Všechno nejlepší k mým narozeninám

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

Tak řekl bych, že tohle je jeden z těch lepších osmdesátkovejch slasherů. Do poslední chvíle vlastně není jasný kdo je vrah. Můžete si myslet, že jo ale konec vás vyvede z omylu. Samotný vraždy jsou celkem různorodý. Škoda jen absence gore efektů. Kdyby to mělo kratší stopáž, víc krve a gore dám klidně 5 hvězd. Takhle to jsou slabší 4. I tak spokojenost. (26.05.2020)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Tenhle slasher na dobré formální úrovni (a s výbornou hudbou) má mírně přepálenou délku, což se dá přežít. Na silnou scénu s narozeninovou oslavou si zkrátka člověk musí hodnou chvíli počkat. Ovšem finální odhalení vraha je docela podvod na divákovi a působí, jak kdyby s předchozím děním ani nekorespondovalo. Trochu je z toho cítit bezmoc scenáristů, jak z děje vybruslit. Ve zbylých ohledech v rámci žánru mírný nadprůměr. (22.04.2018)

Slashery mám dost rád. A proto jsem se těšil na tohle dílo, ale popravdě mě vyloženě děsila ta délka která byla opravdu moc přemrštěná. Ale Thompson si s tím poradil a tak díky tomu žádná scéna nevypadá špatně. Ted ale přijde to horší a to třeba to že tu není ani ždibet atmosféry, těšil jsem se že se budu aspoň trochu bát ale nakonec ne. Hlavní hrdinové jsou děsně nesympatický a střádá se s těma nejklišovitějšíma postavama co znám. Navíc vraždy taky nejsou žádný terno, takže gore moc nečekejte. Co mě ale překvapilo byl konec který sem tak nějak nečekal. HBtM je průměrný slasher se skvělým příběhem, přemrštěnou stopáží a ucházejícím soundtrackem. Na jedno zkouknutí to jde. (25.12.2012)