Mučedníci

Z hlediska dramaturgické výstavby geniální, formálně dokonalé a především velmi intenzivní. Jen škoda, že to v zásadě je „jen“ žánrový film. Lze tedy ho snadno uchopit právě skrze žánr a tak nad ním z divácké pozice nabít převahu. Nicméně, jak film postupně mění hlediska nejprve distancovaného pohledu zvenčí, pak silné empatie tváří v tvář pravdě a následně do vypjaté imprese z pohledu oběti, aby vše završil chladnou racionalitou (která se klinickým přístupem snaží dopátrat transcendence), to plně ukazuje, že režisér a scenárista Pascal Laugier vytvořil vpravdě mimořádné dílo. „Mučedníci“ de facto představují velkolepé vyvrcholení tendencí hororu a exploatace za posledních deset let (od pokřivených těl a dlouhovlasých dívek z Asie přes vypjaté a silně fyzické americké remaky žánrových klasik režírované evropskými režiséry a sérii „torture porn" snímků až po současný trend zneklidňujících filmů prostých nadpřirozena, které vznikají v západní Evropě). (11.02.2009)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Mierne sklamanie. Hodinu je to výborne natočený a netradične komponovaný horor s vysokým faktorom "čo to všetko znamená a kam sa to bude uberať ďalej?". Gore síce neoslní (deti považujúce Twilight za napínavý horor asi zvracajú, nás, čo sme vyrástli na úchylných Talianoch, trocha práce s brokovnicou a žiletkou a jedna hlavička rozfašírkovaná kladivom rozhodne nezaskočí), ale technicky je to bezchybné. Potom však príde zvrat, ktorý sa snaží tváriť sofistikovane, ale v skutočnosti je postavený na dosť primitívnom, ba absurdnom nápade ("Pozrite na ich oči.." - no tak!!!). A nasleduje polhodina nudného torture porna, ktoré by snáď zaujímavejšie natočil aj Eli Roth. Škoda. Ako hrátka s jednoduchým "prišli sme sa pomstiť tým úchylom" by ma to asi uspokojilo viac než tieto pokusy o hĺbkový presah. (08.03.2009)

Krváky mi nikdy moc nevadili, ale musí to byť aspoň trochu logické a konanie postáv nevyhnutné. Neviem, či sa v tom režisér vyžíval, no krvavých scén a mučenia si tu užijeme. Horšie je, že v tej nudnejšej verzii, kde sú vám postavy ukradnuté a ani hektolitre krvi na tom nič nezmenia. Odsledoval som to chladný ako skala a v duchu som sa od nudy bavil na blbostiach. "Svojpomocne" rezané hrany na chrbte? Kladivo úplne náhodou samo od seba spadne tam, kde nemá? Skrinka v dome s tajným otvorom? Deti, ktoré tam ešte pred chvíľou žili nepoznali vlastný dom? Alebo ho poznali, ale režisér to nepokladal za dôležité to divákovi oznámiť a tak nám radšej ponúka skrvavené a uvrieskané ksichty? Dom má dve podzemné podlažia a nie hocijaké! Ten dom ste s tým úmyslom i stavali? A sami? Ak nie, čo ste povedali stavebnej firme, že tam budete chovať divé svine?...Záver tomu celému dal korunu. Hlavná postava čosi dôležité zašepká do ucha "Mengeleho asistentke". Super, že si to nechá pre seba. Takže aký dôvod okrem brutality a krvi nájsť k sledovaniu tohto filmu? Žiadny iný. 30%. (28.02.2013)

Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“ (14.04.2011)