Dvanáct

Neviděl jsem originál, je ale více než jasné, že tu jde vedle komorního příběhu především o herecké koncerty všech zúčastněných. Úmyslně uvádím koncerty, protože každý aktér tu má svůj prostor, který plně využívá... (21.05.2009)

Velká odvaha udělat remake uznávané klasiky se vyplatila. Michalkov stvořil geniální filmové dílo. Příběh zasadil do současného Ruska, čímž dal filmu jiný rozměr. Filmy bych moc nesrovnával. Mají stejnou předlohu, ale každý ji zpracovává jiným způsobem. Na mě osobně Michalkovova verze zapůsobila mnohem víc. (26.01.2010)

Ze 159 minut jsem vydržel pouhých 45, pak jsem film znechuceně vypnul.Dialogy jsou prakticky neposlouchatelné, strašné bláboly.Příběh se neodehrává ve válkou zničené Čečně, ale v tělocvičně, což je oprvadu jen maličký rozdíl. Obdivuji ty, kteří tento snímek vydrželi sledovat celý a absolutně nechápu těch 82% na ČSFD. (29.05.2011)

Místo pocty původnímu filmu vznikla paratizující spatlatina, která má jediný cíl a to vyhrát co možno nejvíc filmových cen. Je to pro mě první Michalkovův film a proto doufám, že tady si jen vybral slabší chvilku. Dvanáct porotců v průběhu rozhodování líčí své příběhy stylem "teď já, pak seš na řadě ty". Pouhá snaha o emoční spektákl je navíc celou dobu v hrozné křeči. Už jenom samotný nesouhlas s verdiktem začne tím, že hlasující člověk ani nevý oč se hlasuje, je totálně zmatený a najednou z něj začnou lést velká moudra. Celé mi to připadá jako když Michalkov psal co nejdojemnější dialogy, vlastně monology a to ostatní mu bylo úplně ukradené, proto je ve filmu spousta doslova tupých momentů. A ona vlastně i ta transformace porotců do role vyšetřovatelů dělá z ruské justice nedůvěřivý a neschopný úřad. A když začne alespoň závěrečná půlhodinka fungovat, tak už je pozdě. Za zmínku stojí krátké akční fragmenty z pohledu odsouzeného chlapce, ty jsou moc hezky natočené. Avšak jedná se o příliš dlouhý a extrémně přeceňovaný počin. No a ta nominace na Oscara... skoro ti to vyšlo Michalkove! [30%] (08.09.2012)

Divadlení nálada 12 mi připomněla Karamazovi a je podobně strhující. Soudci čečenského chlapce na pozadí vyšetřování vraždy odkrývají skutečnou povahu případu, tak i viny své vlastní. Sergej Makoveckij nebo Sergej Garmaš herecky připravili půdu pro dojemné i velmi temné drama. Pět hvězd dávám za řemeslnou preciznost filmu, hudbu a za to, že vše tentokrát nejelo tou "stejnou rourou." Michalkov připaravil šmakuládu s tématy jako vina, milosrdenství a zcizení, po které se v sobě jen marně snažíte učesat množství dříve netušených emocí. (28.09.2012)

