysa :)) navazuje na otcův výzkum teleportace. Tady dává scénář celkem smysl a jeho seznamování s mladou kolegyní příjemně poklidně plyne. Než se u něj ovšem začnou projevovat genetické predispozice, on zmutuje do hnusné příšery a film do nudné, hloupé, čistě béčkové monster vyvražďovačky v laboratoři (neuměle vykrádající Vetřelce, mj. hudbou). (07.11.2022)

Druhá Moucha za tou první zaostává jen v několika málo věcech: 1) originalita, což je logické, když jde o pokračování, že jo; 2) psychologická stránka filmu - jednička byla silná právě v té psychologické stránce přeměny a reakce na ni, dvojka toto nosné téma opouští a jede spíše v klasické monster sci-fi hororové koleji, což ale není nijak na škodu, jede v tom docela jistě. No a to je tak všechno. Jinak to má dobrý příběh, jistou stránku brutality a hodně povedené triky a masky. Možná jsem zatížený nostalgií a zážitkem z kina, ale troufám si tvrdit, že o moc horší než Cronenbergova Moucha to není. (25.09.2009)