Jazzový zpěvák

Na začiatok, som si mylne predstavoval, že film bude celý v synchronizovanom dabingu, ale to bola len moja predstava, ale skutočnosť bola iná. A tak v hlasovom dabingu bol len spev a jeden rozhovor medzi matkou a synom, inak trištvrte filmu bol len za doprovodu výraznej a slušnej hudby a samozrejme nechybali ani medzititulky. Obdivuhodné bolo i to, ako sa v niektorých momentoch menili vyobrazenia myšlienok hlavnej postavy, ako napríklad keď sa pozeral na obraz a ten sa zmenil na jeho portrét z detstva, krásne znázornené. Al Jolsonov prejav bol dynamický a precítený a chápem , že v tej dobe bol za hviezdu. Ani tento film sa neubranil preafektovaným prejavom, čo určite neznižuje kvalitu filmu, lebo v tej dobe to bolo bežné. Čo ma, ale prekvapilo bolo, že tu bola použitá blackface, lebo v tak priekopnickom a váženom filme, som sparodovanie černošského obyvateľstva naozaj nečakal. Ale aj tak som veľmi rád, ze som tento film videl a prevláda celková spokojnosť. (24.04.2023)

Fascinovalo mě, jak se tam střídal němý se zvukovým filmem - v jedné scéně běžely mezititulky, jak bylo do té doby zvykem a pak najednou se začlo zpívat a nebyl to jen nějaký zpěv v pozadí, byl to hlas někoho na scéně a zvuk seděl k obrazu, seděl k pohybu úst postavy. A seděl k němu líp než většina reklam převzatých ze zahraničí (vlastně i těch českých, třeba jako byl ten otřesný kapr z hlasem Bohdalové), než některé "úžasné" postsynchrony z českých koprodukčních filmů (např. Milada nebo Skleněný pokoj) a některé dabingy. Tím spíš je škoda, že zvukový není tento film celý. Takhle zase docházelo k nesmyslnému přepnutí na mezititulky někdy dokonce z věty na větu, což občas působilo rušivě a jak píše berg12, v jedné scéně tak bylo mluvené slovo i mezitiulky najednou. Na druhou stranu chápu, pokud tehdy Warneři zvuku ještě úplně nevěřili, tak nechtěli riskovat, že jim na Jazzového zpěváka nikdo nepřijde do kina (navíc většina kin na projekci filmu ani neměla techniku, takže se v nich film promítal jako němý). Ono vlastně ani v současnosti se jede spíš na jistotu než na nějaké technologické experimenty, které často prodělají než vydělají (Avatar budiž výjimkou potvrzující pravidlo). Film byl ale v kinech úspěšný a myslím, že nakonec i jeho tvůrcům (hlavně Samu Warnerovi) můžeme poděkovat za to, jaké dnes máme filmy. Kdo ví, jak by to bylo v případě jeho neúspěchu. Myslím, že zvukový film by přišel tak jako tak, ale později a jinak. 8/10 (15.01.2020)

Doboví diváci museli byť právom hotoví. Predsa len, hovorené slovo posunulo kinematografiu dynamickejšie a s väčším prínosom vpred, než farebné filtre. Jazzový spevák je ešte stále kvázi nemým filmom, v ktorom nie je nič zložité, scenár v medzititulkoch priamočiary, avšak dokáže pohladiť na srdci a herci sú relatívne presvedčiví. (08.04.2014)

Tato nebetycna chujovina o nicem (vice plytky je snad jen Avatar) jest vyznamna jen proto, ze jde o 1. "zvukovy" film, (s 1 jedinou vetou a spooostou zpivanek, pardon, pisni) jehoz nastup se jen tak "naaahodou" kryje s nastupem jazzu. ;-) Takze... ,,A to jste jeste nic, neslyseli". Haha. No, to mas sakra pravdu, Ale. (12.10.2020)

Tohle je film, který se jednoduše musí hodnotit z hlediska toho, že byl milníkem v tom smyslu, že se jedná o první zvukový film. Pořád je to ale film němý, kde jsou pouze zpívané pasáže skutečně zvukové. Film navždy změnil kinematografii, ale sám zůstal jen průměrným dílem, které nevyniká herecky, příběhem a nakonec ani moc hudebně. (10.07.2014)

moja zaujímavosť: V snímke zaznie pieseň "Mother I Still Have You", ktorá je vôbec prvou piesňou špeciálne zloženou pre film. (dyfur) (04.10.2014)

Svým způsobem skutečně revoluční film, vždyť je to první film se synchronizovaným zvukem a dialogy. Takže hvězdičku určitě dávám za zvuk. Po stránce příběhu si ale také nemohu příliš stěžovat, celkem dobře se to sledovalo a nenudil jsem se. (30.06.2008)

