To, co dýchám

vobec by som to neprirovnaval ku crashu, pretoze prepojenie postav a zvraty tu boli skor taka strnule a neflexibilne..postavene ako naschval...a jedine pribeh stastie stal zato...musim vsak pochvalit hudbu, ktora bola zjemnovala cely pribeh, ktory bol akokeby postaveny cely narychlo, zbuchany za 20 minut... (20.03.2008)

Mohl bych napsat dlouhý kritický komentář, ale v podstatě by stačilo do puntíku okopírovat komentář mého oblíbeného uživatele Sobis87. Mám z tohohle projektu tentýž pocit zmaru. V případě tohohle mišmaše nehrají ani tak herci, jako spíš režisér a scénárista, kteří se pokoušejí vytvořit novou Magnolii, ale protože nemají dostatečné zkušenosti a nejspíš ani schopnosti, zůstává u pózy a intelektuálského kýče. Tohle si na hlubokou společenskou výpověď jenom hraje a tam, kde se snaží vyhrocovat situace a lidské emoce, je to krajně nedůvěryhodné, sentimentální nebo patetické. To, co funguje, je herecké obsazení, nevím, jak to Jjieho Lee dokázal bez konexí a zkušeností, ale povedlo se mu shromáždit partu buď kvalitních (Garcia, Whitaker) nebo aspoň populárních (Gellar) herců, kteří se snaží a dokážou místy vytvořit dojem, že opravdu o něco jde. Jinak Lee před Tím, co dýchám, nenatočil nic, co by stálo za zmínku a i když od té doby uplynuly už čtyři roky, opět netočí, což mi přijde příznačné. Celkový dojem: 35 %. (18.09.2011)

Mám veľmi rád filmy, v ktorých sa osudy postáv zaujímavo spoja a tento je jeden z tých najlepších. Je pre mňa záhadou, prečo V zajatí osudu ostal v roku 2007 debutom, ale zároveň jediným režisérskym počinom celovečerného filmu od Jieho Lee, keď to zvládol takto na jednotku. Film šľape ako hodinky, má skvelé tempo a preto neprehnanú stopáž, ponúka zvraty a je vzbudzuje zvedavosť. Prináša však aj veľa emócii, niekedy aj smútku, ale aj uvoľňujúci pocit na konci. Garcia ako záporák bol geniálny. (11.07.2021)

Pre mňa neznámy režisér Jieho Lee nám ukázal ako sa 4 príbehy a 4 základné ľudské emócie nečakane dramatickým spôsobom pretli na križovatke osudu... Výber hercov bol na jednotku, stopáž na jednotku a ešte to aj popri všetkom obsahovalo štipku humoru (ktorý nikdy nie je na škodu), takže sa pri tom divák určite nudiť nebude ... 4**** (09.10.2011)

Amores peros, Magnolia, Crash + jiní herci hrající „osudově“ ve svých osudových střípcích mozaiky = The Air I Breathe. Ten opar zjevné inspirace ve stavbě příběhu je zde neoddiskutovatelný, nicméně herecky se povětšinou zadařilo (Whitaker jako tradičně výborný), vizuálně jde o příjemnou záležitost a pořád jde o témata, která jsou pro filmové zpracování bez diskuze atraktivní. Zkrátka řečeno, pokud se vyžíváte v utrpení na plátně a cítíce se duševně obohaceni v důsledku kulminujícího teroru a příkoří, které se děje hlavním postavám, rozhodně zklamáni nebudete. (04.05.2013)