Tokio!

Surrealistické trio příběhů, které na mě působí více jako soukromý experimentální film tří režisérů, než jako povídková pocta Tokiu. První Gondryho povídka jasně ukazuje, kdo že je jejím tvůrcem, a tak i její fantasy snový konec není vlastně nijak překvapující. 7/10 To se z mého hlediska ovšem nedá říct o druhém příběhu, který mě vyděsil a podivně rozesmál zároveň. Nejsem si vůbec jistý, jak by měla epizoda Leose Caraxe působit, ale je možné, že až někdy uvidím popravu člověka, tak si několikrát vlepím facku. 4/10 Poslední povídka mi přišla nejasijštější a pominu-li její konec, dokázal bych si ji představit i jako celovečerní film. 7/10 Celkově 6/10 (07.10.2012)

Merde mě nebavilo. Zbylé dvě povídky výborné! (05.12.2010)

4+1+4=9:3=3 (15.07.2009)

Tak to bylo opravdu divné :). Vůbec jsem nečekala, co se stane v prvním příběhu, tak jsem zůstala s otevřenou pusou a běžela se podívat na ČSFD, na co se to vlastně dívám. Interior design ***, Merde ****, Shaking Tokyo ***. (14.07.2009)

Interior design - Mladý pár se nastěhuje do malého bytu ke kamarádce a ....... 70 % Merde - Hlapík z kanálu ,který vylézá do ulic Tokya a baští peníze a květy lidem. ........... 80% Shaking Tokyo - O pánovi, který 11 let nevylezl z bytu a .................................... 90% (14.09.2009)

Určitě jeden z nejlepších povídkových filmů, které znám. První příběh ("Židle") je sice natočený podle americké comicsové předlohy, ale svou formou i obsahem je japonský - touha zmizet ze společnosti a stát se jen pasivním pozorovatelem, je mezi mladými Japonci asi hodně častá. Dokazuje to i třeba fascinující fenomén hikikomori, kterému je věnována třetí a závěrečná povídka. A povídka druhá ("Hovno") je kulervoucí - je bizarní a šílená hodně i na Japonce... no, možná to je tím, že je spíš francouzská :) Xichty pana Merdeho i jeho obhájce a jejich zvláštní autistický jazyk už nevyženu z hlavy do konce života, i kdybych chtěl. A já ani nechci - je to úžasné. Ještě jedna perlička - vzpomínám si, že když jsem kdysi četl anotaci k tomuhle filmu v programu pražského kina Aero, splynuly mi dvě věty do jedné, a já měl za to, že se dívka z první povídky začne měnit v ... hovno. (17.03.2014)

Ideálne na DVD. Každá z trojice poviedok je totiž natoľko silná, až si žiada, aby s ňou divák ešte chvíľu po dopozeraní pobudol. Pauza, pár tichých minút na pretrávenie, zrovnanie si myšlienok a pocitov. Potom s chuťou do ďalšej. A ďalšej. Mohlo ich byť aj päť. Alebo sedem. Takto hravých a nepredvídateľných určite... Nech sú v jadre akokoľvek posmutnelé a opustené, dokážu prekvapiť, povznášajú. No jedna báseň! (22.06.2009)

První povídka Interior Design - Zajímavý počin od Michela Gondryho, který zaujme především ve druhé části, ze které jeho osobitý rukopis přímo čiší. 4*. Druhá povídka Merde - Tenhle počin, od pro mě neznámého Leose Caraxe, mě zaujal ze všech nejméně, zvláště díky obsahu, který byl pro mě asi až příliš "divný". 2*. Třetí povídka Shaking Tokyo - Příběh zamilovaného Hikikomoriho, od Jun-ho Bonga, by si podle mě zasloužil vlastní celovečerní film. Silnější 4*. Shrnuto podtrženo, jedná se o velice zvláštní dílo, které dokáže zaujmout a které by si každý fanoušek filmu neměl nechat ujít. (07.05.2010)