Tendenčnejšia, živelnejšia, ruskejšia a predovšetkým konkretizovanejšia obmena 12 Angry Men z roku 1957. Subjektivita pravdy je nahradená líniou, sledujúcou obžalovaného v retrospektívach aj v prítomnosti. Jeho skutočný príbeh má zväčša len ilustračnú úlohu a pričasto skĺzava do akéhosi falošného sentimentu a citového vydierania (chlapcov pes, hra s tankom a i.). Vďaka odstupu niekoľkých desaťročí sa film, na rozdiel od pôvodnej verzie, nevyjadruje k rasizmu a nacionalizmu už len váhavými medziriadkami. Je posnutý do kontextu rusko – čečenskej vojny, jedného z najnásilnejších konfliktov posledných desaťročí. Dejiskom tentokrát nie je vyhradená porotcovská miestnosť, ale menej komorná školská telocvičňa. Scenár si touto barličkou obohatil hracie pole o množstvo ďalších rekvizít a situácií, ktoré vypĺňajú takmer o viac než hodinu dlhšiu minutáž. Muži opäť vystupujú len pod číslami, a hoci sú mnohé podobnosti stále znateľné, charaktery sú už posunuté do iných polôh. Pri tejto verzii je však už diskutabilné, či ich rozdielnosť nebije priveľmi do očí spolu s výraznou odlišnosťou kostýmov a v niektorých prípadoch aj s prehrávaním. Správajú sa zväčša bizarne, hovoria v tuctových metaforách, za ktoré by boli v skutočnom svete vysmiati a v absolútne nevhodnej situácii sa odhaľujú príbehmi zo svojich životov. Ich ohadzovanie sa dýkami, injekčnými striekačkami a podprsenkami nadmerných veľkostí uberá filmu na vážnosti a podivným spôsobom pripomína balkánsky temperament. 12 akoby bolo 12 Angry Men, do ktorého sa niekto nasilu pokúša natlačiť všetky veľké problémy tohto sveta a vytvoriť celistvú mozaiku negatívnych postavičiek spoločnosti. Alkoholizmus, drogy, sex, korupcia, ľahostajnosť vyššej vrstvy. Všetko z toho je však na priestore stopäťdesiatminútového filmu úplne zanedbateľné. Samotný kriminálny prípad je predstavený pomerne neskoro a faktom je venovaný neveľký priestor. V niektorých situáciách sa navyše objavujú logické nezrovnalosti. Najsvetlejší bod, ktorým sa Michalkovi podarilo prekonať 12 Angry Men je záverečné vyústenie hlasovania, keď je potrebné urobiť niečo viac, než rozhodnúť o vine či nevine. Postupne prekonaná počiatočná ľahostajnosť je tak nielenže navrátená, ale znásobená. Bohužiaľ, záver s celým dýkovým tancom, hudbou a pomstychtivým killbillovsko – leónovským dialógom medzi predsedom poroty a oslobodeným chlapcom vyznieva skôr ako prapodivný „exploitation“ žánrový úlet. (12.05.2013)

Remeake amerických 12 rozhnevaných mužov z 1957. V niečom lepší, v niečom horší. Priestory, postavy, dialógy sú veľmi dobre spracované. Ruské spracovanie ide v pohľade na západný právny systém ďalej oproti svojmu náprotivku , v tom že poukazuje na tému milosrdenstva. Právo, bez súcitu a milosrdenstva je kruté , zlé rovnako ako prospechárske pre bohatých. Slepá spravodlivosť nie je spravodlivosť. Podnet na zamyslenie (07.10.2015)

Film Dvanásť je ruský rimejk americkej klasiky - dvanástich rozhnevaných mužov. Uvediem tu paralelu s filmami 7 samurajov a 7 statočných. Podobne ako tu, aj tieto dva filmy sú obidva kvalitné a zaujímavé, rozdiel je ten, že 7 samurajov potápa jeho dĺžka. Podobne aj Dvanásť by mohlo byť aspoň o pol hodku kratšie. A chýbala mi tu väčšia polopatickosť vysvetľovania. Ale napriek tomu 90 percent. (11.10.2015)

