Vicky Cristina Barcelona

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)

Woody mi imponuje. Je neuveriteľné, akým komickým spôsobom rozplieta citovú agitku hlavných postáv podobajúcu sa na trpkú telenovelu, ako bizarne na mňa pôsobila celá hlavná pätica s úmyselne kontrastnými charaktermi, aby sa divák v ich pomiešanej hlave náhodou nezamotal :) Racionálna Vicky spoliehajúca sa na svoj zdravý úsudok, ktorý absolútne ,,nič" ani sexuchtivý Javier nemôže rozbiť, povoľná Cristina hľadajúca večnosť v závane, temperamentná krása Penelope Cruz, voľnomyšlienkársky umelec Javier či nič netušiaci, v rozprávke žijúci partner Chris Messina + podmanivé španielske scenérie, ktoré musia nadchnúť úplne každého. Stáva sa pravidlom, že čím sú režiséri ( Clint Eastwood, Woody Allen,... ) starší, tým sú ich snímky ,,otvorenejšie"? (16.03.2010)

Woody Allen ve své nové mozaice vypráví opět příběh o vztazích vystavěných z dobrých úmyslů ale držících pohromadě strachem ze samoty a stojících na základech tvořených ze lží. Jako již ve svých předešlých filmech se Allen snaží bourat stereotypní iluzi života cihlu po cihle a nutno podotknout, že opět na výbornou nebo alespoň na chvalitebnou. Každá z postav střídavě bojuje s rozumem a city. Napětím s nímž se tak těžce bojuje a poddání se vlastní touze nepřipadá v úvahu. Vicky Cristina Barcelona jakoby v hrubých obrysech parafrázovala Allenův předešlý snímek Match Point z nějž si vzal ty nejlepší ingredience a natočil tuhle zvláštně komedii s nádechem dramatu. Načrtnutý trojúhelník se střídavě proměňuje ve čtyřúhelník a naopak. Některé hrany se otupí zatímco jiné zůstanou. Pokud má být Vicky Cristina Barcelona tečkou za Allenovou tvorbou v Evropě je jí bezesporu velmi důstojnou. 8/10 (16.03.2009)

Ještě teď jsem plnej toho příjemna, kterým mě film naplnil až po okraj mé pofidérní osobnosti. Pro samé nadšení z něj, nevím co pochválit dřív a tak začnou jedinou výtkou kterou k filmu mám. Občas mě totiž velmi vadil "vypravěč". Za poslechu jeho hlasu jsem například četl v titulcích "nesměle jí chytil za ruku" a přitom jsem se současně díval na záběr jak jí chytá nesměle za ruku, tak to jsem si už fakt připadal jak na srazu elitních dementů naší země. Žádné další výhrady však už k filmu nemám a tak na vědomost všem občanům České republiky dávám následující chvalozpěvy. Poprvé se mě stalo, že ve filmu, který se zabývá vztahem žen k mužům, mě byly sympatický úplně všechny hlavní ženské postavy. Fakt jsem nevěděl, kterou z těch tří holek mám radši jestli impulzivní, ale citově upřimnou Penelope nebo naivní, ale milounkou Scarlett Johansson a nebo inteligentní, ale nerozhodnou Rebeccu Hall. Opravdu tohle je holčíčí řáj. Všechny tři holky působily naprosto přirozeně, uvěřitelně, sympaticky a přitom tak rozdílně. Jako příjemný bonus beru fakt, že všechny tři herečky jsou navíc opravdu překrásný. Dialogy, hudba, záběry kamery na Barcelonskou architekuru, to všechno je prostě jedna velká filmařská perla vedle druhý. Jestli jste po skončení filmu nedostali chuť si jít koupit letenku do Bracelony, do uší pustit soundtrack z filmu a tajně nedoufáte, že v Barceloně potkáte bohémského Juana, krásné a současně okouzlující princezny Vicky, Cristinu a Mariu, tak pak mám chuť být šťastnej asi sám. Vicky Cristina Barcelona se asi dostala až příliš blízko k mému srdci, ale to mě vůbec nevadí. (30.10.2008)

Na stará kolena Woody Allen nějak chytil novou uměleckou mízu a dokáže přinejmenším každým druhým filmem, které konec konců chrlí kulometným tempem, překvapovat. Po jeho Matchpointu jde v krátké době o druhý kousek, kde bych jeho typický styl hledal jen s obtížemi. Dlouhou dobu, v podstatě celou první polovinu stopáže, jsem se do snímku nějak nedokázal vnořit, ale s každou další minutou mě tenhle boccacciovský propletenec vztahů a milostných vášní chytal víc a víc. Na rozdíl od svých starších komedií ubral Allen na svých typických dialogových fórcích, vynechal postavu neurotického intelektuála a soustředil se na skupinu lidí, kteří mají problémy se svými city a touží po něčem, co je jim momentálně nedostupné. Ty nevěry, svádění, odmítání a trápení jsou podány přesvědčivě a mají svůj půvab, zvlášť když tvoří pozoruhodný mnohoúhelník. Nejde sice podle mého o vrchol Allenovy tvorby, ale Vicky Cristina Barcelona určitě patří k tomu lepšímu, co režisér stvořil. Celkový dojem: 80 %. (24.05.2010)