Tokio!

pro každého něco (04.09.2009)

Jestli vám utkvělo v paměti, že všechny cesty vedou do Říma, tak vězte, že vám pěkně kecali. Nevedou. Vedou do Tokia, kde každý nakonec najde své místo pro život. A věřte nevěřte, nikdo není takové dřevo, aby tam nenašel uplatnění. Časem ovšem můžete začít propadat pocitům, že je to všechno na hovno. Ale i ono má v tokijských ulicích své místo. A někdy mívá takovou razanci, že za sebou zanechá pěknou kupu sraček. Jestli si ale myslíte, že se ho zbavíte, jste na omylu. Leda byste zalezli do příjemného příšeří domova a nechali se obrůst břečťanem. Jenže nakonec vám to stejně pokazí ta svině láska. No není to sakra pech? (16.10.2014)

Michel Gondry - Interior Design ****, Leos Carax - Merde ****, Joon-ho Bong - Shaking Tokio ***** (07.01.2009)

60% - 60% - 90% (29.12.2009)

Interior Design - výborné, přes prázdniny zhltnu ještě pár dalších filmů Michela Gondryho a po prázdninách ho řadím do mé topky. I v prostředí takového velkoměsta jako je Tokio se Gondry neztratil, spíše naopak předčil všechny své kolegy. Pravda, v porovnání s jinými celovečerními filmy se jedná pouze o odvar jeho schopností, ale i tak zde můžeme vidět jeho kreativní pohled na svět. Merde - hodně ulítlý krátký film, který režisér Leos Carax ne moc dobře zvládl. Od té doby, co se do filmového světa vyloupl Quentin Tarantino se nemohu ubránit dojmu, že povídku podobného stylu by uměl natočit jedině on. Respektive natočit ji tak, aby nebyla nudná, aby měla spád a aby vyzněl ten tak trochu provokativní konec. Celkově nejslabší článek filmu. Shaking Tokio - milá povídka, kterou poctíme nejvíce tím, že o ní prohlásíme, že je milá. Žádné větší ambice nemá. Možná tomu chybělo trochu zachycení kouzla okamžiku, možná ta povídka moc rychle a trhaně přeskakuje od jedné věci k druhé, možná jsem tam nenalezl to kouzlo, protože nejsem Japonec. DĚLENO TŘEMI: krásné tři hvězdičky, kterým výrazně přispěl Michel Gondry. Ostatní dvě povídky spíše podprůměr, ale celkově se jedná o milé nabytí dojmu, že Tokio je dost divné město k tomu, abyste tam vyrazili. (22.07.2010)

INTERIOR DESIGN za 4, MERDE za odpad a SHAKING TOKYO za dva body. (17.05.2009)

Hodně,hoodně ale fakt hooodně bizardní tři filmy. Každý má svoje kouzlo ale u mě vítězí druhá povídka Merde. Po druhém zhlédnutí je to za 5*. (25.05.2009)

Tři prostinké, téměř bezdějové imprese, vzdáleně příbuzné raným Jarmuschům nebo Wendersům. Tokia jako města tam mnoho necítím, zato hodně mladistvé energie, díky níž je to pokoukání veskrze příjemné. Momentálně ale nejsem na podobné subtility tak úplně naladěn; v existenčně klidnějších a citově vypjatějších životních obdobích bych možná hodnotil výš. (29.01.2013)

První slova: Michel Gondry - Interior Design "Pršelo nepřetržitě celé měsíce. Tokio bylo úplně zaplavené."  Leos Carax - MERDE "Tokio ovládá strach." Joon-ho Bong - Shaking Tokyo "Jak dlouho bude trvat, než ten kruh zmizí?" (21.02.2014)

Michel Gondry - Interior Design **** ; Leos Carax - Merde ***** ; Joon-ho Bong - Shaking Tokyo ****. (05.12.2008)

Hodně zajímavý povídkový film, který rozhodně není pro každého. Prostě si přečtěte popis k jednotlivým povídkám a pak následně zjistíte, jestli máte vůbec chuť či odvahu k jeho sledování. (10.06.2009)

Fascinujúci surrealistický pohľad na rôzne podoby Tokia, ktorý ma dokázal zasiahnuť neuveriteľnou silou....( a to najmä prvá a tretia "poviedka").....nečakané rozuzlenie ala stolička bolo proste skvostom....druhá poviedka ma mierne minula ...o to viac však u mňa zarezonovala tretia ala pizza vs hikikomori.....dokonale namiešaný mix bizardnosti, miery sci-fi - fantasy s niekedy extrémnymi podaniami podôb Tokia proste vyvoláva pocit úžasu..... (01.04.2010)

Michel Gondry je nejen vyjímečný videoklipař ale zde se ukázal ve světle slušného až vyjímečného režiséra moderního filmu. Dívka stávající se židlí je krásnosmutně pojaté podobenství (asi jako Gaugain-kam kráčíme, co jsme....). Povídka Merde je vyloženě propadák, povídka Jun-ho Bonga se mi taky líbila ale je to průměr, mohl to víc rozvinout. Vcelku koukatelná věc! (02.01.2011)

