Poslední údolí

Poslední údolí zestárlo z hlediska filmového,ne však ideologického.A pokud má film myšlenku,je docela jedno,jestli je jeho ztvárnění zastaralé nebo ne.Střety skvostného michaela Cainea a Omara Sharifa mají i po letech obrovskou sílu,postavy i celý příběh jsou napsané brilantně a přestože se naprostá většina filmu odehrává jen v obrazech a dialozích,nenudí ani na sekundu,mimo jiné díky hudbě Johna Barryho,která by dodala punc velkoleposti i intimnímu dramatu ze života balkánských uklízeček.Trochu divadelní,ale silný zážitek. 85 % (22.06.2011)

Promarněná šance. Dobří herci, dobrý nápad, ale nefunguje to. Zejména proto, že hlavní hrdina se vprostředku filmu jakoby vytrácí a ztrácí na důležitosti, takže není uvěřitelný jeho návrat do středu dění. KOUSEK DĚJE. Od chvíle, kdy kapitán opouští vesnici, to jde do kopru, všichni se začnou chovat jakoby jim vypadl mozek z hlavy. Zamilovanému mladíkovi nevadí, že jeho dívka dává přednost jinému, směšné spadnutí do plamenů, najednou neuvěřitelně romantická láska mezi kapitánem a čarodějnicí...atd. Přiblblá zkratkovitost a nesmyslné chování téměř všech postav je nechtěně směšné. Zájemcům o třicetiletou válku doporučuji přečíst si román Simplicimus simplicisimus - divnej název, což? /21. 6. 11./ (21.06.2011)

Podobenství o válce a moci nad člověkem, které se dá dosáhnout silou nebo myšlenkou. Jedno z nejpřesvědčivějších vylíčení nesmyslnosti války o víru s výborně obsazenými herci a zvládnutým prostředím. Škoda, že si Clavell sám nezrežíroval svou první a nejlepší knihu Král krysa. Podle kvalit Posledního údolí by to zřejmě dopadlo lépe, než sice dobrý, ale za knihou daleko zaostávající film. (25.06.2011)

Jedno z nejhrůznějších období lidských dějin sledované optikou romantismu devatenáctého století. Clavell si vybral k adaptaci nijak výjimečnou historickou fikci, a převedl ji na plátno tak, aby krutost a násilí nějak tak hlavní hrdiny míjely. Caine je jako vždy skvělý v úloze minulostí rozervaného zabijáka se srdcem na pravém místě, Bolkan ho přirozeně doplňuje jako jeho ženský obraz, a Omar Sharif jako vždy se široce otevřenýma očima toporně přehrává. Panny i vesnice jsou zachraňovány, ale síla filmu nespočívá v melodramatickém ději, nýbrž v těch nemnoha scénách, ve kterých dokáže divákovi zprostředkovat šílenost náboženských válek. Není jich moc, ale vytahují film nad průměr. (14.09.2018)

Poslední údolí, kterému se milosrdně vyhýbala válka. Ale jak se později ukáže, nevládla v něm až taková idylka, jaká se nabízela při pohledu zvenčí. I tady žili jenom lidé - spolu se svou slepou vírou, s nezbytným pokrytectvím i problematickými vztahy. Před zimou se za dramatických okolností nečekaně objeví vojáci - ale díky vzdělanému tulákovi jménem Vogel přijdou (alespoň navenek) v míru. Skryté i zjevné bitky plné taktických ústupků tak spolu obě strany svádějí převážně jen slovy, přičemž ke střetům dochází i uvnitř obou táborů - a je jen otázkou času, kdy nejisté příměří skončí. V konfrontaci jednotlivých názorů a rozdílných životních postojů lze nalézt všeobecně platné pravdy, které v kolotoči dějin obyčejně nemívají ani tu nejmenší šanci ... A Bůh ? Ten se jen dívá. Jestliže je opravdu vševědoucí a vševidoucí, s největší pravděpodobností nad námi už dávno zlomil hůl. Protože zákonitě musel zjistit, že jsme se mu nijak zvlášť nepovedli. Víceméně stvořil neopravitelný zmetek - otázkou zůstává, jestli "k obrazu svému". (22.06.2011)