Cadillac Records

Emočně ploché, odtažité, nudné..tak bohužel tyto slova mě napadají po zhlédnutí Cadillac Record a navrch příliš dlouhá stopáž a hudba, kterou opravdu nemusím(hned několikrát se jí podařilo mě uspat), takže jsem neustále přetáčel a vracel se jestli mi neuteklo něco zajímavého, důležitého a neuteklo. Film jsem si původně pořídil, díky účasti Emmanuelle Chriqui, ovšem její příliš malá a téměř epizodní role(hrála ženu Leonarda Chesse) rovněž neměla možnost mě nějak výrazněji zasáhnout. Prostě film, který mi jen tak prošumí hlavou a za pár dní(spíše minut) nebudu vědět o čem, že vlastně byl a že jsem ho viděl. (28.08.2009)

Cadillac Records vypráví velký příběh černošského blues a počátků rock'n'rollu, líčí dění okolo těch, kteří se jako první opravdu vymanili z údělu černošského etnika a emancipovali se prostřednictvím úspěchu v showbusinessu. Je to úspěch prvních černošských hvězd, které se zapsaly do povědomí nejširších mas posluchačů a zanechaly svůj otisk v hudebních dějinách včetně svých skandálů a rozmařilého životního stylu charakteristického pro ty, kteří se vypracovali z ničeho. Divákovi, kterému je tahle hudební produkce ukradená, bude ukradený i film. Fanouškovi, který ujíždí na soundtrackích 50. a 60. let a jména a životopisy slavných umělců té éry má v malíčku, Cadillac Records vlastně taky nemá co nabídnout, protože znalý divák si nejspíš rychle všimne povrchnosti, nedotaženosti, lehce načrtnutých figurek a veskrze průměrného scénáře. Spíš než vzrušující jízdou do popové minulosti je Cadillac Records v podání Darnell Martin pouhou ilustrací dění kolem jedné nahrávací společnosti, jejíž majitel měl čich a odvahu překročit společenská tabu a oslovit jinou klientelu. Zámořská kritika film brutálním způsobem rozcupovala, ale žádný strach, na jedno pokoukání je Cadillac Records v pohodě. Kritika si, jak známo, nejvíc smlsne na tom, od čeho se hodně očekává a na čem se podílejí známá jména. Pravdou je, že Beyoncé herečkou, natož pak dobrou, není a nebude a Adrien Brody má sice charisma, ale nemá moc co hrát, ale pořád to bez problémů na 3* stačí. Celkový dojem: 55 %. (24.08.2014)

Mam rad hudobne filmy, mam rad biografie, mam rad historiu; a neokunam sa, ak su postavy vymlete a negativne, pokial sa snazia svetu daco dat - ved sme taki povacsinou, ubohi, tak co si budeme nahovarat! Ale totok bolo fakt hodne slabucke, paradne plytke; ale dopozerali sme. Nejde o to, ze ti kakaovi bratia su v prdeli na ceste od grupensexu s flasou v ruke k heroinu, ale zeby sa nebol nasiel ani jeden jediny slusnejsi prototyp do filmu? Ked si pocerny hlupak bez moralky nahrabe na sprostosti miliony, zrejme fakt nezvladne triezvy prechod z plantaze na podium a muselo to skoncit niekolkymi Cadillacmi plnych kuriev. A z tohto shitu sa potom rozmaznani bieli pubertiaci s gitarou na pleci a kopou sebalutosti nad svojim osudom snazia kopirovat ciernych plataznikov, az z toho vzisli Beatles a Elvis a dalsie shitne "hviezdy". Cim vacsi debil, tym viac na debiloch zarobi. Luto mi bolo akurat tej materinskej cernosky: z takej istej riti vysla, ibaze mala dobre srdce schopne milovat, a tak sa nechala podvadzat a vlacit ako sluzka domaca za kadilakovym kretenom z lesa. Nic nevymysleli, nic nikomu nedali, len si hodne zabejkali a vacsina z nich prdela do hliny ovela skor, nez povies 'svec'. Tak nech im svieti svetlo vecne. Davam 1* za nevesele pripomenutie historickeho kontextu, z akeho plytkeho hnoja vzisla dnesna psycho-"hudba" ala shithop. Ked si naguglite tie ich povodne xichty, jak naozaj vypadali, tak im tuna hodne prifandili: v realite totiz vypadali jak retardovani recidivisti. (19.09.2021)

Teprve nedávno jsem po letech husiny z překrásný písně At Last zjistila, kdo ji zpívá. Etta James. Od ní byl krůček k Beyonce a k filmu o bílym nadšenci, co s černýma nahrával blues ("a když hodí kalhotky bílá holka, je to rock´n´roll"). Na začátku je hecovalo nadšení, pohoda tmelená zrodem písní, koncertováním, první lajnou na žebříčku a odměnou v naturáliích - cadilacem ... na konci stagnace, vyhasnutí, příval novejch vln, v nichž lze v lepším případě už jen šlapat vodu. Režisérka a scénáristka v jednom se mi ale zdála víc nadšená než schopná. Jakoby předpokládala, že tyhle věci každej zná a tak neni potřeba jít do detailů a hloubky, postav je moc a jsou často jen hrubě načrtnutý a kde se vzaly tu se vzaly. V dobrym scénáři stačí jedna šikovná replika a víme o člověku všechno, tady nebyla o slova nouze, ale byla to spíš vatička. Stejnej pocit jsem měla i z režie, koukala jsem na film s bohorovnym klidem a to je špatně. Jen jednou se mi zalesklo oko - když Beyonce spustila At Last. Ona je dokonalá, ale možná proto, že se životní příběh obou zpěvaček tak liší, může se mi její podání líbit, ale co je to platný, když Ettino mě rozseká. Stejně rozdílně by možná vypadal i film, kdyby ho býval byl vzal do ruky pořádnej sekerník. 4* za tu vizi. (11.07.2009)

Film jako by chtěl poukázat na několik témat, z nichž ale ani jedno nakonec nevykreslil do potřebné hloubky. Počínaje rasovou segregací přes mezilidské vztahy, pozadí nahrávací společnosti, život v hudebním průmyslu až po seznámení se s jednotlivými interprety podrobně. To všechno ve snímku najdete a mix je velice dobře stravitelný, ovšem nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o něco lepší. Oceňuji kvalitně vyobrazenou dobovou atmosféru a logicky nejsilnější stránkou tohoto díla je hudba. A protože tu já můžu, tak dávám pěkných 80 %. Oblíbená část- prolomení hranic při koncertu Chucka Berryho (18.10.2010)