Same Time, Next Year
Na budúci rok v rovnakom čase
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(více)Recenze (187)
Ktovie či by to fungovalo aj v skutočnosti? ()
Narazil som na tento film úplnou náhodou v TV a hoci som chcel hneď prepnúť na iný kanál nakoniec som ho dopozeral. Prakticky celý film je postavený na hereckej dvojici Burstyn - Alda, ktorá odviedla fakt perfektný výkon. Hoci je atmosféra skôr komorná, nudiť sa rozhodne nebudete. Odporúčam komentár od "Enšpígl". ()
Jemné a pravdivé dialogy o partnerství a zodpovědnosti za něj. Romance o tom, co všechno se změní, ale přesně tak, aby si ti dva nelezli na nervy, jen na pár hodin vždy jednou za rok. Oba přijedou navonění a natěšení na místo těch nejtajnějších a nejvzrušivějších vzpomínek, a i když předstírají vzplanutí se vším všudy, žijí realitou všedního dne. Ta pravdivost a vzájemná upřímnost v posledním dějství je skoro za 5, protože málokterá romantika končí etikou prostého života. ()
O části života, která může ostatním zůstat utajena... Lidsky hřejivý příběh s vynikajícím Aldou a Burstynovou a skvělými dialogy Bernarda Sladea ("Odjeli jsme do Londýna. Když jsme se ubytovávali v hotelu, stál před vchodem do hotelu muž ve společenském plášti a pruhovaných kalhotách. Helen mu podala kufr a vplouvala do haly. Muž šel za ní a velmi zdvořile jí vysvětlil, že nejenže v hotelu nepracuje, ale že je dánský velvyslanec. A Helen bez mrknutí oka řekla: "No, to je úžasné. Možná byste nám mohl říct, kde se dá v Kodani dobře najíst." ). Jedna hvězdička i za perfektní český dabing. ()
Někdo má tak velké srdce, že se mu tam vejde manžel/ka, tři děti, pes, a k tomu ještě milenec/milenka - alespoň jednou za rok, ve stejnou dobu. Vůbec mi nevadí divadelnost tohoto kusu - naopak, rád se zaposlouchám do nepřetržitých dialogů, a prostřihy dobových fotek v přestávkách pro převlečení kostýmů mne spíš obtěžovaly. Vadilo mi tady však hlavně, jak se vždycky za 5 let obě postavy úplně proměnily, kolikrát i ve zcela jinou osobnost - děj se sice odehrává celkem v průběhu 25 let, což je poměrně dlouhá doba, ale ty změny charakterů jsou místy opravdu nereálně veliké jen proto, aby posloužily dramatičnosti, a ti dva si měli stále co povídat. Dále pak klobouk dolů před hereckým uměním Aldy i Burstyn, jenže tito tehdy čtyricátníci prostě svoje mladší verze uhrát nemohou, a tak věrohodně působí teprve až ve druhé polovině filmu. Celkově je na mě téma nevěrníků zpracováno příliš sentimentálně, a taky jsem si stále představoval, jak tohle živě promítají těm jejich rodinám. ()
Alana Aldu mám rád už od seriálu M*A*S*H a bohužel jsem měl tu možnost ho vidět jen v novějších filmech. Takže jsem si tuto lahůdku nemohl nechat ujít a nelitoval jsem. Spojení těch dvou byla náhoda, ale pak i láska. A navíc je ovlivňovala i ubíhající doba a nabíhající léta. Jednalo se o krásný film, v němž bylo obsaženo skoro vše - romantika, komedie, tragikomedie i lehká porce dramatu. ()
Prostě koncert. ()
Dva lidé rozdělili svůj život na jeden víkend v roce a zbylých 363 dnů, aby se jednou za rok mohli scházet a jednat bez pocitů viny a odpovědnosti za své činy. Scházejí se každý rok ve stejnou dobu, a přece pokaždé jinak – jako dva neznámí lidé poznamenaní svými životními zkušenostmi a myšlenkovým vývojem.___ Nemůžu si pomoct, ale téma nenucené konverzace, která vzniká na základě té zvláštní a nevysvětlitelné alchymie vzájemného pochopení mezi dvěma lidmi, je mi jaksi blízké. To jediné, co můžete na filmech s tímto tématem ocenit, je uvěřitelnost postav a trojice Alda-Burstyn-Slade dokázala svým filmovým postavám (rovným dílem - po stránce herecké i scénáristické) vdechnout tolik života, kolik se jen vleze do bezstarostného světa mezi čtyřmi stěnami. V zásadě jde o podobný film, jako jsou filmy Před soumrakem/úsvitem nebo Ztraceno v překladu, s tím rozdílem, že film Příští rok ve stejnou dobu umí být stejně tak vážný jako komický a přitom si vystačí s obyčejnými lidmi na obyčejném místě a v obyčejné situaci. /95% ()
