Hačikó - příběh psa

86%? Na portálu, kde se citové vyděračství a patos trestá málem až smrtí? To vypadá, jako kdybyste za sebe nechali hodnotit vaše psy. I kdybych u toho býval nabrečel dva plné kýble a spotřeboval tři kartony ubrousků, co mi z toho filmu zbude? Vždyť život přece není jen "buď a nebo", to by byl stejně chudý a smutný, jako tenhle film. Někdy mám pocit, že krásné příběhy jsou podle většiny lidí jen ty smutné. Všem těm bych přál víc radosti a úsměvu, slzy štěstí totiž chutnají líp a není pravda, že k nim vede složitější cesta. (27.12.2014)

Osmička ani zaboha nechcela aportovať a tak profesor Wilson navštívil svojho japonského priateľa Katana Wakizašiho , aby mu o Akite niečo povedal. On mu povedal, že modrá krv neaporuje a kedˇ tak, tak to musí byť veľmi špeciálna udalosť. Jedného dňa sa však profesor nevrátil a Osmička si uvedomil, že prejebal aportík a tak chodil čakať na stanicu dlhých desať rokov každý deň. Takže záver: tu neplatí staré známe " Kto si počká, ten sa dočká. " (20.11.2010)

Hachiko byl pes mého dědy. Každý ho nazýval záhadným psem..... Jednoho dne se R.Gere stal nejen milovníkem žen, tance, ale i psů. Mé hodnocení není objektivní!!!! Jakožto majitel psa jsem viděl víc než jen sondu do rodiny, která má psa a důkaz, že PES JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA. A přestože jsou psí (zvířecí) instinkty fantastické, vy ostatní se na film podívejte pouze v případě, když budete mít potřebu uronit slzu za starýho psa (nemyslím Gereho). Nebo jestli potají myslíte na Gora. Každopádně, nikdy by jsme neměli zapomenout na ty, které milujeme. I když nejsme psi. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne Víte že? Skutečný Hachiko opravdu existoval? Jeden by mu snad i záviděl… (23.03.2010)

Švédský režisér Lasse Hallström natáčí s položeleznou pravidelností od roku 1999 jeden film ročně, chválu na jeho příspěvek z roku 2009 bych ale trochu mírnil. Film natočený podle japonského snímku z roku 1987 je samozřejmě velkou uslzenou oslavou přátelství mezi člověkem a psem. A také snímkem, kterému chybí pevná kostra. Prostý příběh nabídne nejprve odmítání nalezeného psiska, následně jeho pevné ukotvení v rodině univerzitního profesora a potom věrné čekání na mrtvého pána. Pardon, ale Hachiko mě vážně nedojímal. Pod kůži se mi dostávají rozhodně jiné kousky. Spíš mě vytáčelo to, jak se všichni usmívají, mají se rádi, poplácávají si po ramenou, podávají si pomocnou ruku a až hlavní dvounohý hrdina zaklepe bačkorami, všichni tu svorně slzí a trpí. Nejen diváky, kteří mají doma nějakého čtyřnohého kamaráda, nicméně dokážu pochopit, to ale neznamená, že z téhle líbivé jednohubky, padnu na zadek. Jan Andrzej Pawel Kaczmarek samozřejmě na výbornou!! Slzy jsem neronil, nebyl důvod.. (17.12.2012)

Tak se zase ve filmu úspěšně vykrádalo....a ještě se na tom podílel můj oblíbený režisér!!! Když vidím Joan Allen v něčem jiném, než v roli mrchy, tak se mi otvírá nůž v kapse , ani Richar Gere tu snad ani nic tak světoborného nepředvedl, krom příhody se skunkem a jediného aportu se tu zas tak nic nedělo, přesto mě dojemná koncovka donutila si po dlouhé době u filmu zaplakat.....a tak přes všechny výhrady to dalo na poctivé **** (11.03.2010)