Druhý dech

Smrtící stopáži by pravděpodobně prospělo vystřižení postavy hrané M.Belucciovou, D.Auteil čím dál víc vypadá (a hraje) jako francouzský R. De Niro a celá gangsterka, která měla být elegickou kronikou ohlášené smrti (stále se mluví o strachu a únavě) kvůli své "přefiltrované" stylizaci (v tom filmu snad není "normální" záběr) nedokáže evokovat ani dobu děje, tedy v titulku zmíněná 60.léta. (17.04.2009)

Remake Melvillova stejnojmenného snímku s Lino Venturou. Kde je Melville tradičně strohý, meditativní a decentně drsný, Corneau až kýčovitě estetizuje násilí (záběry na krev a průstřely - podle mě nejhorší části filmu), ale i útěk kriminálků (u něj to chvíli vypadá, jako by jeden z nich chtěl vzlétnou jako pták). Výprava (nejpůsobivější asi v gangsterském prostředí při plánování zločinu) a kamera není špatná, odpuzující je vlezlá rádobysymfonická hudba, strašný je výběr herců. Christine Fabrega představovala Manouche opravdu autenticky jako spíše tvrdší podnikatelku, žádnou uhlazenou a rádoby femme fatale jako M. Belucci, ze svéráze Albana Michela Constantina se stal díky Eriku Cantonovi nezajímavý panák, o hlavním představiteli, který nahradil Lina, raději nemluvit. Co mi však nejvíce vadí - Corneau a jeho spolupracovníci nepochopili ducha předlohy José Giovanniho (a Melvillova prvního filmového zpracování). (20.01.2011)

Skoro doslovný remake gangsterského filmu z roku 1966, tentokrát však v barevně-obrazovém ladění jako z komiksu. Režisér Jean-Pierre Melville natočil v roce 1966 příběh gangstera Gustava, řečeného Gu, s Lino Venturou v hlavní roli. Novou verzi režíroval Alain Corneau a do hlavní role obsadil Daniela Auteuila (jeho milenku pak představuje Monica Bellucci). Gu prchne z vězení s jendím mladíkem a vrací se do Paříže, kde se snaží místní komisař zachivat alespo%n nějaké status quo, i když to jde hodně těžko. Návrat gangstera a jeho plány se komisaři hodí, aby ho shodil před ostatními z podsvětí. Gu bude muset bojovat tedy proti dvěma stranám. Už původní snímek má pomalé tempo vyprávění, a tento není výjimkou - trvá 150 minut. Avšak tam, kde Melville dal na prokreslení prostředí, charakterů i vztahů, Corneau využívá metod přepisů komiksů na filmové plátno, takže nás všude doprovázejí syté červené, modré, zelené barvy, podle nálady prostředí. I exteriéry jsou brány přes žluté filtry, což někdy působí docela starobyle a retro, jindy je to pěst na okno. Ale přesto jde o poctivou gangsterku svým způsobem ve starém stylu a s určitou atmosférou a dávkou poctivé filmařiny (byť ovlivněné ne zrovna dobře komiksovou "poetikou"). (26.01.2009)

Jedna barva za druhou, až z nich oči přecházejí, mno to nám to hezky začíná. Tam, kde byl Melville nejsilnější, snaží se Corneau vypomoci si slovy, úvodní útěk z vězení ztratil veškeré své kouzlo i napětí. A filmu vůbec nedokáže pomoci ani to, že Auteuil se snaží tvářit jako Lino Ventura. Nejde mu. A bodejť by šlo, když se nechal obsadit do jednoho z mnoha zbytečných remaků. (23.12.2011)

Originál z 66. roku jsem neviděl, takže mohu hodnotit pouze tento remake a ten se mi teda hodně líbil. Není to typická gangsterka, spíše kriminálka o gangsterech, která i přes svou předlouhou stopáž dokáže udržet divákovou pozornost až do konce. Hlavním důvodem je povedená režie skloubená s nápaditou kamerou v takovém nahnědlém odstínu, která perfektně dotváří atmosféru Francie šedesátých let. Tempo vyprávění koresponduje s délkou filmu, takže žádné akční hody čekat nelze, naopak všechno se veze na hodně pomalé vlně eskalované atmosféry, která při samotném finále bere dech. Upozornil bych ještě na podmanivou hudbu, která zní filmem, a na možná překvapivě osobitou roli ex-krále fotbalových trávníku Erica Cantony, který si ve filmu střihl roli sympaťáka Albana. (02.02.2011)