Sherlock Holmes

BEWARE THE SPOILERS. Guyi, chlape, dovol mi pogratulovat ti opožděně k rozvodu, protože pokud se tvůj změněný stav na manželském trhu projeví takovou změnou v kvalitě tvých posledních filmů, je ke gratulaci řada důvodů. A pokud jde o ty, kteří tvůj počin v hájemství sira Doyla kritizují, ukaž jim kromě třetího prstu na ruce taky ty stránky v knihách o Holmesovi, na kterých se píše o drogách, organizovaném chaosu přecházejícím v neorganizovaný bordel, vystřílených inciálách Jejího Veličenstva královny Viktorie, buldokovi (ačkoli to, zda nesl jméno ministerského předsedy, známo není), pěstních zápasech a dalších kratochvílích, a pověz jim, že A.C. Doylovi je šumafuk, i kdybys z Holmese udělal pilota Formule 1, protože onen pán své vlastní výtvory považoval za brak dobrý výhradně k tomu, aby ho finančně zabezpečil do doby, kdy bude moci psát hodnotnou uměleckou literaturu, následkem čehož kašlal na časovou kontinuitu a vzdor svému hrdinovi i na elementární logiku, takže dodnes mnozí pátrají s úsilím hodným lepší věci, kolikrát že se to vlastně Watson ženil a proč je Holmes v jedné povídce ujetý misogynní narkoman a v druhé lehce výstřední viktoriánský gentleman s pochopením pro slabosti lidského pokolení, zatímco ty jsi nám pro dobro věci, abych parafrázovala kleopatru, vrátil rockovou hvězdu, z které se po desetiletí nepochopitelně dělal suchar a místy vyčítané omlazení hrdinů poněkud bledne před skutečností, že letošní pětačtyřicátník Downey by byl v Sherlockově době pokládán za důstojného kmeta. Pokud tedy budeš cítit potřebu se hájit, proč tak a ne jinak, k čemuž nevidím důvod, lepší způsob trávení času je vymýšlení zápletky pro další dobrodružství. Já jsem byla spokojená takřka dokonale, takže ti děkuji. Neděkuji pouze za Rachel, takto ztělesnění nutnosti míchat do příběhu milostnou zápletku, i kdyby na pivo nebylo, za poněkud nešťastný nápad pojmenovat jednoho z padouchů lord Srab, a za nepopiratelný fakt, že ve většině zemí by velkého detektiva za záchranu parlamentu dav neoslavoval, ale spíš zlynčoval. A v neposlední řadě díky za to, že i když už nejsem malá holka a nehraju si na to, že s Sherlockem a Watsonem prožívám jejich dobrodružství, protože už jsem velká holka a ty si hrají trochu jinak, mohla jsem ty dvě hodiny vrátit čas nazpátek a nezlobit. Protože kdo si hraje... a dál to znáš. (05.02.2010)

Jaký je Sherlock Holmes model 2009? Není to jenom nový facelift... Guy Ritchie udělal ze Sherlocka Holmese doktora House zkříženého se Seagalem a jeho adaptace legendárních předloh se odvíjí jen tak ,,volně na motivy" s příklonem k estetice jakési prebondovky, pročež to nejpodstatnější, duch literárního díla Arthura Conana Doyla, je bohužel nenávratně pryč. Sám Sherlock už není vyzáblý, misogynní, mírně autistický, trochu podivínský tvor, zmizelo i jeho tradiční oblečení, tedy tradiční rozpoznávací znaky, ale stal se z něho atlet, štramák, milovník a extrémní podivín. Uťáplý doktor Watson zase nelogicky přerostl svého kriminalistického učitele a dokonale se emancipoval, ba dokonce občas Holmese nevybíravě políčkuje! Vše je převráceno na hlavu. Což o to, spektákl je to pěkný, herecké výkony na úrovni, Robert Downey Jr. k okoukání, Londýn konce 19. století občas bere dech (i když digitální animace místy ruší), ale co je to platné, když to vše nese trademark, který má daleko větší cenu než celý tenhle hollywoodský velkofilm. Nudit se nebudete, ale přemýšlet také ne. A Sherlock Holmes byl vždy méně o tom prvním, než o tom druhém. Guy Ritchie možná přišel v adaptování téhle látky s revolucí. Co by na to však nejspíš řekl sám velký detektiv? Je mi líto, milý Watsone (rozuměj Ritchie), ale většina vašich úsudků byla mylná... (02.02.2010)

Čím mám začít? Vychválit Robert Downey Jr. jako chlapa, herce či Sherlocka Holmese?? Ve všech ohledech byl v tomhle filmu (u mě) na jedničku. Jako chlap je šíleně přitažlivý, jako herec vynikající a jako Sherlock nezapomenutelný. Jeho kolega Watson, bez kterého by Sherlock nemohl existovat, si zahrál Jude Law. V tomhle případě Guy Ritchie udeřil kladívkem na hlavičku, protože na složení Downey a Law v těchto rolích byla radost pohledět. Rachel McAdams opět dokázala, že není jen krásná a na ozdobu. A nesmím zapomenout zmínit Hanse Zimmera, který mi svou hudbou zase a opětovně přivodil orgasmus… A ač si tady snad každý stěžuje na děj, já s ním neměla sebemenší problém. Hláškující Holmes, který ve svých rukách střídá housle (snad to tedy byly housle :o) dýmku, popřípadě kladívko a řeší záhady s takou grácií, jak to umí jen on, mě nepřestal bavit ani na minutu :o) (22.01.2010)

Zcela jiné pojetí postav Holmese a Watsona ve filmu, který mě strhlo svojí dravostí a energií. Zásadní je obsazení Roberta Downeyho Jr a Juda Law, na které je radost se dívat a to i v klidnějších, čistě konverzačních okamžicích. Jejich vzájemné pošťuchování mě bavilo ještě více než tajemno a akce, i když i zápletka a akční pasáže jsou celkem fajn. Navíc filmu hodně pomáhá hudba Hanse Zimmera, která opět zkouší něco jiného. Málokoho by asi napadlo, že film o Sherlockovi Holmesovi z 19.století by mohl mít takovou hudbu, proto s ní někteří mají problém. Já jsem naopak fascinovaný tím, jak Zimmer neustále zkouší různé polohy a nové věci a přitom není výsledkem nějaká experimentální za uši tahající nuda, ale energií nabitá, dravá a dynamická hudba, které dělá strhující scény i z podstatě celkem nezajímavých či klidnějších okamžiků, kdy jen někdo někam běží nebo jede drožkou. (20.01.2010)

Guy Ritchie je jedním z těch režisérů, kterým přiznávám vysoké kvality, ale jejichž filmy mě nechávají chladným. A když to trochu přeženu: Sherlock Holmes mě přímo zmrazil. Nenudil jsem se, nebavil jsem se ... prostě jsem ho jenom viděl a dál už mě vůbec nezajímá. Vypouštím z hlavy, že existuje. Sherlock. Guy. (20.01.2010)