Bílá paní

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. (24.06.2011)

Odhodlaní, kupředu kráčející (zpátky ni krok), budovatelští realisté, mají jasné instrukce a odpověď v podstatě na každou otázku. Dokáží cokoli. To, co JE, není, a to, co není, JE! Stačí se jen správně dívat. Tím třídním směrem. Herecké obsazení tohoto nekompromisně satirického snímku, kterým režisér opravdu výrazně vybočuje ze svých uhlazených, filmových kolejí, je více než skvostné a každý zúčastněný se své role zhostil v podstatě dokonale. Ovšem Rudla je opět geniální a tím pro mě převyšuje všechny své vynikající kolegy. Závěrečná a poslední věta z úst Vlasty, která opravdu věděla komu a co říká, je ona společenská facka, udělená Z. Podskalským dobovému divákovi. Dnešní divák může s respektem sledovat a královsky se bavit. Také si může uvědomit, že v dnešním politickém systému už by nepomohla snad ani síla nadpřirozených bytostí. (29.09.2013)

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" (21.12.2008)

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?" (02.10.2005)

Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. (20.02.2021)