Sherlock Holmes

Jsem jedním slovem nadšená a více slovy to bylo mnohem lepší, než jsem čekala - což měla být bohapustá onánie, ale ne, Sherlock sice hýřil efekty, ale ty jen sloužily třaskavé směsi svištícího děje a sympatického důvtipu, jakým byl vyšperkován. Že je Downey nedoceněný talent, říkám léta, teď snad konečně přijde zasloužený respekt, protože, a to si donesu polínko do lesa, udělal ze suchara rockovou hvězdu a z tohodle filmu hit. (26.01.2010)

Čím mám začít? Vychválit Robert Downey Jr. jako chlapa, herce či Sherlocka Holmese?? Ve všech ohledech byl v tomhle filmu (u mě) na jedničku. Jako chlap je šíleně přitažlivý, jako herec vynikající a jako Sherlock nezapomenutelný. Jeho kolega Watson, bez kterého by Sherlock nemohl existovat, si zahrál Jude Law. V tomhle případě Guy Ritchie udeřil kladívkem na hlavičku, protože na složení Downey a Law v těchto rolích byla radost pohledět. Rachel McAdams opět dokázala, že není jen krásná a na ozdobu. A nesmím zapomenout zmínit Hanse Zimmera, který mi svou hudbou zase a opětovně přivodil orgasmus… A ač si tady snad každý stěžuje na děj, já s ním neměla sebemenší problém. Hláškující Holmes, který ve svých rukách střídá housle (snad to tedy byly housle :o) dýmku, popřípadě kladívko a řeší záhady s takou grácií, jak to umí jen on, mě nepřestal bavit ani na minutu :o) (22.01.2010)

Zcela jiné pojetí postav Holmese a Watsona ve filmu, který mě strhlo svojí dravostí a energií. Zásadní je obsazení Roberta Downeyho Jr a Juda Law, na které je radost se dívat a to i v klidnějších, čistě konverzačních okamžicích. Jejich vzájemné pošťuchování mě bavilo ještě více než tajemno a akce, i když i zápletka a akční pasáže jsou celkem fajn. Navíc filmu hodně pomáhá hudba Hanse Zimmera, která opět zkouší něco jiného. Málokoho by asi napadlo, že film o Sherlockovi Holmesovi z 19.století by mohl mít takovou hudbu, proto s ní někteří mají problém. Já jsem naopak fascinovaný tím, jak Zimmer neustále zkouší různé polohy a nové věci a přitom není výsledkem nějaká experimentální za uši tahající nuda, ale energií nabitá, dravá a dynamická hudba, které dělá strhující scény i z podstatě celkem nezajímavých či klidnějších okamžiků, kdy jen někdo někam běží nebo jede drožkou. (20.01.2010)

Boys will be boys. I když Downey hraje znovu Tonyho Starka, i když na Ritchiem Madonna napáchala zřejmě nenapravitelné škody, přesto je Holmes uvědomělým popcornem, který neztrácí kontakt s předlohou ani s cílovým publikem. Akční scény střídá pomrknutí na čtenáře, kočkování hlavních hrdinů (zní to gay, ale... však uvidíte) táhne diváka skrz pomalejší pasáže a starý dobrý (skrz naskrz neviditelně digitální) Londýn vás vtahuje do svých ulic se stejnou elegancí, s jakou Holmes střílí z rukávů své dedukce. Je to lehké, trochu povrchní, ale s rafinovanou příchutí, dlouhým ocasem, který žádá opakované zhlédnutí. K čertu s pobouřenými holmesology, tenhle update jiskří jak obloha o Silvestru a když Zimmer hrábne do synťáků a Downey v hlavě zkalkuluje, jak poslat protivníka na šest měsíců do nemocnice, je vám jasné, že tenhle Sherlock má nejen pohnutou minulost, ale i světlou budoucnost. (11.01.2010)

Neskutečně hloupý film, který si ale hraje na strašně chytrý a ono to na lidi nečekaně zabírá (stačí se tady podívat na hodnocení). "Kouzlo" spočívá ve vysvětlovacích scénách - Sherlock ochotně popisuje detaily a myšlenkové pochody, kterýmy rozlouskne lecjaké tajemnství - ať jde o tajemného vraha nebo Watsonovu snoubenku. Rozluští je někdy předem, někdy ho sledujeme přímo v činu a někdy to všechno hezky vysvětlí až zpětně. Tohle je pěkně prostřídáno s "tajemnem" á la Šifra mistra Leonarda, naprostou groteskou skrytou v samotné hlavní postavě (místy jsem si říkala, jestli náhodou nesleduji Roberta Downey jr. spíš ve filmu o Chaplinovi, než o Sherlocku Holmesovi), spoustou digitálních efektů a výbuchů a pěknými záběry Londýna 19. století. To posledně zmiňované je jedna z mála věcí, která se mi na filmu opravdu líbila, jenže na tom nemá ani tak zásluhu ansábl kolem tohohle filmu, ale spíš Londýn samotný (a možná tedy i pan kameraman). Pěkná byla i hudba Hanse Zimmera, která ale jakoby vypadla místy spíš z filmu o divokém západě a pak ještě herecký výkon Jude Lawa... Nejsem žádný zarytý čtenář děl A.C.Doyla (četla jsem akorát Psa Baskervilského a to už bude pěkná řádka let), ale tohle je slátanina nejvyššího stupně, která má s knížkou společné asi tak to, ze Sherlock kouří dýmku. Ani na ty housle vlastně nehraje... Ale ono je to jedno, protože slátanina by to byla, i kdyby se to neschovávalo za to slavné jméno z Baker street. (05.02.2010)