Tento snímek se může pochlobit titulem první mluvený film, což byl začátek konce do té doby tak slavných němých grotesek. (08.09.2005)

Na tomhle filmu je akorát zajímavý obecně známý fakt, že se jednalo o první zvukový film (zde ještě děláno podobně jako dabing). Jinak jsem ale s přednostmi u konce, děj se nijak neliší od dnešních podobně citově zabarvených snímků a už v kontextu doby se dá o jeho kvalitách pochybovat, především když uvážím, že se toho roku v Německu zrodilo jedno z nejlepších sci-fi ve filmové historii. Perlička závěrem - na základě tohoto příběhu vznikla epizoda seriálu Simpsonovi "Jaký otec, takový klaun". (28.10.2009)

Film je umění závislé na rozvoji techniky, a proto platí, "čím je lepší technika, tím je větší volnost ve vyprávění příběhu". Zvuk způsobil pravé nadšení a přestože se většina lidí z branže domnívala že němé filmy dokáží přežít, udržely se pouze další čtyři roky. Mluvené slovo se stalo novým standardem a podnítilo mohutnou vlnu inspirace, takže za pár let vypadala kinematografie úplně jinak. (01.01.2023)

Historické kvality Jazzového speváka sa zamietnuť nedajú, počuť Ala Jolsona spievať je navyše samo o sebe zábavné počuť a sledovať zároveň. Ale pod povrchom je Jazzový spevák len ľahko nad priemerným filmom s tradičnými moralistickými otázkami kariéry a zachovania ľudskosti, splnenia sľubov a zároveň dosiahnutia úspechu. Nič čo by vybočovalo z akýchkoľvek známych koľají populárne užívaných šablón. Navonok kvalitne odvedená práca, vnútri však dutá ako zvon. 60% (15.01.2013)

Snímek, který ukončil éru mého milovaného němého filmu. Nelíbila se mi zápletka, ani technické provedení, kdy se němý film mísí s tím zvukovým. Takový kočkopsoidní kočkopes, řekl bych. (09.02.2014)

Žiadne nadhodnocovanie z historického hľadiska, aj v dnešnej dobe si tento príjemne retro-atmosferický pradedo backstage muzikálov zaslúži silnejšie 3*. (21.11.2009)

V mojom hodnotení som musel zohľadniť, že sa jedná o revolučné dielo, ktoré udalo smer kinematografii. Takže som trochu prižmúril oči nad tým, že je to prehnane melodramatické, plné patetických prejavov, čo trochu zhoršuje zážitok z inak celkom podareného dramatického príbehu. Podľa názvu by som čakal, že to bude naozaj o džezovom spevákovi a nie o spevákovi dobového popíku (údajne jednom z najslávnejších spevákov svojej doby), takže z hudobného hľadiska to trochu zaostalo za mojim očakávaním. Tiež som bol prekvapený, že je to v podstate klasický nemý film, ktorý sa len sem-tam odrazu prepne do zvukového filmu. (18.08.2021)

Z dnešního pohledu možná poněkud klišovitý příběh s příliš patetickým a konejšivým závěrem, ovšem na dobu vzniku dobrý a přelomový počin, v čele se superstar amerických dvacátých let, Alem Jolsonem. Ten ‒ mimochodem stejně jako hlavní postava filmu Jakie Rabinowitz / Jack Robin ‒ pocházel z židovské rodiny (narodil se v dnešní Litvě). Hudební čísla jsou vcelku střídmá, vyjma momentů kdy se Jolson odváže k živější interpretaci; těch je ovšem pohříchu jen několik. První mluvená scéna v historii kinematografie (Jackův rozhovor s matkou) příjemně překvapí svou přirozeností a nenuceností. Celkově vzato: za mě palec mírně nahoru, 70 %, mohu vidět znovu. [viděno v lednu 2015 | komentář #40] (15.05.2021)

Nedá se svítit, ale i přes až příliš jednotvárné postavy a chatrný děj je Jazzový zpěvák prostě paráda. Každé pěvecké vystoupení Ala Johnsona mě spolehlivě dostalo a pomohlo se povznést nad slabší pasáže filmu. (12.12.2009)

Jednoduchý příběh za života amerických židů s hudbou a zpěvem.(50%) (29.03.2024)

nebyt hovorenych pasazi a pesniciek film by nic nestratil, ale to ze s nimi nic neziskal, tak to sa stala niekde chyba, skoda, od prveho filmu so zvukom som rozhodne cakal viac (10.01.2008)

Tenhle film nebude nikdy ničím jiným než příchodem zvuku v jedné větě. Nebo ve dvou. (13.10.2012)

Prvý film, ktorý bol ozvučený! Na ten príbeh je to až moc dlhé. (26.01.2018)