Chicagský tribunál

„CELÝ SVĚT TO VIDÍ...“ /// Americká (soudní) demokracie v praxi. Ten příběh má krutý vypravěčský tempo. Dost politiky, ale taky ftípky… miliarda dialogů s různou mírou dramatičnosti. Tu navíc později podpoří záběry ze zásahu. Samo, že nechybí dobový záběry. Závěr (chca nechca) musí vzbudit emoce. A to kurva nejsu Američan! Prostě dobrý drama (hlavně soudní), vystavěný na zajímavým příběhu, kterej je vyprávěnej svižně a poutavě. Netflix fakt umí! (aspoň jednou za rok…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) V Moskvě si vždycky říkáme… to by se v USA nestalo! 3.) Thx za titule „Pavla Le Roch“ a „vasabi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (25.10.2020)

Můžeme si myslet o americké demokracii a soudním systému, co chceme, ale musíme připustit, že ani jedno není tak bezbranné, jak by se možná po první polovině tohoto filmu mohlo zdát. Snímek má skvělý spád, je výborně zahraný, skvěle sestříhaný, nebojí se přiznat, že je jednoznačně na straně bojovníků proti válce ve Vietnamu a vše tomu podřizuje, včetně odpudivé karikatury na soudce. (09.11.2020)

Podle mě nejvyzrálejší Sorkinův počin. Nejsilnější paradoxně v momentech, kdy se nemluví, vypiplaná skvostná práce je opřená o brilantní výkony excelentních herců, kdy to, co předvedl Baron, dlouho nedostanu z hlavy. Pecka. Já ty některé překecané sorkinovky příliš nemusím, ovšem tady to zajelo do příběhu natolik košatého, že divák jaksi intuitivně hltá každou slabiku a nepřipadá v úvahu si některou nechat ujít. Skvělé! Vynikající film. ...a ano, souhlasím s názorem, že pokud můžu tvůrcům něco vyčíst, tak snad jen intenzivní obavu, že film přišel v blbé době. Akorát by mohl přilít do ohně a reálně hrozí, že si z některých pasáží vezmou mustr sráči, kteří zrovna nutně potřebují dělat bordel jak ve žluté vestě nebo kdekoli jinde na obranu afroameričanů nebo čehokoli je, pro demolici systému, zrovna z plezíru napadne. Nebo pakliže zůstaneme na place od Šumavy k Tatrám, rozhodnou se třeba jedno sobotní odpoledne pohazovat dlažebními kostkami po jiných lidech a nechají třeba na kamery a objektivy fotoaparátů vulgárně vřískat do megafonů sedmileté děti, že je premiér kkt, zatímco jejich ctění rodičové pořvávají hlášky nacistické, protože aniž by šlo o roušky nebo cokoli, co by je některé tuponě točit nemělo, ale mohlo, stačí vyřknout 4,4 a rázem část (bohužel) voličské obce světu demonstruje, kterak neumí napočítat do šesti. Topík se takto před veřejností odkopat. Fajn, že je složky nechaly 3 hodiny dělat bordel. Aspoň vidíme, co za pakáž nácky volí. Moc pěkné! Takové moderní a pokrokové, že? Na úrovni kultivovaného člověka, že? Inu holá, vymaštěná kanada na krku, plná akorát destilovaného jalovce není nejlepší startovací sada. Řekla bych, že tahle mizerně zmenežované akcička jejich fírerovi nepomůže ani trochu. Naopak. Po tomhle chytí na Nejvyšším ještě větší latu a v báni ho bude etnikum píchat do hnědého podstatně déle, ne- li než zčerná! ..pan učitel... No a co se týče nedělního odpoledního čajíku staroměstského, k tomu jen dodám, že celá ČR může být na sebe pyšná, protože narozdíl od Slováka si duchaprosté, vylepané fandy Baníku nebo Sparty v kanadách nedosadila až do parlamentu. Slovo závěrem: jediné, co mě malinko uklidňuje je naděje, že tahle pakáž snad na Sorkinovo inteligentní počiny nekouká a tak je, jen pro jejich omezenost, případná inspirace mine. Pevné zdraví, dobrou náladu a rozum vám všem. Čaute. (21.10.2020)

