Čekání na zázrak

Z přehršle mozaikových filmů ve stylu Magnolie je Powder Blue rozhodně jeden z těch povedenějších. Čím se vymaňuje? Příběh ani scénář nejsou nijak geniální, ale emoce jsou opravdové a herci potí krev a slzy, aby vás o tom přesvědčili. Klobouk dolů, protože se jim to povedlo - to mě sice u Whitakera ani Redmaynea nijak nepřekvapuje, ale kdo mě nečekaně fakt totálně rozmetal na prášek je Jessica Biel, která byla naprosto dokonalá. Asi nejvíc mě dojala scénka ve vaně, kdy ho ona upozorňuje, že to s ní není žádná výhra, protože je matka s děckem v kómatu, která se živí tancem u tyče, načež jí on opáčí, že je zadluženej pohřebák s astmatem, kterej se zhoršuje, když je mezi lidmi, a jehož jediným koníčkem jsou loutková představení pro děti. Tohle jsou naše postavy: oběti dnešního izolovanýho způsobu života, který potěší i to, když je obejme úplnej cizinec, protože není nikdo jinej, kdo by je pohladil po zádech a řekl: "Neboj, to bude dobrý." No, možná nebude, ale někdy je fajn to slyšet... (08.12.2010)

Jsem si naprosto jist, že nechci vidět své dítě umírat, sedět čtvrtstoletí v base, zabít někoho při autonehodě ani nechat se zastřelit prostitkou s pinďourem. A už vůbec necítím potřebu týrat se sledováním podobných příběhů, neboť pohřbů blízkých mám za sebou již docela dost a ve filmu hledám spíše zábavu či odreagování. Přesto jsem si z dosud nezjištěného důvodu Powder Blue odvážně vrazil do přehrávače a tak jsem zjistil, že tohle není emocionálně ničící forma dramatu, takže jsem si po skončení nemusel ošetřovat žádný nový šrám na duši. Nakonec se musím omluvit Jessice Biel za to, že jsem na ní civěl tak drze, až jí to mohlo být poněkud nepříjemné. (23.11.2012)

Poslední film Patricka Swayzeho a já ho nepoznal hanba mi. Musím říct, že tyhle lidský protínačky nemám moc rád a na film jsem se díval proto, že sjíždím filmografii Eddieho Edmayneho, jinak bych s nezájmem prošel kolem. Silný příběhy v podobných filmech mě vždycky přijdou udělaný právě proto, aby se ty lidi a jejich osudy různě protli.Samozřejmě má to v sobě velký emoce, ale já se nedokážu odprostit od toho, že podobných filmů je dost a tudíž je to prostě na efekt. Herecky nemám výhrad včetně tance u tyče v podání Jess. (05.08.2018)

Multipříběhová pozitivně laděná skládačka, která potěší, když má člověk splín a potřebuje povzbudit. Forest Whitaker podává standardně výborný výkon, procítěný, chvílemi i emocionálně velmi vypjatý. Podobně tak i ostatní herci. Štěkne si tu například i Kris Kristofferson a Patrick Swayze je v roli oplzlého šéfa nočního klubu k nepoznání. Přestože tento snímek nepřináší do filmového umění nic nového a žánrově se drží svého, je se rozhodně na co dívat a s koncem se nám dostane i očekávané katarze. 78% hvězdiček (28.06.2009)

Směsice "Crashe" a "The Air I Breathe" s poutavým příběhem, řadou up & down životních situací, povedenými dialogy a skvělou Jessicou Biel v hlavní roli. Pavučina příběhů, která se Vás zmocní a před koncem filmu nepustí. Žádné velké "americké" tlačení na emoce, jelikož se jedná spíše o životní strasti podané syrovým, bezprostředním a nenatahovaným způsobem. Potěšili i Forest, Ray či Eddie. Vynikající! 10/10! (04.08.2011)