The War on Democracy

Liberální konzervativec bezpochyby Pilgerův počin označí za nebezpečnou levicovou propagandu, ale proč? Odpověď není příliš složitá. Pilger se snaží rozkrýt skutečné motivy, jež přiměly Bílý dům, aby v latinské Americe dosazoval k moci krvavé diktátory. Američtí občané byli vládou strašeni tím, že se kdesi v banánových republikách dere revolucí k moci další Lenin nebo Mao. Skutečnost však byla jiná. Ani Jacobo Arbenz, ani Salvador Allende se nechystali vydat sovětskou cestou. Ač zvoleni v !!!demokratických volbách!!! za své sociální reformy museli pykat. Ještě bych dodal, že ani Arbenzovy ani Allendovy reformy nebyly nikterak drastické, týkaly se zejména nadnárodních koncernů, které za předchozích vlád skrze podplacené vlády skoupily za pakatel takřka veškeré přírodní bohatství těchto zemí. Ve jménu boje za "demokracii" pak Spojené státy neváhaly osnovat puče, atentáty pod záminkou komunistické hrozby. Americký průmysl a vláda budovaly soustavně a pečlivě koordinované závislosti obrovské dominium, sahající do všech koutů zeměkoule. Pod praporem svobody. Skutečné svobody? Bývalý šéf CIA Colby v rozhovoru se slavnou italskou novinářkou Fallaciovou kdysi řekl: »Rozhodli jsme se, že budeme bojovat za svobodu ze všech sil...« A Fallaciová mu odvětila: »Od generalissima Franka k diktátorovi Caetanovi, od jednoho vietnamského diktátora Diema k Thieuvovi, od jednoho fašisty, řeckého Papadopulose až po chilského Pinocheta - a to nepočítám všechny ty fašistické diktátory v Latinské Americe, ani například mučení v Brazílii. A tak tedy ve jménu svobody se z vás stali pomahači všech lidí, kteří šli vraždit svobodu na druhé straně.« Koneckonců v samotných Spojených státech zavraždili předního amerického liberálního prezidenta J. F. Kennedyho i velmi umírněného černošského vůdce M. L. Kinga. Nejznámější britský filozof světového významu, lord Bertrand Russel (vedl tzv. Tribunál proti válce ve Vietnamu), to řekl americké vládě otevřeně: »Jste největšími pokrytci, jaké svět kdy poznal. Dovoláváte se hodnot, jimiž pohrdáte a po nichž bezohledně a cynicky šlapete...« Kdo shlédne The War on Democracy a přesto nebude ochoten uznat zločiny bývalých amerických vlád je v mých očích ignorant nebo zaslepený tupec. Chavez, Morales a další dokazují, že socialismus nevede ke komunismu. Spojené státy již nejsou v latinské Americe všemocným hegemonem. Emancipované obyvatelstvo má nyní po dvou vlnách koloniálního útlaku konečně šanci budovat demokracii, jež zajistí práva a lidskou důstojnost každému svému občanu. "Není nic silnějšího, než myšlenka, jejíž čas nastal." (11.09.2009)

John Pilger je novinář. Žurnalista toho nejtvrdšího, staromódního ražení. To mně asi nejvíce vadilo. Oproti dnešním moderním, atraktivním dokumentům vypadá The War on Democracy jako obyčejná reportáž ze zpravodajství BBC. A přitom nabízí přitažlivá témata, která jsou vysvětlena jednoduše i pro ty největší ignoranty - někdy vede Pilger diváka za ručičku až moc. Ale celkově plusplus, protože se jedná o silný podnět k zamyšlení nad dnešními médii. 70 % (07.12.2009)

Jde o to, na jaké straně politického spektra stojíte. Pokud jste spíše pravicově orientovaní, liberální demokraté, pak s dokumentem rozhodně souhlasit nebudete. Já, jakožto levicově orientovaný jsem byl nadmíru spokojen. Nekompromisní žurnalistika, bez zbytečných moderních prvků. Ještě jedna věc, podobných dokumentů, útočících na politiku USA, na vykořisťovatelský kapitalismius, na prorůstání soukromého sektoru do veřejného, je všude spousty. Ale dokumentů, které ukazují opak nikoliv. Že by se opravdu blýskalo na lepší časy? A že by nás opravdu čekalo kataklyzma či změna (tržního) systému? (19.09.2011)

"Tento film je o zápase lidí toužících se osvobodit z novodobé formy otroctví. Richard Nixon, prezident USA, kdysi o Latinské Americe řekl: "Lidem je tohle místo úplně ukradené". Mýlil se. Velkolepý projekt USA jako novodobého impéria čerpal z nadějí celého kontinentu, pohrdavě také přezdívaném jako "zadní dvorek". Pozoruhodní svědkové v tomto filmu popisují svět jinak, než jak ho rádi vidí američtí prezidenti (jako užitečný nebo postradatelný). Popisují sílu odvahy a lidskosti mezi obyčejnými lidmi, kteří nemají vůbec nic. Vrací obsah slovům jako demokracie, svoboda, osvobození, spravedlnost, a brání tím základní lidská práva nás všech ve válce, která je vedena proti nám všem." John Pilger. Dozvíte se také leccos o organizaci demonstrací, státních převratů ze zahraničí i o úloze a fungování odstřelovačů na nich. S mrtvými se počítá, lidský život nemá pro organizátory převratů žádnou cenu. V době, kdy podobně probíhal kyjevský majdan, považuji tyto informace za velmi užitečné. (06.04.2014)

Kontraproduktivně emotivní dokument poukazující na to, co je čiře logické, že USA, ač hlásnou troubou demokracie, jsou jen další imperiální velmocí prosazující veskrze své vlastní zájmy. Co zde nezazní, je, že existuje nejen dlouhá řada států, které americká vláda srazila na kolena, ale také takové národy, které před absolutní zkázou zachránila. V tomhle se dle mého jednoznačně liší od Ruska, které je ve svých zájmech ještě bezohlednější. Jenže Spojené státy si to komplikují tím, že své kroky schovávají za roušku obrany demokracie a pak když se ukáže, co CIA provádí, o to hůře to reputaci USA zasáhne... Tenhle dokument je jednoznačně anti-USA, což beru, protože, alespoň v západních médiích, jsou kroky USA protěžovány jako ty správné. Kritika existuje, ale kdykoliv se schýlí k debatě o jednání USA, jsou její kritici nařčení z rusofilie. Debata je důležitá, i když upozorňuje na věci, které se nehodí do našeho vidění světa. Jako evropan říkám - díky Bohu za Spojené státy. Ale je potřeba sundat růžové brýle. (22.03.2015)