Severní blata

Myslím, že Kormákur tu snahu o ryzí severskou detektivku trochu přepískl v hyper-drsné a hyper-tragické stylizaci, která hlavně ke konci nepůsobí moc důvěryhodně. Jinak je to krásně natočené, opatřené stylovou výpravou a hlavně typově báječně obsazené. Stačilo trochu méně tlačit na pilu a víc nechat mluvit atmosféru a zajímavé postavy. Režisér je bezesporu talentovaný a plný zdravé energie, Severní blata ji jen ne vždy napínají ideálním směrem. Každopádně jde o zajímavou výpověď o islandské identitě. (25.07.2011)

Islandský film se vším, co k tomu patří, od záběrů na jejich mnohdy drsnou přírodu, po chladné herce, až ke zvláštní hudbě v podobě mužského chóru, která hraje každých pět minut. Detektivní linka uspokojivá, ani ne moc zamotaná, prostě tak akorát a dost zajímavá na to, aby u ní člověk udržel pozornost. Herci nejprve nevýrazní (hlavně hlavní hrdina), později jim člověk líp pronikne pod kůži. Depkoidní atmosféra samozřejmě zaručena. Velmi dobrá detektivka, dost jiná, než jsme zvyklí, a to je dobře. (06.03.2011)

Tentokrát jsem přesvědčená o tom, že kdybych si knižní předlohu přečetla předem, tak budu s filmovým zpracováním určitě víc spokojená, protože bych se líp koordinovala v ději, to je totiž přesně to, co mně tam scházelo. Klasicky severská atmosféra byla vynikající, ale v té překombinovanosti jsem se občas ztrácela. A závěrečné finále, které mně také moc nesedlo nakonec přispělo pouze k mému průměrnému dojmu. (10.03.2013)

Návod na festivalový úspěch: vezměte televizní detektivku s rutinním dějem a postavami a bez přesahu nebo snahy o nějaké sdělení (ideálně z produkce ČT), nastříhejte do toho pár záběrů s mozkem v láku nebo se shnilou mrtvolou, zatřepejte (kamerou), jebněte to na plátno a jeďte s tím do světa. Urvou vám ruce. (24.07.2009)

„Dobrý den, znásilnili vás někdy?" Severský syrový bezútěšný snímek v studených barvách plný špíny a zoufalství. Tedy popravdě čekal jsem větší temnotu, i když na lehce bizarní scény samozřejmě dojde. Asi nejmrazivější je záběr na dětskou mrtvolku na pitevním stole. Když umírají malé děti, je to vždycky špatné. Minulost, současnost, včera, dnes. Prolínání se časových linií trošku znesnadňuje orientaci, i když nakonec vše do sebe zapadne. Pro mne největším minusem jsou nesympatické postavy, kdy jsem se s žádnou nedokázal ztotožnit. Atmosféra mi přišla spíše kolísavá, což celkovému dojmu také nepomůže. Nechybí vykopávání mrtvol, ukryté mrtvoly, studený vítr od moře, blata a rychle letící mraky. Obstojný průměr na jedno podívání. (23.02.2021)