Dvanáct

„Včera jsem si ukopl palec, takže hlasuju pro nevinen.“ – „Inu što, padumajem“. Michalkov vzal původní, do podoby klenotu dokonale vybroušený příběh, rozmlátil ho na kousky, ty pak zamíchal a shrnul na jednu hromádku. Pak vzal dvanáct ruských monologů, některé geniální jiné nesmyslné, které nasypal na druhou hromádku. Pak si sedl, bral namátkou tu z jedné, tu z druhé strany, a postupně z nich slepoval film. Výsledkem je téměř tříhodinových nelogický chaos, plný typicky ruských žvástů, ze kterého se zcela náhodně a bez nějakých souvislostí či logiky, občas vynoří kousky původního příběhu. Jednotliví porotci, většinou poněkud bizarní figurky, mění hlasy zcela chaoticky a bez zjevného důvodu, vypráví historiky, které jsou v některých případech fascinující, jindy pitomé, a většinou s případem nijak nesouvisí a nemají žádnou argumentační hodnotu. Přesto na jejich základě ti lidé mění své hlasy o vině a nevině. Stejně nesmyslná mi ovšem přišla i závěrečná argumentace porotce Nikity Michalkova, který zaujal snad jen tím, že vypadal jako Sean Connery. To vše doplněno prostřihy do minulosti obviněného, které samy o sobě nejsou nijak zvlášť objevné. Pro mě jednoznačně zklamání. A to jsem se tak těšil. (21.05.2015)

Naozaj zaujímavá variácia na Lumetovu klasiku. Príbeh dostal vďaka čečenskému konfliktu nový rozmer. Mal som síce pocit, že niektoré zmeny postojov neboli tak dotiahnuté ako v origináli, ale jednotlivé postavy majú o to silnejšie pozadie. "Ruské" finále vyvažuje mierne kolísanie v tempe... (19.04.2009)

Skvělé – na Michalkova nezvykle syrové, řezavé, bezvýchodné. Samozřejmě typicky dlouhé, monohomluvné a pan režisér se nám opět vtělil do jakési figury mystického posla spravedlnosti a řádu, ale komu to vadí? Mně ne. Fantasticky zakomponovaný střih, výborná zvuková stopa, absolutně prožité herecké výkony a pár opravdu působivých symbolů, které příběh povznášejí na úroveň podobenství, v němž spravedlnost neznamená právo a v němž řád zcela vyklidl svoje varty a zanechal společnost uprostřed chaosu, paranoie a bezbrannosti vůči zlu (ať už pochází odkudkoli). Nebýt těch zmíněných nafouklých monologů a obsese každým detailem, nechyběl by 12i ani strhující spád, tím pádem už vůbec nic. (07.08.2008)

NEHLEDEJ PRAVDU VE VŠEDNÍCH DETAJLECH KAŽDODENÍHO ŽIVOTA, ALE V PODSTATĚ ŽIVOTA SAMÉHO… Vážení porotci…. 12 porotců, 12 charakterů, 12 mužů, jenž mají své problémy, ale také zkušenosti, proti smradlavému čečenskému bastardovi. Konverzačka, při které velmi často ,,visíte“ řečníkovi na rtech. A když to začne trochu nudit, přichází krátký flashback ,,ze života“. Mohlo to být kratší, místy to opravdu začne nudit, ale to je při 150 minutách dialogů či monologů pochopitelné. Důležité je, že mne to zase dokázalo plně vtáhnout do děje. ZÁKON NADE VŠE! ALE CO KDYŽ JE MILOSRDENCTVÍ NAD ZÁKONEM? P.S.: Fajnšmekrům doporučuji vidět film v ruštině! PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ **** Co uvidíme (možná) příště? Dvě stě. Pohled do duše poslanců PČR. Bude mít film myšlenku? Nebo se budeme muset jen zamyslet? (09.03.2009)

Tak stejné a přece tak jiné než původních Dvanáct rozhněvaných mužů. Ruská duše je prostě labilnější ..zpočátku jsem se nedokázal naladit na notu, kterou tu rozehrál Michalkov, ale postupem času mě Dvanáctka úplně pohltila a emotivně vypjaté finále bylo snad ještě silnější než v originále, tady navíc přišlo zcela jiné a možná i lepší vyústění.. (29.12.2011)