Mučedníci

Po perfektním Inside je tady další francouzská super brutalita, na kterou jsem byl už hodně dlouho natěšenej a která je v první polovině absolutně skvělá, hlavně úvodní nástup s brokárnou nemá chybu a řek bych, že je typciky francouzsky realisticky brutální, ale už během první půlky se mi přestávalo líbit, jak si příběh upaluje neskutečnou rychlostí ke konci a jak za chvilku už nebude mít co nabídnout a taky že jo, zhruba v polovině bylo vše hotovo, umláceno, rozstříleno a zabito a najednou nebylo už co řešit a tak nastupujou nový postavy, příběh se stáčí trochu stranou, ustupuje napětí a film začíná, i přes hodně kvalitní a drsný mučící scény (stažení z kůže) a přes neskutečný utrpení hlavní postavy, mírně nudit a je cítit, že už se jaksi nemá pořádně kam pohnout a vrcholem je snaha o dokonalou závěrečnou myšlenku, proč se vše dělo, ale jaksi mě přišlo dost slabá a spíš sem měl zlost, že se film stočil takovým nudným směrem a že pointa je dost debilní a závěr jakbysmet (08.03.2009)

Né úplně chápu onu vyhajpovanou pověst Mučedníků (omdlévání v sále? alenotak) a né úplně mě tenhle snímek bavil (až na originální pointu zde není nic, co by nějak zvlášť překvapilo - navíc, empatie mám na rozdávání, až to mnohdy zdravé není, leč Laugierovi se ji ve mně nepodařilo vůbec aktivovat). Ale to dokonale deprimující (pro mě ne, já to vim už dávno) "poselství" na konci bylo vskutku velmi milé. (3,5*) ... Update: Tak jsem byla obeznámena s vyjádřením samotného režiséra (úplně opačný smysl, než jakého jsem se dobrala já), načež jsem došla k závěru, že je ten konec prostě jen nezvládnutý. (11.02.2009)

Ups... Tak tohle je vážně neskutečná kundovina a to doslova. Vzkaz pro kolegu bestlamu: Taky jsem nepochopil o čem to bylo, ale holt asi nejsme ti správní martyři aby jsme to pobrali. Od začátku do konce to šlo úplně mimo mě. Přišlo mi to pouze jako sled na sebe naprosto nenavazujících násilných scén který nedávali vůbec logiku. Teda ne, že bych tvrdil, že explicitní horor potřebuje něco jako logický děj to zase ne, ale tohle byla fakt šílená sračka ani to gore mě nějak extra neoslnilo.Co je na tom tak extra kontroverzního to fakt nechápu. Jedinej mučedník je v tomto případě divák nucenej sledovat tuhle debilitu až do konce. No nevypnul jsem to a sem tam nějaká scéna měla úroveň, ale to je žalostně málo, na to aby to byl až takovej kult jak to tady někteří tvrdí.20% (10.10.2013)

„Je veľmi ľahké z niekoho vytvoriť obeť.“ Dám len 2*, ale nad tým, čo som videl, som rozmýšľal dva dni. Snímka je presným opakom Laugierovho (skôr psychologického) Sanatória: je to nepsychologická masakra! Ak minútu nikto nikomu nereže hlavu, je to zázrak. Násilie však, ako ukáže zaujímavé rozuzlenie, tvorí (či sa nám to páči alebo nie) drasticky šokujúcu pointu (nie v štýle „hrdinka je duch“). Martyrs je film o násilí a ja verím, že veci, ktoré v ňom vidíme, existujú. Bude to znieť smiešne, ale po dopozeraní som filozofoval nad životom, nad tým, čo nás po ňom čaká a či je to také krásne, že máme chuť hneď sa zabiť, aby sme sa tam čo najrýchlejšie dostali alebo také otrasné, že sa chceme hneď zabiť, lebo fyzický život by sme ďalej s vedomím toho, čo bude, nezvládli. Je to znepokojivé a veľmi dobre viem, o čo Pascalovi išlo. Ale... nudil som sa. (27.05.2011)

Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. (11.02.2009)