Ten kluk

Už mnohokrát nám filmoví tvůrci předložili osudy těch, kteří v minulosti zásadně chybovali. Eric/Jack v dětství zažil šikanu, rodičovský nezájem, nedostatek lásky i s tím spojenou samotu. Během brouzdání a dostávání dalších kopanců poznal podobně „postiženého“ kamaráda a nevědomky vzniklo pouto, které se nebálo ničeho. Ani brutální vraždy. Nyní se po letech ve vězení a s jinou identitou pokouší začít nanovo. Citlivý, dobrosrdečný mladík, který nechce dál chybovat a hodlá o svou šanci bojovat. Tvůrci z tématu vymačkali maximum, režisér John Crowley je narativně hravý, dokonale buduje atmosféru, trefně poukazuje na drobné detaily, naznačuje, co se asi mohlo stát. Nepodlézá, nepřibližuje se neupřímnosti či vykalkulovanosti. Další přírůstek mezi britská sociální dramata je vizuálně bezchybný, doslova komorní melancholie k zamyšlení. Obrovskou pochvalu si vedle minimalistických hudebních motivů zaslouží casting – herci jsou do jednoho typově přesní.. nejjasněji září samozřejmě Andrew Garfield (objeví se po boku Heathe Ledgera v jeho poslední roli); nicméně oslovily mě spíše výkony Petera Mullana coby jeho chráněnce Terryho a Taylora Dohertyho coby hrdinova dětského přítele Philipa. Nebudu porovnávat, skvělí jsou všichni.. jeden z filmových zážitků posledních měsíců!! (17.07.2009)

Vezměte hromádku malých, ale osobnost formujících dílků a složte je do celku - rozmnoží se na hromadu neštěstí... přesně takový osud byl připraven pro Erica - zasloužila se o něj především nejbližší rodina - jaké to musí být, vracet se do domova, kde tě nemilují, kde nemáš zastání před zlým světem, z nelásky a lhostejnosti podvědomě utíkáš pod ochranu ještě většího zoufalce, než jsi sám, s ještě větší nenávistí v srdci. A i když se zázrakem zvedneš z prachu a výčitek, zase je strach hlavním pocitem, vstáváš i usínáš s otázkou, kdy tě minulost dožene a přes všechno, co ti namlouvají, víš, že ten pravý trest přijde ve chvíli, kdy konečně začneš žít. A já, z pozice diváka a svědka teď nevím, jestli zaslouženě, jistě, každý má dostat druhou šanci, jinak to však budou vidět rodiče mrtvé dívky... Velmi dobře je do příběhu zakomponována i druhá linie, která potvrzuje, že dětství jen napůl po sobě zanechává vztahové vzduchoprázdno. Hezký a zároveň i krutý film, stejně, jako sám život. Výborní Andrew Garfield a Peter Mullan. (14.04.2012)

Další z výborných dramat, které jsem v poslední době viděl. Nemůžu si pomoct, ale tento jednoduchý příběh mě naprosto dostal, současnost, stejně tak jako vzpomínkové flashbacky, jdou ruku v ruce k sice trochu očekávatelnému, přesto velmi vhodně zvolenému závěru. To vše je navíc doprovázeno stylově nesrozumitelným britským (irským?) akcentem. (29.09.2008)

Plně souhlasím s Dadelem. To, co se na první pohled jeví jako zajímavé drama je ve skutečnosti rozvleklá nuda, kde se neustále jen tlachá u piva. Eric vyjde z vězení pro mladistvé a snaží se začít znovu s čistým štítem. Začlenit se do společnosti vypadá na první pohled jednoduše, ale když veřejnost odhalí, kým ve skutečnost byl, všichni se k němu otočí zády...Šíleně nevyužitý potenciál. Zajímavé byly vesměs jen flashbacky do minulosti, které postupně odhalily, že se v dětství Erick zúčastnil vraždy. Nic víc. Jinak je to vesměs o tom, jak Andrew Garfield popotahuje, bojí se napít anebo stydí oslovit dívku. I jeho hrdinský čin byl vyobrazen neskutečně unyle. Tenhle snímek mi prostě nedal absolutně nic. (24.08.2012)

Ten film je skvěle natočený, zahraný... ovšem jak velmi násilně tlačí diváka k sympatizování s hlavním hrdinou (a při vykreslování jeho charakteru ako by 14 let vězení nehrálo roli), je naprosto nevhodné a místy mě to vyloženě iritovalo. Vše je tu v pořádku - možná jen odhadnutelnost děje místy vadí -, ale nepřirozená manipulace s emocemi je tu vážně za hranou. (30.03.2013)