Škoda, že Sorkin nešel více po linii vnitřních půtek mezi obžalovanými demonstranty, v níž se Cohen s Redmaynem poutavě přou, jak svojí agendu rámovat a prezentovat, což alespoň trochu rozbíjí to rozložení sil, které je prostě poněkud jasné a plakátové hned od chvíle, kdy vezme vzteklý Langella poprvé do ruky soudcovské kladívko. V jeho soudní síni je na různé lidi pohlíženo jinak a je vlastně souzeno všechno, jen ne jejich činy, s čímž Sorkin pracuje chytře a zajímavě, jen by to nemusel ředit těmi hroznými dad joky, které vkládá do úst demonstrantům. Je to určitě "živější" než jiné Oscar baity, to závěrečné sebedojímání si ale šlo odpustit. (19.10.2020)

„Chicagský tribunál“ je film, který se u mě po zhlédnutí okamžitě katapultoval mezi nejlepší filmy roku 2020. Film mě zaujal proto, že ho napsal i režíroval velice uznávaný a šikovný scénárista Aaron Sorkin, kterému tahle látka naprosto sedí a proto, že jde opět o další silný osobní příběh vycházející ze skutečných událostí z roku 1968, kdy údajně plánovaný protest několika demokratů a velké skupiny lidí vyeskaloval později do soudního procesu, do usvědčení a opravdu do něčeho co si pravděpodobně ti všichni zúčastnění ani nepředstavovali. V samotném středu téhle demonstrace byla sedmička zúčastněných. Od toho je ten originální název „The Trial of the Chicago 7“. Chicagská sedmička – těch sedm usvědčených – je v dnešní Americe takový pojem, něco, na co se odkazuje ve velkém a něco, co se stalo jakousi živoucí legendou. Pokud by si někdo náhodou myslel, že tento film je jenom další nastínění nějakých historických událostí, něco, co pochopí jen ten, kdo se orientuje v historii, koho zajímá soudní proces či něco podobného, tak se extrémně plete. Já sám vím o politice naprostý kulový. O téhle konkrétní události jsem slyšel jen z doslechu, takže jsem neznal žádné podrobnosti. Vlastně jsem ani netušil co přesně tam zanítilo ten rozpor a už vůbec jsem neměl páru, jak tohle všechno dopadlo a přesto, že mě toto téma tak trochu míjí, že mě moc nezajímá, tak ten film si mě naprosto získal. Aaron Sorkin už v minulosti díky psaní scénářů dokázal, že i relativně komorní ne úplně záživná témata dokáže díky své dravé podobě a formátu předat divákovi tak, jak bych prostě vůbec nečekal. Téma filmu fakt není něco, co by vás mělo extra bavit, ale Sorkin umí to téma na ploše dvou hodin neuvěřitelně dravě svěže a zajímavým způsobem podat. Musím pochválit skvělý casting toho gigantického obsazení. Všichni podávají neuvěřitelné výkony a každá postava si to krade pro sebe. Díky tomu, že chicagská sedmička nemá na všechno úplně stejné názory, tak tu mezi nimi vzniká hodně zábavná dynamika. Film je navržen a vykonstruován tak, že nemá úplně přímočarou linku, vždycky je prokládán nějakými flashbacky a vedlejšími příběhy, přesto to všechno drží pospolu velice tuhým lepidlem a já jsem zíral na to, jak to dohromady dává dokonalý smysl. „Chicagský tribunál“ je zkrátka dobře na jedničku s hvězdičkou vystavěn. Nemohl jsem uvěřit, jak ve mě toto téma dokáže vyvolat tolik emocí, kdy se dokážu usmívat, kdy se dokážu doslova smát, nebo kroutit hlavou nad tím, co tam ty postavy dělají, obzvlášť když vím, že je to podle reality, ale pak okamžitě přepnu do strachu, nějaké lítosti či nepochopení. Je to kolotoč emocí a já musím tleskat, protože tohle se jen tak nevidí. Film doporučuji naprosto všem. /90% + FILM ROKU/ (21.01.2023)