Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Sličná strašidla v podobě nejrůznějších Percht a Bílých paní mají u nás předlouhou tradici. Vždyť hodná Bílá paní mohla nasytit chudé lidi a ztrestat naduté pány či dráby. V polovině šedesátých let se k těmto legendám vrátil spisovatel Karel Michal ve sbírce Bubáci pro všední den. Bílá paní – Perchta z Borštejna – v jeho pojetí pokračovala ve svém bohulibém poslání i v době socialismu. Perchta musela suplovat arogantní netečnost těch, kdož měli pečovat o blaho lidu a zatím pečovali jen o své vyhřáté pelíšky. Její trestuhodná aktivita vzbudila pozornost orgánů všech stupňů a byla velmi, velmi nežádoucí. Stejně nežádoucím se posléze stal i film, natočený podle této povídky režisérem Zdeňkem Podskalským v roce 1965. Aby snímek neprovokoval k nepříjemným otázkám, odpočíval přes dvacet let v trezoru. V satirické – tak trochu duchařské – komedii se setkáte s Jiřinou Bohdalovou, Milošem Kopeckým, Vlastimilem Brodským, Irenou Kačírkovou a Rudolfem Hrušínským. (Česká televize)

(více)

Recenze (311)

raroh 

všechny recenze uživatele

Jediný film Podskalského, který mě opravdu dostal, samozřejmě, že je to díky námětu Karla Michala (jeho dalším dílem je Bočanova Čest a sláva), které sice odkazuje k komunální satirou zavánějícímu dílku, ale nabalují se na něj situace ukazující, kterak chutná moc, jak s ní manipulovat a udržovat za všech situací (případně jak proti ní směšnohrdinsky bojovat). Film odkazuje na první republiku (kdy by se klidně mohl také odehrávat) a aktuálnost neztratil ani dnes (třebaže samozřejmě se nejvíce střílí do tehdejších reálií) - role místních politiků představovaných Hrušínským a Kopeckým (a samozřejmě i ministerských úředníků - s Bekem v čele) jsou věčné, stejně tak farář Řehořův a ředitel školy Hlavatého. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Odhodlaní, kupředu kráčející (zpátky ni krok), budovatelští realisté, mají jasné instrukce a odpověď v podstatě na každou otázku. Dokáží cokoli. To, co JE, není, a to, co není, JE! Stačí se jen správně dívat. Tím třídním směrem. Herecké obsazení tohoto nekompromisně satirického snímku, kterým režisér opravdu výrazně vybočuje ze svých uhlazených, filmových kolejí, je více než skvostné a každý zúčastněný se své role zhostil v podstatě dokonale. Ovšem Rudla je opět geniální a tím pro mě převyšuje všechny své vynikající kolegy. Závěrečná a poslední věta z úst Vlasty, která opravdu věděla komu a co říká, je ona společenská facka, udělená Z. Podskalským dobovému divákovi. Dnešní divák může s respektem sledovat a královsky se bavit. Také si může uvědomit, že v dnešním politickém systému už by nepomohla snad ani síla nadpřirozených bytostí. ()

Reklama

Blofeld 

všechny recenze uživatele

Tedy, popravdě řečeno: za minulého režimu to možná bylo jako satira ještě silnější, ale dá se náramně uplatnit i na dnešek. A to obsazení! Brodský, Hrušínský, Kopecký, Kačírková, Voska, Hajská, Trégl, Řehoř! A ty hlášky, ty hlášky. "Vodpusť mi to, Bílá pani, já v slabý chvilce uvěřila na Národní vejbor!" ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Naprosto dokonalý popis Orwellova doublethinku, i když tentokrát v komediální formě. Vylíčení způsobu myšlení nezbytného pro udržení se ve vedoucí funkci. Humor ve filmu je přímo fenomenálně inteligentní a přitom přesný a účinný. Zároveň je to ovšem důkaz toho, že komunistickou minulost nelze vnímat jako jednolitý blok stálého represivního útlaku. Můj táta, který byl na vojně právě v době, kdy se film točil, vždycky říká, že nikdy se necítil tak svobodně jako v 60. letech. Ani teď (a co si budeme namlouvat, ono je to aktuální pořád). "Jak to, vy věříte na zjevení? Soudruhu?" ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Počáteční komunální satira přerůstá v blasfemickou dekonstrukci "lidovědemokratického" zřízení reálného socialismu a vrcholí vymknuta v šílené scéně přechodu mostu. Naruby obráceno je tento film - přes pevnou ukotvenost ve své době nadčasovou - příručkou na téma Jak si udržet moc. "Přechodem mostu" je toto téma završeno a současně překročeno, ačkoli manipulovatelnost lidu se ukazuje už průběžně. Filmu by slušelo tímto obrazem končit. Ale ani to ještě tvůrcům nestačilo: končí tedy teprve tím, že Bílá paní za noci vychází do ulic hlavního města Prahy. Dobré ráno, soudruzi. Jo a v komonické hospodě visí Práce a Berliner Zeitung. ()

Galerie (16)

Zajímavosti (7)

  • Pieseň “Na hradě Okoři", ktorá odznela vo filme, bola nápadom jedného komparzistu a režisér Zdeněk Podskalský st. mu zaň vyplatil honorár 400 korún. (Raccoon.city)
  • Kostel, kam se jde stará Blažková (Darja Hajská) pochlubit farářovi, že jí Bílá paní přičarovala vodovod, a kde ji farář přesvědčí, že to nebyla Bílá paní, ale že vodovod má díky Městskému národnímu výboru, je kostel sv. Jakuba v Kasejovicích. Dále se filmovalo také v Blatné. Psychiatrická léčebna se nachází v Praze Bohnicích. (Cucina_Rc)
  • Film byl natočen podle povídky "Jak Pupenec k štěstí přišel", která je součástí povídkového cyklu Karla Michala "Bubáci pro všední den". (Terva)

Reklama

Reklama