Hranice ovládání

Od začiatku je jasné, že Hranice ovládania chcú byť divný film. Dialógy či monológy nemajú zmysel, ale Jarmuschove cigaretové kecy mám stále rád. Podľa mňa však režisér nustrážil tempo. Priveľa nič nerobenia mohla zachrániť hudba, ale tá sa držala v úzadí. GHOST DOG je oproti tomuto komerčák ako sviňa. Občas som mal pocit, že pozerám film od Akiho Kaurismäkiho (SVETLÁ V SÚMRAKU), lenže vzápätí som zistil, že som podchvíľou na hranici nudy... (05.02.2013)

Jarmusch stále napreduje - čo sa týka vytvárania situácií a príbehovosti. Každý jeho ďalší film, je úplne o niečom inom ale pritom stále zostáva verný typickému, pomalému, minimalistickému štýlu. Takému výraznému, že stačia dve minútky a viete, že je to film od Jarmuscha. Na hranice ovládania som sa nesmierne tešil a som rád, že film je presne taký ako som si ho predstavoval. Film o tichu a hľadaní, pričom to ticho - je hmatateľné v každej jednej scéne - a kráľ toho ticha je Isaach De Bankolé, ktorého strnulý výraz, alebo v prípade odhalených pŕs jednej z herečiek - mierne pousmiatie - vytvára neskutočné psychadelický zážitok podfarbený BORIS - ovou hudbou, ktorá sa tam nesmierne hodí. Film rozhodne nie je pre každého a divák musí byť naozaj sústredený, keď chce objaviť perly, ktoré tam Jarmusch skryl. Sám si nie som istý, či som objavil všetky. Vedľajšie postavy, ktoré pomáhajú hlavnému hrdinovi nájsť cestu z, alebo do, reality - sú neskutočné hravé a hlavne si ich zaručene zapamätáte vďaka ich nevšednosti. Toto je to čo, na Jarmuschovi milujem - rovnako ako trebárs taký Burton vytvára rôznorodé svety - ktoré sú ale až príliš pomalé aby ich dokázal každý spracovať. Ale keď sa vám to podarí, tak je to bohovský pocit - lebo film sa vám za to odvďačí. (20.09.2009)

Nádhera... spolu s Hanebnými pancharty nejlepší film, co jsem letos viděl. Fascinovala mě precizní rytmizace filmu (střihu), skvěle a zábavně variované leitmotivy a hlavně perfektní atmosféra, která v sobě mísila napětí mysteriózního filmu a uvolněnost osamělýho víkendovýho výletu za kulturou, skvělé hudební motivy, opravdu vý-bor-ná a vynalézavá kamera... Každá scéna měla svou zvláštní pointu na nějakým místě filmu (ať už před či po), každé setkání bylo sice jen variací těch předchozích, ale současně bylo každé úplně jiné - hlavně díky precizním hereckým etudám "special guest stars". Opravdu síla. Je trochu zvláštní, kolik lidí se nenechalo Hranicemi ovládání okouzlit, těžko se mi to chápe, obzvlášť u režiséra, jako je Jim Jarmusch. Je fakt, že každý jeho film je jiný, ale na druhou stranu - čekal snad někdo svižný film plný situačního a verbálního humoru, u kterýho se ani na chvilku nepřestane smát? Nevzpomínám si na žádný s Jimových starších filmů, kde by tempo vyprávění bylo znatelně rychlejší a frekvence promluv a "hlášek" výrazně vyšší... Možná povídková Noc na zemi... Je fakt, že žádnej z jeho filmů asi není "masovou zábavou", a platí to i o Hranicích ovládání. Já osobně je považuju za další z řady jeho vrcholných filmů. (23.10.2009)

Jim Jarmusch bývá označován za mistra či krále nezávislého filmu, já bych se ho po snímcích, které jsem zatím viděl (Noc na Zemi a Přežijí jen milenci) nebál považovat především za mistra podmanivé tajuplné atmosféry. Atmosféry, která možná vyloženě nenapíná a s níž se pan režisér často rozplývá v pomalém zádumčivém tempu, ale přesto mě často hodí do zvláštního transu. Děj Hranice ovládání se sice oproti zmíněným „jarmuschovkám“ většinou odehrává během slunečního dne, ale přesto jsem v té atmosféře opět cítil závan čehosi nočního, snového... Kdyby mi někdo před zhlédnutím řekl, že budu nadšen z filmu, v němž jeden černoch bloudí po různých místech, potkává zdánlivě náhodné kolemjdoucí, aby s nimi prohodil pár slov o čemkoliv a vyměnil jakýsi šifrovaný vzkaz, možná mu neuvěřím. Ale mě se to Jarmuschovo podání špionážního thrilleru plného dlouhých, často monotónních chvil během procesu plnění složitého úkolu (a teprve s jednou menší napínavou „akcí“ ke konci) hodně zamlouvalo od počátku, aniž bych nějakou dobu tušil, oč tu kráčí a hlavní, galantně odětý hrdina nesl v sobě dostatečné charisma na to, aby mě zajímal. Nejen dvě espressa do dvou šálků tomu vházela stylovost, pravidelná cvičení současně pak i kousek znepokojující záhady, drobná povídání i odkazy na filmové klasiky, mezi nimiž si během podávání sirkových krabiček lze vzpomenout i na mlčenlivý klenot poválečného amerického filmu The Thief (1952)... pro mě osobně takřka dokonalé artové a novátorské pojetí špionážního thrilleru, skvělý zážitek! [90%] (22.10.2022)

Nemůžu si pomoct, ale mě se i tenhle Jarmusch líbí. Film Hranice ovládání jakoby logicky navazoval na Mrtvého muže, a Ghost Doga. Je dosti podobný a zároveň velice jiný. Zachycuje pouť nájemného vraha, který se prostřednictvím různých divkákovi nesrozumitelných indícií dostává dále ke svému cíli, otiskávajíc do dění kolem něj svou životní filosofii. Ta je založena na absolutní trpělivosti, vyrovnanosti a vnitřním klidu. Na rozdíl od předchozích filmů, jeho hlavní postava neprojde žádným přerodem, spíše jen pozoruje dění kolem sebe. A vnímání okolního, podivného, světa skrze optiku takového člověka se Jarmuschovi povedlo. Oproti ostatním filmům tohoto režiséra, zde neuslyšíte jediný smysluplný dialog, vše se pohybuje na hranici absurdity a přesto se filmu daří děj záměrně šnečím tempem sunout kupředu. Z celé tvorby JJ, je tento film, nejhůře srozumitelný, na druhou stranu je možné ho pokaždé jinak interpretovat. Až to spíše připomíná tvorbu Davida Lynche. Hranice ovládání je nádherně nasnímán, kameraman vyždímal z lokací absolutní estetické maximum. Bohužel zde ubylo Jarmuschovského humoru a obvykle vynikající soundtrack je zde spíše průměrný. Tento film sice není tak záživným jako jeho předchůdci, za to je však mnohem více meditativnější a umožňuje divákovi bloudit a tápat v imaginárním světě společně s hlavním hrdinou. (26.07.2011)