Nejvíc na mě zapůsobila první povídka, druhé dvě mají sice zajímavý námět i zpracování, ale nepřipadají mi už tak kompaktní. Interior Design se mi navíc moc líbí vizuálně, i téma je mi nebjližší. Gudaulin píše o "zbytečných lidech", což je další možný způsob nahlížení na věc - mně zas naopak přišlo, že hlavní hrdinka nechce podlehnout zavedenému systému a dělat v podstatě nesmyslnou práci, a chce být jednoduše užitečná plus dělat to, co ji baví. Jednoduché, ale v jednoduchosti je krása. (02.02.2012)

Tyto povídky mne nadchly všechny tři. Většinou si vytvořím nějaké pořadí a tady to nejde. Každá je jiná, ale obsahuje vždy nějaký prvek, kterým si mne získala. V první povídce je to metamorfóza. To mne odjakživa fascinovalo. Od Ovidiových Proměn po všechny možné vlkodlaky. Nenapadlo mne podle názvu, že uvidím metamorfózu takového druhu a tak skvěle zakomponovanou do jinak civilního příběhu. Michel Gondry už mne hodně zaujal Věčným svitem a Naukou o snech. Povídka Merde zas vzbudila ty pocity, kdy z něčeho jde strach a zároveň je to i vtipné. A především to, že i Hovňák, kterého bychom nejraději vymazali, zasluhuje v konečném řešení kapku důstojnosti. Poslední povídka měla pro mne kouzlo v podobě "knoflíkové" dívky. Byl to od režiséra roztomilý nápad, kterak vytáhnout toho jezevce na vzduch. Určitě chci od všech třech režisérů vidět i další snímky. (20.11.2012)

Tak takovouhle bizarní jízdu jsem už chvíli nezažil! První příběh se jevil normálně, až na konečnou pointu dívky, která se najednou dokáže měnit v židli a tím nalezne svůj skutečný smysl života. Druhý příběh se trochu víc odvázal divným týpkem z kanálu, a když už jsem si říkal, že je to nuda a chtělo by to trochu násilí, najednou začal bombit lidi okolo. Dialogy s jeho obhájcem, respektive skoro až zrcadlovou kopií, byly nicméně až příliš protahované. No a finální, třetí příběh, zaobírající se hikikomorim, tedy člověkem žijícím v dobrovolné izolaci? To je mi blízké, co by na tom mohlo být tak divného? A... bylo. Kdybych to nazval hikikomorikalypsou, ještě by to bylo slabé slovo. Ve výsledku - neskutečně umělecky zamýšlená hovadina! Francouzi si s Japonci mohou s klidem podat ruce, jejich podobný smysl pro nesmysl zde utvořil hezky vypadající, byť místy trochu protahovanou žumpu plnou kreativních nápadů. Bohužel asi nejsem tak velký intelektuál, abych to docenil víc, než jen dvěma hvězdami. Bylo to prostě divné, místy až příliš křečovitě. (27.06.2020)

O podivnosti a originalitě snad nemá ani cenu se zmiňovat. Nejvíce potěšilili můj miláček Gondry a Bong. U Bonga bych takto citlivé zpracování nikdy nehledal. Ač jejich povídky oproti prostřednímu Merde mají pomalejší tempo a menší švih, tak základní jednoduché nápady - co ale jiného taky čekat od Gondryho? - mě zatlačily dolů do sedačky. Dlouho jsem tak lačně nehltal celý film naráz, jako právě tuto filmovou francouzskou vycházku po Tokyu. 80 % (28.06.2009)

Stravitelnost tohoto poněkud surrealistického snímku sicé může u někoho pokulhávat, ale každopádně máme možnost vidět jeden z nejoriginálnějších a filmů novodobé konematografie, kde je jasně patrná nadčasovost a možný směr budoucího vývoje filmařiny jako takové. Well Done! (10.07.2009)

Pro Tokyo jako mesto mam slabost, to je hned hvezda navic, ale i tak je to pro me nejlepsi povidkovy film za posledni dobu. Gondry tentokrat nezklamal, s Be Kind Rewind si to u me zbytecne rozhazel, musim vsak rict ze Joon-ho Bong s jeho Shaking Tokyo u me vyhral na plne care...pri urcitych momentech sem mel husi kuzi, coz se tak casto nestava. Prostredni povidka je nejslabsi, jako celek vsak velmi originalni a plne napadu. A taky uz vim kdo je to "hikikomori" (15.09.2009)

Tři bizarní, experimentální povídky od tří režisérů, jejichž jediným společným prvkem je to, že se odehrávají v Tokiu (které je ale naprosto, naprosto nevyužité (hlavně v prvních dvou, nicméně všechny tři by se bez jakýchkoliv změn mohly odehrávat kdekoliv jinde)). Interior Design (Michel Gondry) **, Merde (Leos Carax) *, Shaking Tokyo (Joon-ho Bong) ****, dohromady neskutečná nuda. (23.02.2012)