Jak vycvičit draka

Neměla jsem tu čest vidět film ve třech rozměrech, ale pochybuji, že by se tím mé hodnocení posunulo výrazně směrem vzhůru. Nenechala jsem se zblbnout humbukem a očekávala "pouze" nadprůměrný animáč... a bingo! Sympatické ano, 100% dokonalé ani náhodou. Příběh o nekňubovi, co ve skutečnosti není až tak nanicovatý a změní svět, je klišé velikosti Čomolungmy. Logika má občas výpadky, no pohádce to můžeme odpustit. Vizuálně povedené, ale sanici to k poklesu nedonutilo. Úsměvné, nikoliv k uchechtání. Pro kindery naprosto skvělé. Pro mě dobré, určitě lepší než žvatlající robůtek či kuchař ovládaný krysou :-P. 77% (08.01.2011)

Přiznám se, že jsem zde kdysi měl dosti nenávistný komentář, ve kterém jsem do Draků nasypal co se do nich vešlo. Od jasné kopírky od Avatara, přes vykradenou hudební složku atd. Jenže člověk míní a život mění. Jak vycvičit draka, obstál ve zkoušce času. Krásné dobrodružství o klukovi, kterému dává přátelství s Drakem možnost vyspět. 80% (10.12.2019)

Trocha té environmentální ideologie nezaškodí, obzvlášť v tomhle (ne)pohádkovém příběhu o hledání harmonie mezi živly. Je to velice milé, vizuálně závratné a krásně nazvučené. Od počátku mi moc neseděla podoba postaviček, ale příjemné překvapení bylo, že scénář i všechno ostatní je tak dobře trefené a snesitelně naivní, že na nějaké animozity nezbyl čas. V produkci roku 2010 má dračí letka namířeno hodně vysoko. (09.01.2011)

Z Jak vycvičit draka jsem měl původně trochu strach - na fotografiích se mi totiž draci vůbec nelíbili. A to včetně hlavního hrdiny Bezzubky. Jakmile se ale ve filmu poprvé objevil a já viděl jeho pohyby a výrazy, zamiloval jsem si ho. A ostatní draky s ním. Čili to bylo první velké plus. Mezi další patří úžasné letecké scény, Powellova hudba, humor... Prostě skoro všechno. Že je to celé klišé jako hrom? No a? (19.02.2011)

Jak vycvičit draka je jeden z mnoha animáků, který sází na líbivost dokonalé animace, sympatičnost hlavních hrdinů (pozn. redakce - vhodněji řečeno psích očí, které tady patřili právě drakovi) a primitivních vtípků, které mladé pobaví (pozn. autora – bohužel do této kategorie se stále zahrnuji i já) a dospělé neurazí. Děj předvídatelný ale rychle plynoucí a závěr díky bohu končící happy endem. Nic co by zdatné pohádkáře, kteří mají již něco zkouknutého, nějak ohromilo, ale jistě pobavilo. Autor sází na jistotu a ta se mu vyplácí. Naštěstí já nejsem zdatný pohádkář, ale vysoce závislý až do morků kostí, takže mě dráček Bezzubka dokonale odrovnal. Důkazem může být fakt, že asi není příliš normální, když desetileté děti s radostí odcházeli z kina a jednadvacetileté slečně bez dechu, se slzami v očích ale s úsměvem na rtech, musel z kina pomáhat její též dojatý přítel. Chci tím jenom říci, že pokud máte stejnou závislost jako já, jistě se Vám animák bude líbit. Pokud máte jiný názor než já, nechci ho ani slyšet, jinak moje infantilní stránka bude kolem sebe házet věcmi! :o) A už se těším, až se objeví „Jak vycvičit draka“ v mé dětské sbírce :o) (16.04.2010)