Agora

Nevtíravý režisér Alejandro Amenábar se jednou za čtyři pět let představí filmovému divákovi, ale vždy to stojí za to. Agora sice není tak suverénní jako jeho předchozí Hlas moře (který byl rovněž inspirován skutečným osudem), nicméně i pro tentokrát předvedl, že je mistrem ve zdrženlivosti. V duchařském hororu Ti druzí dokázal převést na plátno horor i bez zvláštních efektů a nejrůznějších bubáků, v Hlasu moře zase téma utrpení ustál bez melodramatických a sentimentálních berliček. I tady má po Nicole Kidman a Javieru Bardemovi silného koně v hlavní roli. Rachel Weisz, coby Hypatie z Alexandrie, první filosofka a astronomka západního světa, je díky režisérově vedení výborná. I když scénář není tak úderný jako v předchozích případech a v několika scénách jsem se nachytal, že (a to bylo dřív naprosto vyloučené) zívám, Amenábar ví, komu a kdy dát dominantní prostor, jak zkomponovat hudbu i kde uhodit na ta správná místa. 70% (28.06.2010)

Náboženství versus jiný náboženství - náboženství versus věda - náboženství versus člověk - všechno jsou to strašlivě smutný příběhy a Agora je památným dokumentem toho, jak hnusnou zbraní náboženství je. Jo, zbraní - jelikož člověk ho stvořil, člověk mu uvěřil, člověk ho stanovil jedinou pravdou a člověk ho použil proti jinýmu člověku. Mocnej závěr filmu je výmluvnou esencí všeho, co může fanatismus zahubit. Vizuál a herecký obsazení super. (04.11.2018)

No, mám takový divný dojem, že se nám aktuálně chystá v Evropě taková malá Agora 2, dokonce to bude možná taková syrová (nebo syrská?) reality show. Teď ale nebudou v hlavní roli zfanatizovaní pomatení křesťané, ale podobně mentálně ovlivnění muslové. Každopádně tohle byl enormně povedený spektákl o tom, že ani Jesus team nehrál vždycky fér plej hru a že v každé knížce (včetně tištěného jízdního řádu) se dá najít odstavec, který normální člověk pochopí nějak standardně a idiot jej pochopí úplně jinak. (21.10.2015)

I kdyby byly postavy ještě více schématické a historické nepřesnosti ještě víc do očí bijící (jak o tom píše ve svém komentáři třeba Petr alias Subjektiv), nedá se téhle historické fresce Alejandro Amenábara upřít jedna věc - ve všeobecně aplikované mainstreamově umělecké adoraci křesťanství a jeho kořenů (docílené tisíciletou cílenou snahou zahrnující široké spektrum aktivit od inkvizicí praktikovaného práva útrpného až po současnou šikovnou PR politiku) je to jeden z mála filmů, který se dovolil podívat se na církevní apriorní pravdy jinak. Křesťanství jistě přineslo mnoho dobrého a jeho podstata je čistě pozitivní, stejně jako je tomu i u jiných (nejenom) monoteistických náboženství, jeho dějiny jsou ale (stejně jako třeba u islámu) krvavé. Nelze před tím zavírat oči, nelze tento fakt ignorovat, nelze ho vytěsnit z kolektivního vědomí, už je pryč doba hranic a obviňování z hereze, moderní doba otevřela hranice zažitým zvyklostem a přeje relativizaci dogmat a narovnávání tolikrát přepisované a upravované historie. A i když je Amenábarova Agora zase jen novým mýtem (ne nepodobný Gibsonovu Apocalyptu), jelikož věrná rekonstrukce faktů náleží jen vědecké disciplíně klasifikovaných věd historických a jejich badatelské a publikační činnosti (a stejně je věrná rekonstrukce minulého jen nedosažitelnou metou), Alejandro Amenábar pootevřel vrátka... A to rozhodně není málo... Podobné filmy a seriály: Řím (23.06.2010)

"Váš Bůh ještě nedokázal, že je milosrdnější než jeho předchůdci." Ve jménu Boha vzniklo mnoho "dobra". Jen tak namátkou bych zmínil třeba křižácké výpravy, hamižnou církev či jadernou bombu. Já tedy s Bohem nemám nejmenší problém, pravidelně se navštěvujeme, koukáme se spolu na fotbal a smějeme se všem stádům hledajícím smysl života v Bibli, Koránu nebo časopisu Cosmopolitan. Ovšem, když jsme se spolu dívali na Agoru, tak jsme konstatovali, že Hypatia z Alexandrie nám sice byla celkem sympatická, ale film nás hrozně nudil. (28.04.2016)