Tento remake se mi líbí více než původních Dvanáct rozhněvaných mužů, nejen díky zajímavé spjatosti s ruskými reáliemi a výbornou pointou (platnou rozhodně nejen v Rusku), ale především proto, že se v něm celkem jasně řekne (spoilery), že kluk je nevinen. Ve starším filmu mi totiž vadilo to, že porotci si sice promluvili o důkazech a zrelativizovali je, nicméně na konci filmu bylo stále dobře možné, že kluk vraždu spáchal - v remaku aspoň přidali svědkům závažné vedlejší motivy a ve finále nezůstanete na pochybách. Ve 12 rozhněvaných mužích se porotci domluví, že nevyhlásí, že se neshodli (což by bylo naprosto přirozené řešení), ale že musí o chlapcově nevině rozhodnout oni a hned, protože jiná porota by ho jistě odsoudila. Jenže důkazy se jim nepodařilo vyvrátit nějak zvlášť přesvědčivě a jejich verdikt mohl být nesprávný zrovna tak jako správný. Měli by si půjčit část nápadu z novějšího filmu a vyhlásit, že se nedohodli a klukovi zaplatit dobrého právníka, který by případ přezkoumal. Nicméně oba filmy oplývají výbornými herci a dialogy, ale ruský mě oslovil víc – kvůli výše zmíněným věcem a také proto, že je takový osobnější, méně akademický. (03.03.2009)

Michalkov se pustil do remakeu 12 rozhněvaných mužů (což je prý kultovní film, který jsem asi ještě neviděl, nebo si to nepamatuju). Takže nezatížen originálem jsem se pustil do sledování tohoto ruského díla. Stopáž na 2 a půl hodiny trošku děsila, ale nakonec to nebylo naškodu, klidně to mohlo pokračovat dále. Ale k filmu: psychologické drama (s prvky humoru), kdy se potkává 12 porotců, aby vynesli rozsudek nad čečenským chlapcem, obviněným z vraždy adoptivního otce. Nahlédneme do duší a životů 12ti odlišných lidí, kde každý má jiný přístup k oběti. Dostává se nám náhled na ruskou společnost a její charakter (žádnou poliiku v tom nevidím), film ji dře na kost. Všichni hráli naprosto skvěle a přirozeně. Doporučuju, je to filmový zážitek. (09.05.2009)

Zápletka z mýdlové vody (a vody vyvařené po geniální předloze 12 ANGRY MEN s Voskovcem nebo Fondou) uvařená, ale jako celek působí 12 překvapivě depresivně a k zamyšlení, což jsem momentálně fakt nepotřeboval. Mám-li použít přirovnání toho starého židáka, co poměrně záhy přehodnotil své hlasování, možné je všechno a pokud bych já byl tou nadupanou krasavicí, pak 12 je ošklivý buran, který mě ukecal a přesvědčil. Kromto, Nikita Michalkov to má na obou pólech (konverzačka, akce) prostě v ruce. Perfektní, nevídaní, naprosto pro věc zapálení herci, někdy správně koktající, jindy zas infarktově vytočení až afektovaní. V Rusku má včechno čas, i právo. 75% (14.06.2009)

Zklamání. Film působil lacině a předlouhé vyprávění a dialogy nudně a směšně. A o tohle tu v žádném případě jít nemělo. S noblesou podaný originál, který je opavdu famózní a dechberoucí, to je úplně jiná kategorie. Michalkov může být skvělý režisér, ale tímhle neoslnil. Maximálně 70% (12.01.2010)

Mladík odsouzený za vraždu otčíma. Porota složená z dvanácti mužů se musí jednohlasně vyjádřit Vinen-Nevinen, jinak se sestaví nová porota do konečného shodného rozusdku. V originále absolutně čistá záležitost, kde je s minimem prostředků dosaženo maximálního efektu a nejsou hluhá místa. Tento remake je ale rozmělněný do zbytečných detailů nesouvisejícíh s příběhem, těžko uvěřitelných situací při fiktivní rekonstrukci zločinu, patetických gest a polopatictických narážek (ptáček uvězněný v tělocičně), pseudomoudrých pseudopravd (lze podvodně vydělané peníze použít na dobrý účel) a konečně neférových zvratů, jako změna charakteru předsedy poroty. Roztahané, užvaněné a šíleně, ale šíleně ruské. (11.02.2010)

