Bílá paní

Bílou paní jsem vždycky miloval a milovat budu. Jedna z nejlepších českých komedií šedesátých let a nepřekonatelná satira!! Hlavně to herecké obsazení nemá absolutně chybu! Brodský - kastelán, Chramostová - jeho žena, Hrušínský - předseda, Kopecký - tajemník, Hlavatý - ředitel školy, Prachař - náměstek, Bek, Řanda - inspektoři, Voska - psycholog, Menšík - policajt, Hajská - Blažková, Řehoř - farář, Bohdalová - číšnice, Kačírková - Bílá paní, Trégl - Blažek...geniálnost!! Nejlepší film Zdeňka Podskalského. Co hláška - to trefně namířená slova proti tehdejšímu režimu, vůbec se nedivím, že po roce 1968 putoval film do trezoru. Tohle byla opravdu obrovská odvaha, takhle satiricky mířené věci proti režimu se stěží mohly podařit natočit, ovšem Zdeňku Podskalskému se to povedlo opravdu s bravurou! Tady pár hlášek..." Vždyt´ tady žádnej most není! - Furt s tou pravdou! - Drž hubu a plav! " " S kapitalistickejma přežitkama sme skoncovali, ted´ se pustíme do feudálních!" " Musíme se ztlemit, ehm ztmelit !" " Většina lidí není zdráva, zejména psychicky!" " Jseš temnej dědek! Zaostalej! Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní výbor! " "Podívej se, já to nezakazuju, ale na druhý straně to zase nemůžu povolit. " "Už do toho začínám vidět! - Davová sugesce, že jo? - To by nebylo to nejhorší, nenapadá vás nic? Vatikán, nic? Já vám povídám, že jsme obklíčeni cizýma rozvědkama! Musí se okamžitě skočit pro orgány!" " No dobře, to ale musíte opatrně, aby nám lidi nezačali moc přemejšlet. " "Dobrý den. - Až na věky. - Vy jste tu soudruhu farář? - To jsem milý synu. " " Všude nastolit atmosféru důvěry! " " Soběstačnost v krmivech na přední místo! - Moje řeč, s fortelem na silážní jámy! " " Vždy suché boty pro stavbaře!" " Heled´te, vy ste tady jedinej střízlivej, je vám to jasný? - Ne. " " Dohnat - předehnat! " " Dobrý odchov - zdravé tele! "To je opravdu jen maličká částečka z tohoto obrovského gejzíru vtipných nápaditých scének. Pro mě nejlepší, u které vždycky totálně nemůžu, když na hradě vystoupí Bílá paní z obrazu a Pepíček Bek na ni zavolá: " Stát !! Občanský průkaz !! " Ona jde dál, tak volá znovu: " Chytit !! Vyslechnout !! " To je takovej nářez, tenhle film je prostě neuvěřitelně parádně natočenej a naprosto nádherně zahranej s takovou lehkostí a přirozeností, že to je radost pohledět. Ono ale u takových hereckých es nejde ani nic jinýho očekávat, než prvotřídní kvalitu. Ach jo, to už bohužel nikdy nebude. Ještěže existují takový parádní pecky, jako je Bílá paní. Málem bych zapomněl na vynikající práci Evžena Illína, který se postaral o výtečný strašidelný hudební doprovod, bez kterého si Bílou paní už vůbec nedokážu představit. (02.04.2011)

Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. (23.10.2016)

----- "Mistr Jan Hus se nechal pro pravdu upálit." ----- "Mistr Jan Hus neživil rodinu !" ----- "Bílá paní" pro své velké i malé pravdy strávila ta nejlepší léta svého života pod zámkem ... Až přišla nová doba - revoluční a sametová - a vysvobodila ji z trezoru. Rozhlédla se a záhy zjistila, že jsme se nezměnili - a tak jen pobaveně sledovala, jak v nových podmínkách zkoušíme nové triky a kličky a vymýšlíme nové proklamace, zatímco odložený sametový plášť pomalu pokrývá vrstva prachu a špíny ... Ale pro nadpřirozené bytosti nemá čas se svými proměnami až takový význam - a tak "Bílá paní" s nevinným pohledem a s mírně shovívavým úsměvem může dál ožívat v dobách (ne)dávno minulých za pomoci trvale platného rčení: ----- "Věř, ale KOMU věříš, měř !" ----- (25.07.2011)

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" (21.12.2008)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)