Slepota

Čekal jsem hollywoodský (post)katastrofický blockbuster a la JÁ, LEGENDA nebo STALO SE a dostal jsem scenáristicky i režijně rozbředlou a vizuálně odpudivou nezávislárnu, půjčující si, ale zdaleka nevytěžující nápad s epidemií globální slepoty ze DNE TRIFIDů. Mám rád příběhy o tom, jací jsou lidé svině, ale tady mě to rychle unavilo s výjimkou momentu SPOJLER, kdy se Julianne Moore nechá znásilnit, ačkoli by tomu (a nejen u sebe) mohla snadno zabránit. V tu chvíli vyvrcholí a konečně vezme za své její do nebe volající pasivita ke zlu, jako by potřebovala protivníkem maximálně ponížit, aby si dodala síly k protiakci a film aspoň mě navodil pocit nesnesitelné marnosti, kvůli kterému si ho budu pamatovat. (26.12.2009)

Trailer mě velmi nalákal. Námět se mi líbil, protože tyhle "postapokalyptické" filmy mám rád. A nevadí mi, když se snaží o nějaký přesah, kritiku společnosti apod. Ale vadí mi nesympatické charaktery, postavy, se kterými se nemůžu sžít. Jejich nesmyslné chování. Tohle mi prostě kazí můj subjektivní zážitek z filmu. Nebo mi vadí ta nejednoznačnost. Nevím, jestli moralizování "Nebudeme se vzpírat, aby to nebylo ještě horší" je zde propagováno nebo je ukazována jeho nesmyslnost. Trochu mi to evokovalo Gibsonova Krista, režisér nechá postavy sadisticky trpět a divák masochista by si to měl užít? Netuším. (29.12.2009)

S lidstvem už to bylo nahnuté mnohokrát. Tentokrát nás netrápí nasraní zelení mužíčkové, ani za námi neběhají po krvi prahnoucí zombie. Začne to zoufalým šoférem na křižovatce, jenže nebude sám. Slepců přibývá, vláda vše vnímá a řeší jako nevysvětlitelnou epidemii a postižené začne izolovat. A je to (mimochodem přístup vlády i vojáků je mimo). Zdá se, že lidská hloupost má zelenou a vládu v nové komunitě přebírají silnější. Jenže jak lze soucítit s těmi, jež trpí a dojdou až ke ztrátě lidské důstojnosti, když v tomhle „vězení“ rozhodně nevládnou svaly nebo jeden pitomý revolver? Jak lze vnímat emoce, když plynou z nelogického chování postav? Když někdo trpí sexuální služby, přitom má oproti jiným velkou moc, nabízí se otázka, zda si dělají tvůrci legraci. Nedozvíme se, proč dotyčná nepřišla o zrak (a kupříkladu proč v závěru pustí slepého muže do ulic samotného?!?), nedozvíme se, zda má jít o nějaký sociologický komentář nebo kritiku charakteru lidské společnosti. Ano, lidé jsou prohnilí, ale to víme. Pokud to byla snaha o uvědomění si toho, že ve dvou, ve třech se to lépe táhne, tak se zvolila blbá cesta. Fernando Meirelles nicméně umí, náladu to má, vypjaté scény mu jdou. Celkově ovšem docela křeč. A bohužel i dost banální. Přitom po prvních dvaceti minutách jsem se těšil jak děcko. Po zobrazení lidských slabostí a ctností budu příště pátrat jinde. (20.11.2017)

Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví. (15.10.2012)

"Once I was blind and now I can see." Velmi přesvědčivé vykreslení společnosti v chaosu, který může způsobit jakákoliv katastrofa. Zde je to slepota, ale tvůrcům se podařilo dát filmu větší přesah, a tak se snímek stává univerálnějším. Marně teď vzpomínám, kde bylo takové společenské peklo vyjádřeno. Znovu se tvoří hierarchie, pravidla, morálka neexistuje a na povrch vyplouvá pravá lidská živočišnost. Počáteční časová a místní roztěkanost nakonec není vůbec na škodu, a divák si přesto vytvoří komplexní představu o stavu města/světa. Herci jsou takřka bez výjimky ve své sleposti přesvědčiví, kamera si užívá nezvyklých kompozic, střih s bílými přechody a světlé zabarvení obrazu zas udržují jednotný "look" s autentickou atmosférou. Výhrad je málo, škoda snad jen závěru, kdy se žádné pecky nedočkáme a který skončí tím nejočekávanějším možným způsobem. (08.12.2008)