Clannad - After Story

Opravdu silná citová ždímačka, která zašla ještě o něco výš než první série. Trochu zamrzelo, že se v závěru série upozadily skoro všechny vedlejší postavy, ale asi to tak muselo být. Závěr mi úplně po chuti nebyl, nejaký polosmutný konec by se podle mě hodil daleko víc, ale nakonec i tak dávám pět hvezd, ale mohlo to být ještě o něco lepší. (16.01.2015)

Air, Kanon i Clannad dobře nesly, úspěch sklidily. Clannad AS si v žebříčcích též vede velmi dobře. Jenže, existují i lidé, kterým neustálé vyvařování téhož stylu a do značné míry i tématu, začne časem lézt na nervy. Je sice pravda, že Clannad AS, narozdíl od svých předchůdců, opustil prostředí a léta středoškolní a posunul se dále do dospělosti, jenže mu to myslím pramoc neprospělo. Těžko věrohodně předvádět starosti rodinného života v kanonovské sladkosti a roztomilosti. Přesto bych Clannadu neupřel alespoň udržení onoho vytyčeného cíle (a dal ***) - totiž kopírování starého úspěšného - nebýt naprosto scénáristicky ubohých a odporných twistů, které tu popíšu. SPOILER - V průběhu seriálu zemřou dvě kawaii nevinné dívenky (přičemž divák proleje moře slz) a v posledních dílech jsou obě vzkříšeny (přičemž divák proleje moře slz). KONEC SPOILERU. Tomu říkám katarze. Silné **, ač cosi odpadotvorného vidím v oněch twistech. (09.04.2009)

„KDYBYCH ZDE NA NI PROMLUVIL, NAGISA A JÁ SE ČASEM SEZNÁMÍME A BUDEME SPOLU CHODIT. ALE MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCH TO NEUDĚLAL. MOŽNÁ BY BYLO LEPŠÍ, KDYBYCHOM SE NIKDY NEPOTKALI...“ Celá série byla vytvořena podle vizuální novely Clannad. Seriál přímo navazuje na první sérii, ve kterém se dočkáme už jen pár vedlejších příběhů, začlenění všech postav do společnosti a poté dalšího vývoje vztahu mezi Okazakim a Nagisou. » Co se mi líbilo: 1) Pokračování příběhu. Už jen to, že autoři nevynechali z předlohy druhou část, mě potěšilo. Bohužel jsem od ní očekával více, než se mi dostalo. 2) Vedlejší příběhy. Yukinina část byla celkem pěkná, ale to nejlepší z celé série byl Misainin příběh ze středoškolských let. Její vztah s Katsukim se mi zdál uvěřitelnější, než vztah hlavního hrdiny s Nagisou. Velmi mě dojal a poprvé došlo i na slzy... 3) Žánry. Vždy se mi líbily příběhy, kde mělo silné zastoupení drama se špetkou komedie. Občas se zasmát a zároveň být napnutý jak struna, jak to dopadne... Ten pocit mám prostě rád. 4) Animace. Její propracovanost netřeba chválit, dosahuje stejně vysokých kvalit jako první série. 5) Hudba. Oproti první sérii, kde mi ending lezl krkem, v druhé sérii se mi neprotivil. Byl průměrný, zato opening byl povedený. Jeho zpracování se velmi podobalo openingu ze seriálu Air. Samozřejmě se musím ještě zmínit o melancholické klavírové melodii Roaring Tides II, díky které jsem si uvědomoval závažnost daných situací. » Co jsem nemusel: 1) Poslední díl. Bohužel nepatřím k těm, pro které byla Nagisa nejlepší hlavní hrdinkou. Dokázal jsem si domyslet, že to tak vše dopadne. Ushio byla chudák, nemohla za to, ale Nagisa už ano. Proč byla tak tvrdohlavá? A hlavní hrdina to vše odnesl... Fakt solidní drama, které bych v tomto místě ukončil. Ale autoři byli vázáni námětem, a tak vznikl 22. díl, kterým to vše zkazili. 2) Nepoutavost. Od okamžiku, kdy Tomoya odmaturoval, jsem do závěru 17. dílu cítil, jak se do sledování musím nutit. I přes občasnou vtipnost či drama mě tato část příběhu nudila. Tedy až na chvíle, kdy se na scéně ukázal Yuusuke... 3) Nedostatek romantiky. A té tu bylo zatraceně málo. Tomoya se s Nagisou sotva drželi za ruce, a to byl vrchol veškerého vztahu, víc se divákovi neukázalo. Ani na ten polibek nedošlo! Proč byla Nagisa tak sakramentsky plachá? Jak si pak mám reálně představit pokračování příběhu? » Shrnutí: První série sázela na středoškolskou vtipnost a romantiku, druhá na drama o rodině, které se, podle mého názoru, až zas tolik nepovedlo. Nebýt Misae a jejího vztahu, tak udělím tomuto kousku pouhé dvě hvězdy. Předchozí adaptace vizuálních novel od vývojářů Key byly prostě lepší. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v TV verzi (11.05.2016)

Potlesk. Chcel som mať oveľa obsiahlejší komentár, ale po poslednom diely ma nenapadá nič iné, než definovať to jednoducho takto: Jedno z tých diel, ktoré vám pomôže byť lepším človekom. A to už niečo znamená. Veľmi ďakujem ľuďom v diskusii za obrázok, kde je časová a „medzi-dimenzionálna“ línia vysvetlená. (24.11.2016)

Clannad druhá séria je výletom do preplakaných hodín. Teda aby som upresnil stále sa plače viac a viac. Aspoň u mňa to tak bolo ale chápem, že nie každý má na také niečo chuť. Jedno čo sa tiež stále zlepšuje je hudba. Ku koncu je už taká nádherná, že sa mi už len s nej chcelo plakať. Jedno ale musím uznať a to je žiadna gradácia. Človek nečaká na jeden smutný moment má ich veľa a preto hodnotenie také aké je. (04.12.2010)