Tokiu je jedno z najpokrokovejších, naväčších a najkrajších miest celého sveta, takže bolo len otázkou času, kedy si to všimnú aj filmáry a vyrobia film, ktorý by sa týkal samotného mesta a života v ňom, ale aj ľudí ktorý tam žijú. Myslím, že v tomto smere film nemohol dopadnúť lepšie. Gondryho vnútorný interiér je ako obvykle neobvyklí a svojím spôsobom magický a ukazuje nám Tokio ako miesto nových priležitostí, ktoré sú často nenaplnené a rovnako aj silu samoty. Jeho badateľný štýl ma na úvod krásne rozohrial a bol som jeho prídelom očarený. Iný postup si zvolil Carax, ktorého tvorbu som bohužiaľ nemal možnosť spoznať a teraz som sa s ním stretol po prvý krát. Jeho Merde je dotieravý, kontroverzný, miestamy nechutný a občas sa kúpe v pekne špinavej vode čierneho humoru. Asi najfrancúzkejšia filmová poviedka vo filme. Ale kupodivu to filmu neubližuje. V tomto smere sa film sústreduje na Tokio ako miesto informácií a mesto hrozby, pričom obidve sú dostatočne absurdné, ale udržujú si istú dávku racionality, ktorá je ale zakončená zvláštnym koncom a vtipnou bodkou. Najkrajšiu časť natočil Jun-ho Bong, teda aspoň podľa mňa. Jeho svet ľudí, ktorý nevyliezajú z domu a hlavný hrdina, ktorý s tým vlastne začal, je svet ktorý sa sústreduje na vnímanie každej jednej osoby a hlavne otázkou či láska dokáže niečo zmeniť. Veľmi kreatívne a veľmi roztomilé so sympatickými hrdinami. Túto cestu do Tokia som si náramne užil. (01.07.2009)

Tak tohle je nejpříjemnější překvapení za poslední rok. Excelentně zvládnutý, vtipný, originální a konzistentní povídkový film o japonské společnosti mě bavil jak už dlouho nic. První povídka "Vnitřní design" ve své první polovině zavání sociálním dramatem, aby skončil fantasmagorickou metamorfózou hlavní hrdinky v rámci hledání svého vlastního místa a účelu, "Merde" (fr. Hovno) nás seznamuje s člověkem/monstrem, který žije hluboko pod městem mezi pomníky hrdinům 2.sv.války a ven vyleze jen když cítí potřebu lidem žrát kytky a házet po nich granáty, tento příběh jasně poukazuje na stěsnaný styl života v Tokyu, kde jsou cizí lidé nuceni do sebe vrážet na každém kroku a metro zaměstnává "nacpávače vlaků". Kolem Merdeho se nakonec strhne monstrproces a je odsouzen k smrti - herecký výkon hl.hrdiny a jeho francouzského obhájce je strhující, oba totiž spolu komunikují nespecifikovaným gestikulačním jazykem, který celý děj posouvá úplně někam jinam, než by se mohlo zdát - povídka je navíc stylizována téměř až komiksově a nepostrádá brilantní konec. "Tokio se otřásá" vlastně tématicky navazuje na "Merde", lidé unaveni životem v lidském mraveništi se dobrovolně uzavírají do svých bytů a nevycházejí z nich "na povrch", sledujeme život jednoho takového podivína, jehož život změní setkání s doručovatelkou pizzy, kvůli které se ji rozhodne v největším dobrodružstvím svého života získat... První povídka působí nejpřirozeněji a přitom je nejvíce magická, druhá řeší v podstatě smutné a vážné téma s neobyčejnou nadsázkou, třetí je nejpoetičtější a je jen škoda, že si režisér nepohrál více s jejím zakončením... Tokyo! je skvělé v tom, že dohromady tvoří vynikající celek (u povídkových filmů více autorů je toto vzácné) - pohrává si s fantastickými tématy hravě, obrazotvorně a velice originálně, je to lahůdka sledovat podobnou záležitost. Toto opravdu nezmeškejte!!! Nejlepší povídkový film, který jsem kdy viděl, hrál jsem si s myšlenkou jej dokonce zařadit mezi mých TOP15. 9,5/10 (24.04.2009)