Veľmi sympatický film a zároveň výpoveď o tom, ako sa človek časom mení, no láska ostáva. Znie to sentimentálne, že? Ale v skutočnosti je to decentný, príjemný, vtipný a dokonca dojímavý príbeh. Ja zbožňujem komorné filmy, pretože v nich vynikne scenár a herci, a tu to fantasticky šlape. Alana som videla po prvýkrát mladého v niečom inom ako MASH-ovi, a on je skvelý aj tak a rovnako aj Ellen Burstyn. Určite si pozriem znova! ()
Jedním slovem,Výborné. ()
Velmi originální zápletka, ale i provedení mě moc bavilo. Alan Alda sice není můj favorit a nikdy nejspíš nebude, ale Ellen Burtyn jsem si v tomhle filmu zamiloval. Film je to moc hezký, veselý, samozřejmě bez smutných chvil se film o tajném milostném vztahu neobejde. Potěšilo i příjemné prostředí v jakém jsem si to představoval ještě předtím než celý film začal. Ten soundtrack, který doprovázel většinu scén byl naprosto výborný. P.S. Zestárlé Ellen to sluší ve filmech mnohem víc, než jejímu mladšímu já. :)) ()
Naprosto skvělý film, kam se hrabe M.A.S.H, tohle je životní role Alana Aldy.. ještě lepší slyšet film v kinodabingu, Eliška Balzerová vs. Ladislav Frej.. ()
Přijde mi to poněkud vykonstruované a nepřesvědčivé. Nějak nevěřím tomu, že dva lidé, kteří se prý milují, se dokážou scházet celých 26 let jen jednou ročně o víkendu a mimo tento termín nemají potřebu se vidět nebo si aspoň telefonovat nebo psát. A když už jsou spolu, mluví hlavně o svých rodinách. Zvláštní. Navíc nevěra je mi odporná a hrdinové mi tudíž nejsou moc sympatičtí. Jinak se tvůrcům asi povedlo vystihnout jednotlivá období v USA, ale dialogy nejsou moc zábavné ani duchaplné. Ale co, stejně jsem na to koukal jen kvůli Alanu Aldovi. ()
Jestli někdy mimo muzikál existovala píseň, která vypráví část příběhu, tak je to „The Last Time I Felt Like This". Začátek, který se odehrává při titulcích, je totiž beze slov. Dva lidé se náhodně potkají a najednou si vzpomenou, jaké to je se právě zamilovat. Dojde tak na nevěru, se kterou se jeden z nich vypořádá pragmaticky, druhý o něco hůř. Vztah, který vznikne, je ale tak silný, že je svede každý rok na stejném místě dohromady znovu a to nejenom kvůli hezkým chvilkám při milování. Oba se vrací spíš kvůli tomu, aby se měli komu svěřit, probrat si s někým blízkým z odstupu svůj život a najít po všednosti zas něco krásného. Proto, i když se jeden z těch dvou po letech pokusí změnit nevěru v manželství, se oba nakonec dohodnou na tom, že si raději nechají svá výjimečná setkání jednou za rok, na stejném místě, ve stejnou dobu. Jde o starší film, nicméně Ellen Burstynová a Alan Alda jsou pořád přesvědčiví a stojí za to se na ně podívat. ()
Koncert! Prošla jsem si celý život s hlavními hrdiny a přemohla mě síla i malichernost lidského bytí. Nemám co vytknout. Čím dál víc objevuji klenoty mezi filmy staršího data a marně něco podobného hledám v současné nabídce. ()
Lidé se mění, ale láska zůstává? Nemůžu si pomoct, film se mi až neskutečně líbí. Není to jen charismatickou Ellen Burstyn či sympatickým Alanem Aldou - spíše naprosto kouzelným příběhem o dvou lidech, kteří se opravdu potřebují, ačkoli to tak vždy nevypadá. Film je vážně milý, vtipný a dojemný zároveň. Doporučuji jej vidět bez dabingu. ()
celé je to opravdu divadelní. původ je tedy znát. ale nevadí. naopak. jindy užvaněná a místy nahodinkysedívající konverzační skoronuda byla ve skutečnosti velmi zábavná. herecké výkony strhující. jo. ()
"Příští rok" už jsem viděl v divadle, ale i tak jsem se dobrovolně připravil o dvě hodiny spánku, jen abych tohle převedení na filmové plátno dokoukal as rozhodně jsem nelitoval (lituju až teď, měl jsem si to nahrát). Alan Alda v nejlepší formě, byť první poloha byla trochu Hawkeyovská a Ellen Burstyn taky skvělá. Výsledek nezkazil ani dabing, který byl výborný. ()
První půlka hodně povedná, uvolněná, jiskřící.. druhá část trochu pokulhávala - nicméně jako celek je to skvostné dílko a Alda naprosto exceluje! ()
Tak tohle byl přímo koncert :) ()