Suden vuosi
The Year of the Wolf
Režie:
Olli SaarelaScénář:
Mika RipattiKamera:
Robert NordströmHudba:
Tuomas KantelinenHrají:
Krista Kosonen, Kari Heiskanen, Johanna af Schultén, Kai Vaine, Ville Virtanen, Katariina Kaitue, Kristiina Halttu, Jukka Puotila, Anne-Mari Alaspää (více)Obsahy(1)
Pohledná Sari (Krista Kosonenová), hlavní hrdinka finského dramatu z roku 2007, je talentovaná studentka literatury, jež na svoje okolí působí klidným a vyrovnaným dojmem. Přesto ale její život není snadný a překypuje samotou - ženy ji nesnášejí kvůli její kráse a inteligenci, ze stejného důvodu ji muži obdivují pouze z dálky a především pak sama mladá žena trpí epilepsií a její strach z dalších útoků této zkázonosné choroby vytváří dokonalou bariéru mezi ní a okolním světem. A přesto najde stejně odtrženou duši, která jí učaruje. Sariin přednášející Mikko Groman (Kari Heiskanen) je postarší muž, jehož svět tvoří vlastní myšlenky, společnost mu dělají především slova básníků z devatenáctého století a v moderní době počítačů a mobilních telefonů působí víceméně nepatřičně a archaicky. Ostatně i proto ho jeho nevěrná manželka nakonec vyhodí z bytu. A právě v ten moment dojde k protnutí osudů dvou lidí, které by k sobě nepřiřadil ani ten největší romantik a optimista. Přesto však k sobě zjevně patří. Je ale otázkou, jestli jim toto spojení přinese štěstí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (54)
Nádherný príbeh o ľudskej zadubenosti a absurdných predsudkoch. Zároveň sa na snímok veľmi dobre pozerá, je to skvelo zahraté, nabité emóciami, v doprovode chytľavej hudby a prešpikované myšlienkami čo stoja za pozornosť. Fíni ma čím ďalej tým viac prekvapujú, súkajú jeden dramatický klenot za druhým, výnimkou nie je ani tento film. Ide o inteligentnú, dobre pozerateľnú drámu s jemnučkým romantickým pohladením a výsledným pozitívnym pocitom. 85/100 ()
Chápu, cením si, ale rozhodně se nerozplynu. Film na mě působil velmi chladně, jakoby jeho jediným posláním bylo říci: "Pozor, epilepsie je hrozná věc." To je nepochybně fakt, který by si měli všichni uvědomit, ale film by "jen" na této myšlence neměl stavět. Ostatní, na čem si film zakládá, je romantické drama mezi studentkou a učitelem (případně jeho nevěrnou ženou), bohužel však něco podobného (a ve všech směrech lepšího) jsme viděli ve filmu Umírající zvíře, takže bohužel - ani z tohoto hlediska film neupoutá. Jediné, co by stálo za to vyzdvihnout, co je netypické, je velmi kvalitní kamera a střih. Jinak jde o standart svého žánru, z globální hlediska pak spíše o podprůměr. ()
Tak po ROKU ZAJÍCE http://www.csfd.cz/film/237404-janiksen-vuosi/ tu máme ROK VLKA a já tím pádem umím první finské slovo vuosi = rok. Tenhle film snad ani romantický není, protože romantice se brání statečně až do poslední minuty. Takže spíš realistický příběh o nelehkém vztahu dvou osamělých duší. Obsah od distributora je perfektní. ()
Sari, krásná a talentovaná dívka, která studuje literaturu a dosahuje vynikajících výsledků, se potýká s démony, kterých se nelze zbavit. Trpí epilepsií. Denně bojuje s neduhy této nemoci a pokouší se najít své místo na světě. Jsem naprosto ohromen. Tak citlivě natočené drama o tak zákeřné nemoci jsem skutečně nečekal a z celkem neznámého filmu se vylouplo něco neskutečně krásného. Pocity hlavních hrdinů jsou herecky úžasně ztvárněny, až se vám občas tají dech. Kriska Kosonenová je navíc tak úžasná a charismatická, že si ji oblíbíte už po prvních záběrech. Naopak Kari Heiskanen ve mne neustále evokoval Marka Vašuta a neodbytně jsem v myšlenkách ujížděl k Románu pro ženy a Pažoutovi. Nicméně jsem se zřejmě zamiloval do severské tvorby, jelikož těch pár filmů, které jsem měl tu čest vidět, se mi líbily vesměs nadprůměrně. Tenhle je dalším z nich. 90% ()
Severská kinematografie má několik pozoruhodných es v rukávu. Toto je však ta nejhorší karta, jakou jsem mohl dostat. Má všechny aspekty pro odpadní film a do puntíku splňuje předpoklady pro odstrašující příklad romantického dramatu. Především je to celé studené jak psí čumák...snad nejstudenější záležitost, s jakou jsem se doposud setkal, což je vzhledem k tématu fatální nedostatek. Nulové emoce, nulové charaktery. Tolik osobní předloha a tolik neosobní přístup režiséra je až tristní. Ale tím kriplem se srdíčkem z kamene budu zase já, vždyť dle hodnocení to vypadá, že tekly potoky slz... ()
Reklama