VNITŘNÍ DESING : Musel jsem se smát, jak při projekci svého filmu zakouřil celé kino. Pak se změnila hudba a začala se měnit i hlavní hrdinka. Začala dřevnatět. CITÁT : Nikdy v životě jsem se necítila tak moc užitečná. Hodnotím *****. MERDE : Vylezl z kanálu, kouřil, žral a jenom šel. Pak našel granáty - mrazivá scéna. Zajímavé bylo rozdělení obrazu při soudním procesu, snímání několika kamerami a stejné záběry z jiného úhlu. Merde - Denis Lavant. CITÁT : Merde in USA. Hodnotím *** TOKIO SE OTŘÁSÁ : Všichni jsou hikikomori, ale nic netrvá věčně. Aneb, jak se L´ homme ( Teruyuki Kagawa ) zamiluje do " La livreuse de pizza " ( Yu Aoi ). Hodnotím **** (08.05.2010)

Tři příběhy. INTERIOR DESIGN- zajímavé ale ujeté 3/5 HOVNO- no ještě více ujeté ale ten magor je dobře ztvárněný 4/5 TŘESOUCÍ SE TOKIO- další divný představil hlavní role ale šlo to 3/5 (19.12.2010)

1. 4* 2. 5* 3. 4* (13.09.2013)

Dechberoucí zkušenost. Gondryho úvodní povídka s jeho typickými nedospělými, pasivními hrdiny je sice o něco slabší, ovšem přístup, který třeba na celovečerný ploše Nauky o snech nepůsobil uplně soudržně, zde, v Japonsku, v zemi, jejíž kinematografie je plná podivných nedospělých postav či kultu roztomilosti, naopak působí mnohem patřičněji a vposledku i svěže. Zato Caraxova povídka Merde je jedním z nejsilnějších kinematografických zážitků poslední doby. Jestliže první záběry upoutají velmi silně pozornost k formě, velmi brzy zjistíme, že toto není pouhá originálně natočená hříčka, nýbrž precizní studie konfrontace s jinakostí na pozadí fascinujícm způsobem vykonstruovaného fikčního světa. Bongův závěrečný příspěvek je pak jemně natočené zkoumání hranic mezi klidem a pohybem jak na metaforické tak na doslovné rovině. (09.02.2009)

Chvíli mi trvalo než jsem pochopila co vlastně sleduji. Najít smysl svého života je asi tou nejtěžší cestou každého z nás. K tomu, abychom ten smysl našli, potřebujeme víru. No a s vírou jde pak ruku v ruce láska. Dnešní přetechnizovaný, přeplněný, odcizený svět spěje k tomu tyto hodnoty ztratit....TOKIO! (17.11.2009)

Mnohem zajímavější než paris a new york. Atmosféru těchto metropolí všichni známe, ale esprit Tokia je porad pro mě něco nového - neokoukaného. Všechny příběhy byly zajímavé a přesto rozdílné. Krásné barvy, ale k dokonalosti mi zde mnohé chybělo. (10.04.2012)

Trojice povídek z dnešního Tokia hýří nápady a svéráznými obrazy, nicméně není stravitelná pro každého. (07.01.2009)

první dvě story byly hodne strange :/ poslední se mi líbila moc (22.06.2009)

tak už jsem asi 6krát prohodil hodnocení ze 4 na 5 hvězd a obráceně.. nějak se nedokážu rozhodnout..takže asi něco mezi (22.11.2008)

Hodně švihlá záležitost,ale co bych taky od Tokia! mohl čekat. Nejlepší je podle mě první povídka,tuším od Gondryho, pořád se tak nějak příjemně nic moc neděje a najednou židle...ehh??geniální:)...no druhá a třetí jsou taky výborné, hlavně ta druhá je dokonale zahraná, až mi šel mráz po zádech, když jsem si říkal: WTF? (13.12.2010)