Precious

Tento film na mne zafungoval dokonale. V určitou chvíli jsme zmáčkla stop, šla do dětského pokoje a vzala svou spící dceru do náruče. Být v kině, musela bych utíkat domů. :-) Myslím, že Gabourey Sidibe měla dostat Cenu americké akademie. A když by náhodou nikdy v ničem jiném nehrála, zůstane pro mě stejně nezapomenutelná jako například Náčelník v Přeletu nad kukaččím hnízdem. :-) Mimořádný výkon. (24.01.2011)

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)

Nemám nic proti uměleckým sociálně-kritickým filmům, dokonce je mám i rád, jen se nestotožňuji s jejich častým nešvarem, kterým je přílišné tlačení na pilu. Jen málo tvůrců dokáže odolat citovému vydírání diváků, což je i tento případ. Hlavní hrdina těchto snímků nemůže mít jeden či dva (velmi závažné) problémy, to by bylo příliš málo, musí jich mít minimálně rovnou deset, podle pořekadla "čim více, tím lépe". Chápu i touhu o emancipaci barevných z jařma bílého muže, jen nevím, zda tento příběh je tím pravým. Nechci zabýhat příliš do podrobností, jen bych rád upozornil, že snímek je možno i interpretovat jako sbírku těch největších stereotypů černochů, které si lze představit (flákači, vyžírkové, zloději, feťáci atd). Osobně jsem od filmu čekal více. P.S. Tohle natočit běloch, tak ho při nejbližší možné příležitosti zlynčují. (02.11.2014)

Tenhle film vyvedený v temných barvách (nejen kvůli tomu, že jsem tam moc bělochů neviděl), mě hodně překvapil. Ať už pro svoji uvěřitelnost (byť je USA daleko a nebyl jsem tam, věřím, že tyhle situace jsou tam běžné), tak i pro výborně obsazené role (překvapila ukočírovaná nenalíčená Mariah Carey, i když s jedním kukučem) a vlezlou ruční kameru. Gabourey Sidibe zvládla svoji úlohu víc než dobře, ovšem Mo'Nique v roli její matky byla neskutečná ***** a *****, za což si oscarovou nominaci více než zaslouží. No, nechtěl bych takhle trpce prožívat svoje dospívání. Dám 4 hvězdičky, ale procentuelně je to tak 90. (12.02.2010)

Není to film dle mého gusta a během jeho sledování jsem dlouho odolával, abych šel za těmi emocemi, které to ve mně chtělo vyvolat - nakonec mě ale přece jen dostal a titulní postava si získala mé sympatie - když v závěru vítězně odchází se svými dětmi, člověk jí nemůže nedržet palce, protože její kuráž je skutečně obdivuhodná. Je to film, který ví, co chce říct a jak toho dosáhnout, čehož si cením, ale přesto jsem měl pocit, že občas je toho fakt už moc - mám na mysli to, čím si musí Precious projít. Občas jsem se dokonce neubránil smíchu, protože se to podle mě přehouplo až do nechtěné směšnosti. Co mě ovšem na tom filmu dostalo bez výhrad, byla postava učitelky v hereckém ztvárnění Pauly Patton - její úchvatný zjev mě zcela okouzlil a v té roli si ji prostě nejde nezamilovat, tak moc je v ní skvělá, a tak moc je její postava skvělý člověk. Což lze však na druhou stranu brát i jako určité negativum filmu - všechny postavy mají dosti černobílé charaktery: buď jsou naprosto kladné nebo dokonale záporné, nic mezi tím. (V případě matky se to dosti změní až v drásajícím závěru, kdy jsou její motivace konečně vysvětleny). Čili, jak už jsem řekl, osobně takové filmy nevyhledávám a není to můj cup of tea, ale když už jsem se k němu dostal, dost to mnou otřáslo a budu to z hlavy dostávat dlouho. Když nic jiného, člověk si u takového filmu minimálně uvědomí, jak se má dobře - ve srovnání s tím peklem, kterého je v tom filmu svědkem, se prostě najednou většina starostí jeví strašně malicherně. (29.04.2017)