Rozum a cit

Původně jsem těch hvězdiček chtěla dát pět, protože jsem všechny díly zhlédla v jeden večer a "jedním dechem". Jenže spolukomentátoři mají pravdu, je to příliš podobné filmovému zpracování z roku 1995, např. u Dana Stevense opravdu nemůže být pochyb, že jej k pojetí role inspiroval Hugh Grant, na druhou stranu zase taková Charity Wakefield se moc na Kate Winslet nepodívala. ;-)) No a protože je to seriál a navíc televizní, musí to být horší než originál, i když to mělo světlé záblesky (výše zmiňovaný Stevens, jak jinak, řekla bych že je i hezčí Edward Ferrars než Hugh Grant, a to už je co říci ;-)) ale např. pan Willoughby se mi zase nezamlouval vůbec, takže se člověk jen podivuje, jak mohla být Marriane tak hloupá (narozdíl od zpracování z roku 1995, kde tu v podání Winslet skutečně lituje), takže opravdu jen záblesky a na pořádnou záři, bohužel, nedošlo... (16.09.2013)

Pustila jsem si film i seriál krátce po sobě a s překvapením jsem zjistila, že nejen příběh, ale i herci jsou si v obou adaptacích typově velmi podobní. I když je seriál o půlhodinku delší než film, v obsahu se to nijak zvlášť neodrazilo. Opět je třeba pochválit hudbu, krásné kostýmy i přírodní lokace, v nichž se natáčelo. Přestože v seriálu, na rozdíl od filmu, nevystupovali herci zvučných jmen, vůbec to nevadilo. Pouze pro roli Willougbyho by se mohl najít vhodnější - romantičtější a charismatičtější představitel, aby Mariannino okouzlení bylo snáz uvěřitelné. U mne ho plukovník Brandon v klidu převálcoval. K dokonalosti seriálu chybělo trochu té staré austenovské atmosféry a některé vysvětlující dialogy. Bylo to velmi příjemné podívání, ke kterému se ráda někdy vrátím, ale Pýchu a předsudek nezastínilo. (10.01.2012)

Samo o sobě by to uneslo i vyšší hodnocení, kdyby nexistovala filmová verze z roku 1995, která byla tomuto miniseriálu zjevně značnou oporou. Troufám si tvrdit, že herečku pro roli Elinor vybírali pro odlišení jako brunetu, ale jinak typově, hereckým projevem a hlasově co nejpodobnější Emmě Thompson, a přestože svůj part zvládla bravurně, herectví, gesta, mimika i hlasová modulace Emmy Thompson z ní silně prozařují. Verze z roku 1995 je mi sympatičtější, protože byla první, a tahle série, byť o hodinu delší, nedokázala nabídnout jediný okamžik, který by ve starším zpracování chyběl, a nepřinesla nic inovativního ani lepšího. Naopak, ihned po shlédnutí zjišťuji, že ve mně mnohem silněji rezonují vzpomínky na scény s Emmou Thompson, které jsou, byť především kvůli ní samotné, i po roce silnější než tento čerstvý zážitek. Jinak mě herecké obsazení a ztvárnění rolí v žádném případě nezklamalo, ale mám takový pocit, že když už se něco natáčí podruhé, nestačí, aby to bylo jen stejně dobré a ve všem všudy stejně vyznívající jako předešlé ztvárnění, takhle to působí, že jediným důvodem pro vznik téhle minisérie byla očekávaná divácká popularita a výdělek, a že ani stínem nejde o naplnění umělecké ambice, ale jen a pouze o vypočítavost řemeslníků a zlatokopů. *~ (29.07.2017)

V porovnání s jinou seriálovou adaptací Austenové, Pýchou a předsudkem, je zánovní Rozum a cit nevýrazná, nicméně necitlivá fraška. S většinou postav se nedá dost dobře soucítit, všeobecná dobová upjatost ustoupila v tomto zpracování povrchní romantice polibků na schodišti a celkově, jelikož si sám příběh výrazně zachovává austenovské schéma, nelze než srovnávat s výše uvedeným konkurentem. Zkrátka a dobře, slabší trojka za to, že jsem se nebezpečně často nudil. PS: pozoruhodný detail — v příběhu je množství podrobností, jež se shodují se starší filmovou verzí, ačkoli v knižní předloze byly jinak. Není divné, když se tvůrci shodnou na vynechaných detailech předlohy, jak si ale vysvětlit vzácnou shodu na detailech přidaných? Nebýt několika podrobností, jež měl seriál oproti filmu navíc, skoro bych si myslel, že scénárista adaptoval film spíš než knihu… To mi přijde docela vtipné. Obě zpracování nicméně jaksi obrousila hrany až rozjitřené břitkosti, s jakou Austenová (pro mě trochu nečekaně) v této knize popisovala povrchnost a „nesnesitelnou lehkost“ života smetánky, což je trochu škoda. (11.04.2011)

Toto seriálové zpracování románu Jane Austen přináší více ze vztahu mezi Marianne a plukovníkem Brandonem, kterému sice chybí něco z jiskry Alana Rickmana, ale o to více je pochopitelné prvotní odmítání Marianne. Ellinor je nohama stále pevně přimknuta k zemi a Edward je snad ještě víc okouzlující než jindy. (27.06.2009)