The Postman Always Rings Twice
Režie:
Tay GarnettScénář:
Niven BuschKamera:
Sidney WagnerHudba:
George BassmanHrají:
Lana Turner, John Garfield, Cecil Kellaway, Hume Cronyn, Leon Ames, Audrey Totter, Jeff York, Byron Foulger, Jeffrey Sayre, Harold Miller, Frank Mayo (více)Obsahy(1)
Film vycházející z příběhu Jamese M. Caina se točí kolem destruktivního vztahu dvou milenců. Jejich problémy se nakupí poté, co skoncují s manželem, který jim překáží. Nick Smith, majitel restaurace u silnice, si najme Franka Chamberse jako pomocníka. Frank se zaplete s Nickovou krásnou ženou Corou. Ta přemluví Franka, aby jí pomohl zabít Nicka "nešťastnou náhodou". Ale víte, jak dopadají ty nejlépe promyšlené plány? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (73)
Je to relativní, ale jsou chvíle, kdy i Lana dokáže potěšit. Ale musím být extrémně zmožená povinnými projekce mimo můj žánr. Pak i ikonický noir může oslnit už jenom tím, jak se Lana nosí ve všech těch bílých kostýmech a jen mimořádně obleče černou... Jako celek je film přeci jenom extrémně překombinovaný, ale má vynikající atmosféru a naprosto ideální herecké výkony. Mrkám na Leona Amese. ()
Keď som zistil, že to celé bude mať 113 minút, s tušením, že to bude vlastne stále o tom jednom ( tramp sa snaží zbaliť šéfovu ženu ) a na tom istom mieste, nemal som veľké očakávania. Ale ono to vlastne nieje o tom jednom. Snímok plný zvratov a zmien atmosféry ( film-noir, romantický ), s pravdepodobne jednou s najpríťažlivejších herečiek filmového plátna a animálnym herectvom hlavného mužského predstaviteľa. ()
Námet je výborný, hlavne na ňom môže film stavať. Škoda len, že to scenáristické prevedenie, občas divné chovanie postáv a slabšia uveriteľnosť chovania postáv (napr. scéna s vydieraním) to tlačia trochu nižšie. Ústredná dvojka je pritom fajn, rovnako ako aj herci vo vedľajších postavách. Turnerová bola vo svojej dobe kosť. Rozhodne som sa nenudil. ()
Cainova předloha, to je plebejsky prostým jazykem vylíčený příběh naplněný živočišnými vášněmi, ve kterém se jeho jednoduchý vypravěč s předsudky vůči práci, policajtům, Řekům a Mexikánům sám místy trochu ztrácí a z kterého jakoby mimochodem vyrůstá pocit osudovosti a málem existenciální úzkosti. Garnettova verze podává tutéž zápletku v líbivém noirovém stylu, ve kterém stejné osudové zvraty najednou vyznívají vyumělkovaně, uhlazuje divákovi cestičku zjednodušováním a doslovností (pro jistotu po lopatě odůvodní i toho v románu nevysvětleného pošťáka z titulu), místo temných pudů nabízí kodexově krotký hollywoodský glamour 40. let: „Then I saw her. She had been out back, in the kitchen, but she came in to gather up my dishes. Except for the shape, she really wasn't any raving beauty, but she had a sulky look to her, and her lips stuck out in a way that made me want to mash them in for her.“ … „You think I'm Mex. … I may have dark hair and look a little that way, but I'm just as white as you are.“ vs toto. Ne že by se na to nekoukalo hezky, ale skoro bych řekl, že i ten studený čumák Visconti z toho tenkrát vymáčkl větší šťávu. ()
"Pošťák vždycky zvoní dvakrát" podruhé…¬ Krimipříběh "Pošťák vždycky zvoní dvakrát" marylandského spisovatele Jamese M. Caina z r. 1934 patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v tomto literárním genru napsáno. Traduje se, že český překlad Jaroslava Kořána je lepší anglického originálu Cainova; faktem je, že tento překlad (z r. 1987) se vydává dodnes a jeho četba je opravdovou lahůdkou pro milovníky krimi či noir příběhů.¬ Znám a viděl jsem — přiznávám že v různých obdobích svého života, což je na úkor věrohodnosti mého porovnávání — celkem čtyři filmové zpracování tohoto mého oblíbeného a v pravdě silného příběhu o lásce, vášni, neřesti i zradě, s vhledem do USA právního systému své doby. Žádné z nich nesahá ani po pás prožitku z četby; přes to alespoň některá z nich stojí za pozornost do té míry, že není od věci je shlédnouti, třebaže po četbě bude umělecký účinek na diváka dozajista otupen.¬¬¬ 1. "Posedlost" Itala L. Viscontiho z r. 1943 je žel pouze volným zpracováním literární předlohy; důraz klade Visconti na jiné stránky — neorealistické ztvárnění tehdejšího života chudých vrstev, čímž samotný příběh trpí, odsouván do pozadí. Pro milovníka noir snímků asi nejméně vhodné ke shlédnutí — byť nátočet nepostrádá uměleckých kvalit Viscontimu vlastních a byť oba hlavní představitelé příběhu v podání Clary Calamaiové a Massima Girottiho typově k předloze velmi dobře sedí.¬¬¬ 2. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" v režii T. Garnetta a scénáři N. Busche americké produkce z r. 1946 je nátočtem ke knize dobře přiléhajícím, částečně i slušně budovanou dramatickou linkou. Toto zpracování považuji za předloze nejlépe odpovídající a divácky nejvděčnější, také Lana Turnerová a John Garfield v hlavních úlohách odpovídají předloze velice dobře a dobře své úlohy také hrají.¬¬¬ 3. "Pošťák vždy zvoní dvakrát" americké produkce z r. 1981 režíroval B. Rafelson a scénář napsal známý a kvalitní scénárista D. Mamet. Toto zpracování je záměrně syrové, stavějící do popředí sexualitu; tím se odlišuje od zpracování z r. 1946, které staví na typech a ne na živočišné akci. Herecké umění J. Nicholsona můžeme vynášeti jak chceme vysoko. ale pravdou je, že se na úlohu mladého tuláka Franka vůbec nehodil — věkem, vzhledem, vystupováním. Scénář lze hodnotiti velice sporně, podle mé mínky jeho živočišné pojetí předlohu zabíjí a jí neodpovídá, což s nevěryhodným obsazením Franka Nicholsonem tomuto zpracování nejvíce asi ubližuje a staví je na nejzazší místo ze všech čtyřech, které tu porovnávám.¬¬¬ 4. "Vášeň" je dílo (mimo jiných) maďarského režiséra a scénáristy G. Fehéra, natočené r. 1998. Nátočet je nepříznivě poznamenán spoluprací s lidmi pohybujícími se okolo maďarského tvůrce Bély Tarra, který se také, žel, podílel na scénáři. Vzniklo sice dílo nejvíce umělecké po výtvarné a filmové stránce z porovnávaných, ale obdobně jako u Viscontiho "Posedlosti" dílo, u něhož je literární předloha dávána do pozadí, aby vynikly kvality jiné. K tomu ještě vybraní představitelé Řeka Papadakise a jeho manželky Cory (Ildikó Bánságiová a Džoko Rosič) jsou podobou, ale i herecky vzdáleni duchu knihy.¬¬¬ Z předchozího vyplývá tato sumace: Kdo nečetl knižní předlohu, taktéž kdo nechce ztráceti čas sledováním různých nátočtů a chce si vybrati pouze jeden, tomu doporučuji shlédnouti — pokud si může vybrati — Garnetův-Buschův snímek z r. 1946. () (méně) (více)