82% (28.04.2010)

Pro mě v pořadí druhý zhlédnutý film od Michalkova. Krom toho, že se velice pevně drží svojí předlohy, seznamuje nás i s poměry v ruské společnosti. Představovala jsem si ale, že to bude mnohem míň o jedné místnosti a mnohem víc o tom okolo a to se nesplnilo. Také jsem si myslela, že se bude jednat o něco víc originální pojetí (alespoň co se týče vysvětlení jednotlivých problémů). Závěrečné poselství šlo trochu mimo mě. Celkově herci podali vynikající výkony, vše šlapalo tak jak má, ale nemohu dát jinak než 80%. (28.04.2012)

Zprostředkovat remake 12 nebyla podle mě úplně dobrá volba. Ono Dvanáct rozhněvaných mužů, mělo svůj směr, účel, kontroverznost a samozřejmě kvalitní dialogy především, což se o tomhle snímku rozhodně říct nedá. Dvanáct osob od N. Michalkova bylo bláznivých, pořád se jen přeřvávali, mleli nesmyslné debaty.. Jejich smysl ztrácel na významu.. A to je hrozná škoda, protože jejich rozmluvy by měly být prioritou filmu. Možná z nostalgie tři hvězdy. (30.08.2014)

Spousta nádherných, leč pro příběh úplně zbytečných záběrů dokazuje, že Michalkov je zřejmě opravdu kvalitní režisér. I kvůli zmiňovaným záběrům ale vůbec nerozumím tomu, proč Michalkov tak podkopal skvělého minimalistického ducha celého příběhu. Celkově je to ale naštěstí zřejmě jediným novým elementem, jejž kritizuji. Protože všechny ostatní jsou skvělé - mnohem přirozenější civilnost jednotlivých postav anebo "záporákovo" (který je také fenomenální) bránění se experimentu, kde pohání porotce hrajícího souseda, to vše povyšuje tenhle "remake" skoro až na roveň Lumetovy verze. Závěrečná Michalkovova přednáška a její následná diskuze je pak jen třešničkou na dortu, která vyváží trochu nepřesvědčivou postavu místního Fondy. (03.02.2018)

Je tu už den, co jsemse vrátil z kina, ale pořád si nejsem jistý, co by se dalo napsat. Ovlivnilo mne zejména to, že jsem nebyl vůbec na nic připravený a šel naslepo. Proto mne ze začátku docela děsily ty divadelní herecké kreace a hlavně jsem se i docela nudil. V druhé půli se však něco změnilo, chytil jsem onu "nit" a ta mne dovedla na opravdu vydařený konec. K vyššímu hodnocení mi brání jen délka filmu a ona první polovina...79% (07.09.2008)

Po pomalém a rozvláčném úvodu mi Michalkov před očima rozehrál skvostné psychologické drama, které nemohlo nezapůsobit. 12 mužů, kteří se jako by z povinnosti sešli u soudu a coby porotci mají vyřknout ortel nad nebohým čečenským mladíkem, v sobě postupně nacházejí zapálení pro věc, jež byla nejprve nudnou, jasnou a rutinní záležitostí. A jdou do toho naplno, že nelze, aby s sebou nestrhli i diváka. Jen jediná výtka, když se v jistých momentech kino začalo smát, připadala jsem si divně - aktéři těchto scén prostě opravdu vtipní nebyli, a jestli měli být, tak spíš směšní, nebo ne? Pět - za působivé "tanečky" kazašského chirurga s nožem a charismatického Michalkova coby předsedajícího porotce. (09.09.2008)

V kině strhující, doma s odstupem času vlastně dost nudné zapamatování nehodné drama. Je fakt, že tři hodiny nemají ani jedinou slabší chvilku, ale ve výsledku to nemůže svědčit o bezchybnosti. Skvělá sonda do současného, minulého a bohužel i budoucího Ruska ! (29.11.2008)